Nové způsoby větrání zabrání výskytu plísní a nebezpečných škodlivin
V celé dosavadní historii středoevropských staveb zajišťovala okna kromě své základní osvětlovací funkce interiéru i dokonale fungující systém větrání. Záměrně vytvořenými netěsnými spárami okenních rámů v kombinaci s lokálními topnými tělesy a prohřívanými komíny v každé místnosti, vznikla dokonale funkční větrací soustava. Povrch lokálních topidel s vysokými povrchovými teplotami vyzařoval teplo, a tím částečně eliminoval jinak velmi nepříjemné proudění chladného vzduchu přes okna do místnosti.
Panelové domy
Původní větrání sociálních zařízení panelových domů přes světlíky zaniklo nahrazením lokálních topidel ústředním vytápěním a hermetickým utěsněním oken. Tato snaha o úspory energie způsobila masivní výskyt plísní z neodvětrané vlhkosti a nebezpečnou kumulaci radonu, formaldehydu či styrenu.
Doporučovaná mikroventilace oken nezajišťuje řízenou výměnu vzduchu při proměnlivých povětrnostních podmínkách a postrádá akustický útlum i filtraci prachu. Absence funkčního systému vede k degradaci vnitřního prostředí a neefektivnímu úniku tepla bez možnosti regulace.
Podtlakové odsávací systémy
Použití podtlakových odsávacích systémů ze sociálních zařízení zajišťuje řízenou výměnu vzduchu optimálně jen při instalaci akustických větracích štěrbin do fasád. Dochází však k nepohodlí při proudění chladného venkovního vzduchu u podlahy obytného prostoru, uživatelé štěrbiny zakrývají, a tím znehodnocují celý systém řízeného odsávání, který je pak při těsných uzavřených oknech zcela nefunkční.
Často doporučované nárazové větrání pravidelným otevíráním oken je již zcela nepřijatelné a neřeší dostatečné odvětrání sociálního zařízení.
Nové koncepce větrání
Energetická bilance pasivních staveb vyžaduje extrémní těsnost obálky ověřovanou Blower door testem, což podmiňuje instalaci nuceného větrání s rekuperací o minimální účinnosti 75–80 %. Systém často integruje teplovzdušné vytápění bez samostatných rozvodů, přičemž k regulaci vlhkosti a kvality vzduchu slouží automatické senzory CO2 a cirkulační okruhy.
Dle Pettenkoferova kritéria je nutné zajistit 13–28 m3/h čerstvého vzduchu na osobu, doplněné o zemní registry pro předehřev a nárazové odsávání v sanitárních prostorech dle normy DIN 1946-2. Tato technická řešení eliminují tepelné ztráty větráním, které jinak tvoří největší podíl spotřeby tepla v moderních nízkoenergetických budovách.
Technické řešení větracích systémů
Výhodné umístění větrací jednotky je pod stropem WC, technické místnosti apod. alternativně lze jednotku instalovat na půdě nebo v nástěnné poloze v technické místnosti nebo šatně. Rozvody čerstvého vzduchu se instalují podle druhu umístění a typu stavby:
- kanálové rozvody z pozinkovaného plechu o rozměrech 160 × 40 mm, uložené v tepelně izolační vrstvě podlahy, s vyústěním přes podlahové vyústky s regulací. Systém je určen pro novostavby. Rozvětvený rozvod z centrální podlahové rozvodné šachty vylučuje akustické ruchy mezi obytnými místnostmi;
- rozvody pod stropním podhledem z kruhového potrubí (pozinkovaná ocel, PVC) s talířovými vyústkami. Systém je určen pro novostavby s podhledy;
- rohové podstropní rozvody z kruhového potrubí (pozinkovaná ocel, PVC, akustické tlumiče) se sádrokartonovým zakrytím a s tryskovými vyústkami pod stropem (Coanda efekt). Systém je určen pro dodatečné instalace a revitalizace panelových bytových domů.
Ve všech variantách je zajištěno dokonalé čištění všech potrubních rozvodů. Odpadní vzduch ze sociálního zařízení se odvádí kruhovým potrubím 100 až 160 mm pod stropem v zákrytu nebo pod podhledem, s ukončením talířovými ventily s regulací (ideálně přímo nad zdroji vlhkosti, např.. nad sprchovým koutem). Z obytných místností se vzduch odvádí štěrbinami pod dveřmi bez prahů (6 až 8 mm) do předsíně a pod dveřmi se nasává do sociálních zařízení (WC, koupelna).
Digestoře
Odsávací digestoře nad sporáky se řeší výhradně jako cirkulační s uhlíkovými filtry pro zachycení pachů, s nastavitelným výkonem 150 až 450 m3 / h podle intenzity vývinu aerosolů a pachů.
Přívod čerstvého a vývod odpadního vzduchu je běžně vyveden do protidešťových žaluzií ve fasádě domu, u vícepodlažních budovách do centrálních stoupaček přes uzavírací a požární klapky. Přívod čerstvého vzduchu do jednotlivých obytných místností se dimenzuje na 30 až 45 m3 / h (podle předpokládaného obsazení). Odsávání ze sociálních zařízení se řeší podle DIN 1946/6 v těchto množstvích:
- koupelny - 40 až 60 m 3 / h,
- WC - 20 až 30 m 3 / h,
- kuchyně - 40 až 60 m 3 / h (pouze odvod par, které nezachytí cirkulační digestoř).
Projekční zásady návrhu koncepce větrání
Efektivní větrání vyžaduje zachování příčného proudění bez zkratů, ideálně podlahovými vyústkami nebo tryskovým přívodem nad dveřmi. Systém musí zajistit gradaci koncentrace škodlivin z obytných prostor směrem k WC a kuchyním, k čemuž lze využít automatické přepínání mezi denní a noční zónou. Jednotky s výkonovou rezervou pro letní chlazení a nárazové větrání patří co nejdále od ložnic kvůli hluku pod 25 dB.
U kuchyní se preferují elektrické sporáky před plynovými; cirkulační digestoře musí dosahovat výkonu 350–500 m³/h. Klíčová je elektrická účinnost ventilace v rozmezí 0,45–0,6 W/m³/h a snadná údržba všech potrubních rozvodů.
Autor: Martina Dvořáková
