Studená podlaha nestačí překrýt teplým kobercem, zde je potřeba její rekonstrukce
Když mluvíme o nové podlaze do stávajícího domu či bytu, obvykle máme na mysli nové parkety nebo dlažbu. Mluvíme tedy jen o vrchní, takzvané nášlapné vrstvě. Občas je však také potřeba, pustit se do podlahy z gruntu a udělat pořádek se všemi jejími vrstvami a nejen s tou, která bude ladit s nábytkem. Nové parkety jen pramálo ovlivní, zda vám budou v zimě mrznout prsty na nohou nebo kolik zaplatíte za topení.
Problém studené podlahy
Dnes se hodně mluví o zateplování obvodových stěn a střech. Pokud se však chcete doma cítit příjemně a ušetřit za topení, důležité je, dobře izolovat nejen zdi domu, ale všechny ochlazované plochy - tedy i podlahy nad terénem či nevytápěnými místnostmi. S problémem studené podlahy se potýkají například majitelé rodinných domů postavených do poloviny devadesátých let minulého století, ale i obyvatelé přízemních bytů (například nad nevytápěnými sklepy) ve starší bytové výstavbě. Jak tedy řešit problém se studenýma nohama, nachlazením dětí a vysokými účty za teplo? Lékem může být rekonstrukce podlahy - správně navržena a poctivě zhotovená tepelná izolace dopomůže k příjemnému pocitu a komfortu v interiéru a zároveň vám může ušetřit 8 až 10% nákladů na vytápění.
Co je plovoucí podlaha
Výraz "plovoucí" neznamená, že byste se na ní zachránili při povodni, a navzdory zažité představě mnoha lidí nejde jen o laminátové desky. Plovoucí podlahou se nazývá taková podlahová konstrukce, jejíž jednotlivé vrstvy nejsou pevně spojeny s nosnou konstrukcí budovy, ani se stropem (není přilepena, přišroubovaná či hřebíky) a ani se stěnami (od stěn jsou vrstvy podlahy odděleny dilatační mezerou, většinou vyplněnou izolačním páskem). V posledních letech, se podlahová konstrukce obytných prostor obvykle realizuje jako plovoucí.
Co je suchá podlaha
Suchá podlaha se buduje suchými procesy, tedy bez použití betonu při vytváření roznášecí vrstvy. Jednoduché, čisté a rychlé ukládání, nízká hmotnost a nízká stavební výška logicky předurčují suché podlahy na rekonstrukce, zobytňování podkroví či do dřevostaveb.
Úprava podkladu
Prvním krokem při rekonstrukci podlahy je příprava podkladu pod nové vrstvy. Podle stavu a konstrukce původní podlahy, nosné konstrukce, světlé výšky místnosti a podobně je třeba rozhodnout, zda pod novou podlahou ponecháme původní nebo odstraníme všechny vrstvy až na nosnou konstrukci a nahradíme je novou skladbou a modernějšími materiály, které splňují dnešní požadavky na tepelnou či zvukovou izolaci. Stropy nad nevytápěnými místnostmi lze izolovat dvěma způsoby - buď se vytvoří nové vrstvy podlahy (ať už na původní podlaze nebo přímo na nosné konstrukci, čímž se však více či méně sníží světlá výška místnosti), nebo se tepelná izolace přidá pod strop, čímž se sníží světlá výška místností v suterénu (toto řešení však není vždy možné - například v bytových domech, kde jsou pod obytnými místnostmi sklepní kobky).
Vrstvy podlahy
- Nášlapná vrstva (například dlažba, parkety, koberec apod.),
- roznášecí vrstva má za úkol chránit tepelnou izolaci a rovnoměrně přenášet zatížení z interiéru (vrstva betonu nebo suchá - např. ze sádrovláknitých desek),
- parozábrana (případně, zejména nad exteriérem a pokud je izolace z minerální vlny a roznášecí vrstva z betonu),
- tepelná a akustická izolace,
- hydroizolace chrání tepelnou izolaci před vlhkostí ze stropní konstrukce,
- nosná konstrukce (železobetonová stropní deska, dřevěný trámový strop, keramické překlady, základová deska ...) se nachází pod vrstvami plovoucí podlahy.
Podklad pod tepelnou izolaci
V místnostech na úrovni terénu nebo částečně pod terénem je někdy vhodné při obvodových zdech použít větší tloušťku tepelné izolace - původní skladba podlahy se odstraní pouze po obvodu, v pase širokém asi půl metru, čímž vznikne místo na přídavnou tepelnou izolaci. Další vrstvy podlahy se ukládají na původní. Podklad pod tepelnou izolací by měl být rovný a suchý - většinou je třeba jej takto připravit a nerovnosti, případně výškové rozdíly původního stropu nebo jiného podkladu, vhodným způsobem vyrovnat. Pokud vytváříme novou podlahu přímo na stropní nebo základové konstrukci (ne na původní podlaze), netřeba zapomínat ani na hydroizolaci. Měla by oddělovat nosnou konstrukci od tepelné izolace zejména v místnostech přímo nad terénem a v případě použití tepelné izolace z minerálních vláken, která je citlivá na vlhkost (podle charakteru vyrovnávací vrstvy může být hydroizolace pod ní nebo na ní).
Lék na studené nohy
Lékem na studené nohy a jiné neduhy v místnostech nad terénem či nevytápěným suterénem je další z vrstev podlahy - tepelná izolace. Ta při správné tloušťce účinně zabrání úniku tepla z vytápěné místnosti i pronikání chladu z podlahy. K určení typu a tloušťky tepelné izolace je dobré nechat si udělat tepelný výpočet. Odborný projektant dokáže posoudit několik faktorů a určit nejvhodnější skladbu celé podlahy a technologický postup při rekonstrukci (důležité je například stanovení zatížení podlahy, z něhož vyplyne typ tepelné izolace i tloušťka roznášecí vrstvy). Jelikož jde o nové zatížení původních konstrukcí, nezapomeňte ani na posudek od statika! Minimální požadavky na hodnoty tepelných odporů konstrukcí stanovuje norma, obecně však lze doporučit izolaci přesahující tyto hodnoty. Je však třeba dbát na to, aby systém podlahového vytápění byl výrobcem určen k použití v kombinaci se suchou podlahou, a také konkrétní suchá podlaha na kombinaci s podlahovým vytápěním. Tloušťka tepelné izolace závisí na typu izolačního materiálu, podkladní konstrukce, účelu a polohy místnosti, tepelné oblasti, v níž dům stojí ... Nejpoužívanějšími materiály pro tepelnou izolaci podlah jsou desky z expandovaného a extrudovaného polystyrenu a také desky z minerální vlny v různých pevnostních a tvarových modifikacích. Liší se svými vlastnostmi - nejen tepelně izolační, ale i zvukově izolační schopností, tuhostí, protipožárními vlastnostmi či difuzním odporem (propustností vodních par). Z vlastností konkrétního typu izolačního materiálu vyplývají možnosti jeho použití.
Roznášecí a nášlapná vrstva
Roznášecí vrstva má za úkol chránit tepelnou izolaci - rovnoměrně rozložit zatížení z interiéru a přenést ho do stropní konstrukce. Plovoucí podlahy se právě podle provedení roznášecí vrstvy dělí na lehké a těžké - těžké podlahy se dělají mokrým procesem (roznášecí vrstva je z betonu), lehké se zhotovují suchým způsobem (montáží). Při rekonstrukcích se uplatňují zejména lehké, suché podlahy - pro absenci mokrých procesů, rychlou a čistou práci, nižší hmotnost a nižší stavební výšku. Na vrstvu tepelné izolace se ukládají velkoplošné desky, například ze sádrovláknitých, dřevotřísky, cementotřísky apod.
Materiály na výstavbu suchých podlah
Roznášecí vrstvu suchých podlah lze zhotovit ze samostatných desek (například sádrovláknitých či cementotřískových), z nichž se přímo na místě lepí dvouvrstvá konstrukce, nebo z hotových dvouvrstvých dílců (o tloušťce cca 20 - 25 mm) s osazením v místě spoje. K dispozici jsou i podlahové dílce s nakašírovanou vrstvou tepelné izolace (z minerální vlny do tloušťky 10 mm nebo polystyrenu do tloušťky 30 mm). Nosná vrstva dílců může být stejně ze sádrovláknitých nebo cementotřískových desek (s osazením na okrajích), případně z polyuretanu (na hranách je pero a drážka) apod.
Konstrukční zásady a postup při zateplování podlahy
- Zvolit správnou skladbu podlahy a výpočtem určit potřebnou tloušťku tepelné (akustické) izolace,
- izolaci ukládat na suchý vyrovnaný podklad,
- izolace musí být na celé ploše podlahy uložená souvisle, ve stejné tloušťce a kvalitě,
- izolace z minerální vlny se musí ukládat v suchém stavu a chránit před navlhnutím,
- v místě styku podlahy se stěnami je třeba uložit izolační pásek do výšky konstrukce podlahy.
Materiály na zateplování podlahy
Nejčastěji používaným materiálem jsou různé typy sádrovláknitých desek, které jsou podobné jako sádrokarton, ale jsou pevnější a odolnější. Ze dvou vzájemně slepených sádrovláknitých desek se smontuje tuhá podlahová deska, na kterou lze uložit nášlapnou vrstvu - koberce, parkety (plovoucí podlahové krytiny) nebo dlažbu do tenké vrstvy lepidla. Důležité je přitom dodržovat pravidla stanovená výrobcem lepidel (lepidla musí být výrobcem určeny pro použití na podklady s obsahem sádry). Podobným materiálem jsou cementotřískové desky (cetris), které se vyrábějí lisováním směsi dřevěných třísek, portlandského cementu a hydratačních přísad. Kromě pevnosti, protipožární odolnosti či lehkého opracování, které jsou typické i pro sádrovláknité desky, patří k jejich výhodám i odolnost proti vlhkosti. V nabídce jsou i prefabrikované dílce, složené z roznášecí vrstvy (sádrovláknitých nebo cementotřískových desek v jedné nebo dvou vrstvách) a nakašírované vrstvy tepelné a akustické izolace (minerální vlny nebo polystyrenu).
Nejčastější chyby při realizaci
- Nevhodné zatížení - zvýšené zatížení stropu, které přenese nová podlahová konstrukce, se musí zodpovědně posoudit a navrhnout.
- Nevhodné typy izolačních materiálů a skladeb, poddimenzovaná izolační vrstva - vhodnou skladbu, tloušťky a typy jednotlivých materiálů podlahy by měl určit projekt, který zohlední různé faktory (zatížení podlahy apod..) A tepelně technický výpočet.
- Nedodržení technologického postupu - při realizaci tepelně a zvukově izolační vrstvy by neměly vzniknout dutiny a mezery, které jsou příčinou tepelných a akustických mostů; důležité je i správné provedení roznášecí vrstvy.
- Nedodržení pokynů výrobců během skladování, manipulace a montáže může mít za následek nefunkčnost podlahové konstrukce - tepelná izolace z minerálních vláken se musí zabudovat v suchém stavu, při plovoucí podlaze s betonovou mazaninou je třeba před betonáží položit na tepelnou izolaci PE fólii.
- Poškození tepelné izolace - například při chození přímo po tepelné izolaci dochází k její degradaci.
