Topný systém je vždy potřeba přizpůsobit konkrétnímu objektu
Vybíráte vhodné vytápění do svého domu? Správný výběr limituje velké množství podmínek z vnějšího i vnitřního prostředí a charakter provozování zařízení, vytvářejících kvalitní mikroklima. Na tuto volbu neexistuje žádná šablona, každý objekt je jedinečný a zdaleka neplatí, že co je výhodné pro jeden objekt bude platit i pro jiný. Ať si však vyberete jakýkoliv topný systém, vždy dbejte na to, aby byl navržen a přizpůsoben přímo vašemu domu. Pouze tak bude vytvořen předpoklad pro jeho hospodárný a bezpečný provoz.
Požadavky na optimální výběr
- Stavební požadavky - spojují se s tvarem, umístěním a vlastnostmi použitých materiálů posuzovaného objektu (architektonicko-urbanistické a dispoziční řešení stavby, tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a vnější klimatické podmínky),
- požadavky na topný systém - dostupná palivová základna, využití topných prostor, požadavky na tepelnou pohodu,
- provozní požadavky - požadavky na provoz, údržbu a komfort, estetické a jiné požadavky.
Lokální a ústřední topné systémy
Podle způsobu vytápění rozeznáváme lokální a ústřední topné systémy.
- Lokální topidla se využívaly především v minulosti nebo v menších objektech či bytech s jedním nebo dvěma místnostmi. K tradičním typům patřila plynová topidla (kamínka), tělesa na tuhé palivo (kamna), případně elektrické spotřebiče ( akumulátorová kamna). V poslední době se objevily infračervené tepelné zářiče.
- Ústřední vytápění je systém, při kterém jeden zdroj tepla - většinou kotel - zásobuje teplem celý dům. Ústřední vytápění je běžné v rodinných domech a bytech, případně tam, kde chceme kombinovat vytápění s přípravou teplé užitkové vody. V ústředním zdroji se mění energie z paliva na teplo, které se předává teplonosné látce (médiu). Ta ho prostřednictvím rozvodu distribuuje do topných těles. Podle teploty teplonosného média známe tyto druhy ústředního vytápění: Teplovodní vytápění - otopná soustava s teplotním spádem 90/70 ° C (vstupní / výstupní teplota média) a s klasickými topnými tělesy (radiátory) a nízkoteplotní vytápění - otopná soustava s teplotním spádem 45/30 ° C a s nízkoteplotními sálavými podlahovými plochami, respektive teplotním spádem 60/40 ° C a stěnovými sálavými plochami.
Způsob šíření tepla
Způsob šíření tepla ovlivňuje spotřebu energie i tepelnou pohodu v místnosti. Podle fyzikálního způsobu předávání tepla můžeme topné systémy rozdělit na konvekční (konvekce - proudění vzduchu), sálavé a kombinované.
Konvekční vytápění
Typickým představitelem konvekčního vytápění jsou klasické topná tělesa, tzv.. radiátory. Z topného tělesa se teplo odevzdává prouděním přičemž ohřívá vzduch, který předává teplo okolním konstrukcím. Topná tělesa by měly být umístěny v místech s největšími tepelnými ztrátami při obvodové stěně (například pod okny). Jejich výkon se stanoví výpočtem tepelných ztrát. Plochá topná tělesa (radiátory bez žeber) mají vyšší podíl sálavého tepla, z hlediska tepelné pohody stačí nižší teplota v místnosti, snadno se udržují čisté. Mezi hlavní výhody tohoto topného systému patří nižší investiční náklady, bezhlučný provoz, poměrně snadná montáž a rychlejší náběh systému. U panelových a trubkových tělesech patří k výhodám menší víření prachu. Mezi nevýhody třeba započítat potřebu vysoké teploty topného tělesa a teplonosného média (energetická náročnost zdroje tepla), nízký podíl sálavých ploch a s tím související nízká teplota stěn. Proudění vzduchu způsobuje proudění prachu a při parních soustavách hrozí možnost úrazu popálením. Mezi konvekční topné systémy patří i teplovzdušné topení, při kterém se do vytápěného prostoru vhání teplý vzduch. Tento způsob se používá zejména v budovách s velkým podílem zasklených ploch, aby se zabránilo jejich rosení.Systém je velmi dobře regulovatelný, avšak méně vhodný do trvale vytápěných prostor s velkou tepelnou setrvačností. Používá se i při doplňkovém vytápění domácnosti, například krbem (s teplovzdušnými průduchy na distribuci tepla po místnostech).
Sálavé vytápění
Fyzikálně odlišný princip předávání tepla má sálavé vytápění.Teplo se odevzdává elektromagnetickým vlněním - nejdříve se ohřejí stavební konstrukce a následně od nich okolní vzduch.Již v minulosti se tento systém úspěšně využíval při provozu kachlových kamen. V současnosti je nejrozšířenějším způsobem sálavého vytápění v rodinných i bytových domech velkoplošné sálavé vytápění, které charakterizuje umístění otopné plochy do stavebních konstrukcí - do podlahy, stropu nebo stěny. Jejich povrchová teplota nesmí být vysoká. Toto kritérium v plné míře splňují nízkoteplotní soustavy, které současně působí architektonicky čistě.Topnou látkou může být teplá voda, vzduch nebo elektrický odporový drát. Systémy velkoplošného sálavého vytápění jsou vhodné zejména ve spojení s kondenzačními kotli a na využívání energie získané z nízkopotenciálních energetických zdrojů (například solární energie, energie geotermální vody, respektive teplo prostředí a odpadní teplo - tepelná čerpadla). Největší výhodou je zajištění rovnoměrného teplotního stavu v místnosti, což znamená, že ve všech místech jsou stejné podmínky tepelné pohody. K dalším kladům patří nižší náklady na výrobu tepla (nižší teplota teplonosného média), nízké náklady na provoz a údržbu, prostředí neškodné pro zdraví a vhodné i pro alergiky a celistvost interiérového zařízení, které nenarušují topná tělesa. Jednou z mála nevýhod jsou vyšší investiční náklady. I když jsou infračervené zářiče lokálním topidlem, patří do skupiny sálavého vytápění. Zářič vysílá infračervené paprsky, tepelné vlny přenášejí tepelnou energii bezprostředně bez transportních ztrát na všechna pevná tělesa v oblasti sálání (stěny a zdivo, předměty v místnosti). Neohřívá se tedy vzduch a na dosažení optimální vnitřní teploty dochází pomocí povrchové teploty materiálů a zařízení.
Kombinované vytápění
Optimálně vyvážené vnitřní prostředí vytváří z energetického, ekonomického a ekologického hlediska kombinované vytápění, které se vytváří na základě výhod jednotlivých topných systémů.Proto jsou energeticky úsporné. Jejich nevýhodou jsou vyšší investiční náklady a náročnější výpočet, návrh a posouzení.
Investiční náklady
Při volbě topné soustavy každého z nás zajímají zejména investiční náklady na její zřízení, jaké budou provozní náklady při současných cenách, a také návratnost investic, samozřejmě při vysoké výhřevnosti. Existuje několik možností řešení otopných soustav, ale při samotném návrhu je třeba tyto možnosti zvážit, porovnat a na základě výsledků rozhodnout.Před porovnáním třeba mít dostatečné množství informací o samotném objektu, o jeho stavebním, dispozičním a provozním řešení, o materiálové bázi hlavních stavebních konstrukcí a umístění vytápěného domu či bytu. Na základě těchto informací se určí energetická bilance - potřebný příkon topných soustav podle výpočtu tepelných ztrát - a uskuteční se technicko-ekonomické vyhodnocení navržených alternativ na základě roční spotřeby energie a paliva, ročních nákladů na palivo, předpokládaných investičních nákladů a návratnosti investic. V tomto směru vám nejlépe poradí odborníci na vytápění nebo poradenské energetické centrum.
Krby a kamna
Alternativním zdrojem vytápění v mezidobí jsou i krby různých typů:
- teplovodní krb s rozvodem teplé vody v otopných tělesech a výrobou ohřáté vody, který lze zapojit i do stávajícího teplovodního zařízení,
- teplovzdušný krb s rozvodem tepla do sousedních místností, který má vysokou účinnost, nízkou spotřebu paliva a omezenou tvorbu spalin.
