O klimatizaci
Horko vrcholného léta vyčerpává energii asi každého a v některých případech může být i smrtelné.
Klimatizace, která se zakládá na jednoduchém principu, skýtá úlevu i v nejparnějším letním dni. Prozkoumat historii a mechanismus tohoto tolik žádoucího zařízení moderní doby je zábavné a poučné.
Historie
V roce 1903 uvedl W.H. Carrier do provozu první mechanický „přístroj na ovládání teploty a vlhkosti“ na světě – dnes mu říkáme klimatizace. První klimatizace byla určena k minimalizování působení vlhkosti a teploty v tiskárně v New Yorku, aby se používaný papír nenapínal a nerozpojoval inkoust. V roce 1906 získal Carrier na toto zařízení patent. Na Carrierovu vynálezu je důležité nejen to, že zchlazoval prostor a reguloval jeho vlhkost, ale především že to byla první úspěšná mechanická metoda splňující tento účel.
Funkce
Funkce klimatizace zůstala ve své podstatě od Carrierých časů stejná: omezovat vlhkost a snižovat teplotu obytného nebo pracovního prostoru. V průběhu let byly klimatizace čím dál výkonnější a jejich součástí se staly také filtrační prvky, které odstraňují ze vzduchu prach a jiné částice.
Klimatizace však neslouží pouze k tomu, aby se lidé v moderních budovách cítili dobře. Používá se také na ovlivňování vlhkosti a teploty v archivech a knihovnách, takže křehký papír déle vydrží, a dokonce i v pyramidách, kde pot a vydechovaná vlhkost od tisíců návštěvníků ročně ohrožuje 5000 let staré nástěnné malby erozí a zničením.
Principy
Klimatizace fungují na stejném základním principu: odpařování. Odpařování je metoda, kterou lidské tělo reguluje svou teplotu. Pokud se tělo příliš zahřeje, voda se ve formě potu vylučuje póry v kůži. Teplé okolí způsobí, že se pot odpařuje, a k tomu využívá část tepla z těla. Výsledkem je zchlazování. Podobný princip se využívá v klimatizacích s tou výjimkou, že místo vody klimatizace používá tekuté plyny nazývané chlor-fluorované uhlovodíky (CFC). Známe je především pod jménem freony. Když se freony stlačí, zkapalní a jsou velmi studené. Potom procházejí trubkou ve tvaru spirálou, za kterou fouká ventilátor, čímž přivádí teplý vzduch na studenou spirálu. Freony uvnitř se zahřejí a přenesou svůj chlad na vzduch. Freony se pak vracejí zpátky do kompresoru, kde znovu získají kapalnou formu, a celý proces začne znovu.
Typy
Existují dva hlavní typy mechanické klimatizace využívající freony jako chladicí látku: ústřední klimatizace a okenní klimatizace. Centrální klimatizace se instaluje na jednom stálém místě a využívá série trubek a termostatů, kterými ovlivňuje teplotu uvnitř. Klimatizace připevněná k oknu bývá přenosnější a během chladné části roku ji můžete odstranit. Obvykle se používá na chlazení menších prostor, např. jedné místnosti.
Pohled odborníka
V designu moderních budov (od 20. století) bývají lepší podmínky pro mechanickou klimatizaci, např. větší možné elektrické zatížení a potrubí pro ústřední klimatizaci. To vedlo k relativně neefektivním designům budov, které mají tendenci absorbovat hodně tepla ze slunce, a o to více pak vyžadují používání klimatizace. Od energetické krize v 70. letech v USA se zvýšil zájem o používání jiných technologií a metod, které by v budovách udržely chlad, aby bylo možné snížit používání klimatizace. Patří k nim izolace, umírněnější používání klimatizace ve špičce a návrat k větrání vzduchem zvenku.
Autor: Lenka Kostková
