Úspora energie, kterou zajistí rekuperátor vzduchu
Princip větrání s rekuperací zní velmi jednoduše, i když samotná technologie je trochu složitější. Otvorem ve fasádě se přes sací mřížku do objektu přivádí čerstvý vzduch. Pomocí filtrů se zbaví prachu, pylu a mikroorganismů a přivede se do rekuperátoru.
Odvod vzduchu do rekuperátoru
Stejně velký objem vzduchu se z kuchyně, koupelny a WC odvádí a také směřuje do rekuperátoru. Zde se z něj odčerpá teplo a tím vydýchaný, páchnoucí a zbavený tepelné energie se může vrátit do přírody, ať se vzpamatuje. Čerstvý vzduch si v rekuperátoru převezme od toho znečištěného převážnou část tepelné energie a pomocí rozvodů v podlahách či pod stropem se přivádí do obýváků a ložnic. Přitom ale nedochází k žádnému promíchání přiváděného a odváděného vzduchu, ba ani k přenesení pachů. Oba proudy vzduchu jsou poháněny ventilátory s velmi nízkým energetickým příkonem a zajišťují přiměřenou výměnu vzduchu v bytě. Čerstvý vzduch se může přivádět buď přímo zvenku, nebo přes zemní, případně solankový výměník, což zároveň v zimě ochrání rekuperátor před zamrzáním. Je přitom výhodné řešit větrací systém spolu s cirkulačním teplovzdušným systémem (dvouzónové větrání a vytápění), kde intenzitu větrání automaticky řídí snímače vlhkosti a CO 2, nezávisle na vytápění.
Nucené větrání
Je třeba upozornit, že nuceným větráním s rekuperací nemůžete celoročně ani topit, ani chladit. Je nutné více či méně (v závislosti na typu objektu) zapojit i technologie na vytápění a chlazení a na minimalizaci tepelných zisků využívat různé stínící prvky. I energie na pohon tepelného čerpadla se musí vyrobit v elektrárně. Celková zátěž životního prostředí je pak asi 2,5-krát větší než při topení plynem. Pokud však nemáte možnost napojit se na plyn, je varianta s tepelným čerpadlem šetrnější než topení elektřinou.
Co to znamená pro stavbu?
Přiváděný vzduch se rozděluje do provětrávací zóny (obývací pokoj, ložnice) přes rozvody v podlahách nebo pod stropem. Vzduch pak proudí interiérem pod bezprahovými dveřmi přes přechodnou zónu (chodba) do místností odvětrávané zóny (kuchyň, WC nebo koupelna). Tam se znečištěný odsává přes nasávací štěrbiny (pod stropem nebo v sádrokartonových podhledech) a odvětrávacím systémem přes tepelný výměník - rekuperátor se vyvede ven. Větrací jednotka může mít místo v technické místnosti nebo šatně, výhodné je umístit ji pod stropem například na WC. Rozvody čerstvého vzduchu se instalují podle možností stavby buď v podlahách nebo pod stropem. Při instalacích v nezatepleném podkroví hrozí zamrzání jednotky a ochlazování rozvodů systému vzduchotechniky. Nasávání čerstvého a vyfukování odpadního vzduchu se běžně umisťuje do protidešťových žaluzií na fasádě domu, u vícepodlažních budov do centrálních stoupaček. Doporučuje se rozvody vzduchu jednou za tři až pět let vyčistit. Nejlepší je zavolat si na to specializovanou firmu, i když v rodinném domě to zvládne i šikovnější uživatel.
Účinnost rekuperace
Účinnost rekuperace se pohybuje mezi 30 - 95%, přičemž více než 60% je dobrá účinnost a více než 80% špičková. Dnes již běžně dosahují rekuperační výměníky účinnost až 90%. V takovém případě odpadní vzduch z domu s teplotou 22 ° C dokáže předehřát čerstvý vzduch s teplotou - 5 ° C až na + 20 ° C. Rekuperace je tedy významnou součástí vzduchotechnického (VZT) systému. Dokáže snížit množství energie, která je potřebná na dohřev čerstvého vzduchu na teplotu požadovanou v interiéru, sama však vytápět nedokáže. To už musí zajistit topná soustava. Při řízeném větrání využívajícím rekuperaci se dá ušetřit v nízkoenergetickém objektu 20 až 25% celkových nákladů na vytápění, protože se neohřívá přiváděný čerstvý vzduch z venkovní teploty, ale dohřívá se pouze teplotní rozdíl mezi interiérem a exteriérovým vzduchem předehřátým rekuperací. Přitom na provoz malé větrací jednotky v bytě je potřeba asi 250 kWh / rok, z toho v zimě asi 150 kWh. Úspora energie využitím rekuperátoru je za topnou sezónu okolo 1 700 - 2 200 kWh.