může plnit i okrasnou funkci. Dnešní venkovská zahrada je více o pohodě, nejen o víkendové dřině. Vytvořte si s námi reprezentativní prostor, ve kterém načerpáte energii, bude originální a bude mít osobitou atmosféru. Důležité je mít představu a držet se jí. Není důležité, vše zrealizovat hned. Stanovte si cíl a postupně k němu směřujte.
jejich množství (méně je v tomto případě více), promyšlené kombinace. Žádá se rozmanitost kvetoucích druhů - trvalek, růží a opadavých listnáčů. Pěkné jsou i kvetoucí okrasné stromy, ideálně domácího, ne exotického původu. Pokud jde o podhorskou a horskou oblast, vítány jsou například jehličnany nebo vždy zelené keře. Zahradní terasu zpestří kvetoucí rostliny ve vegetačních nádobách (muškáty, fuchsie, petúnie, hortenzie apod.).
Dokonalost v podobě vystříhání keřů či precizní upraveného trávníku (vynikne zde spíše květinová louka) se sem příliš nehodí a působí rušivě. Více než křivky se uplatní oblouky, přirozené tvary a zvuky (tekoucí voda). Typická venkovská zahrada působí na první pohled neuspořádaně, zároveň však i jednoduše, tajemně, nostalgicky. Svého návštěvníka by měla vybízet k objevování, zkoumání nebo jen k rozjímání na lavičce. Ideální, a to zejména ve větších zahradách, jsou volně rostoucí živé ploty, netvarované, různě vysoké. Vytvoří je kvetoucí keře (šeřík, růže, okrasný rybíz, kdoulovec, zlatice,...). Z listnatých keřů se dá využít habr, ptačí zob, buk či lípa. Pokud možno, vyhněte se často osazované tújí. Tato dřevina nepůsobí ve venkovském prostředí dobře.
je dobré rozčlenit prostor na několik částí. Získá tak na tajemnosti a zároveň bude nabízet soukromí. Jednotlivé části lze oddělit nejen vyjmenovanými dřevinami osázenými v podobě plotů, ale například i treláže s popínavými rostlinami (růže, plamének, vistárie).
Nápadným a pěkným prvkem v podhorské oblasti mohou být skalky a vřesoviště. Měly být mít co nejpřirozenější vzhled.
Venkovská zahrada v nížině se zase může pyšnit pěkným jezírkem s bujnou vegetací kolem.
V rozmanitých květinových záhonech by neměly chybět barevné a voňavé letničky (astry, slunečnice, cínie, hřebíček, rezeda, laskavec, aksamitníky, lichořeřišnice, měsíček zahradní, tlamičky, slaměnky, voňavé hrachory a černuchy), dvouletky (pomněnky, macešky, chejry, sedmikrásky, náprstníky, topolovka a divizna). Nejlepší je vysazovat je na záhony nepravidelných tvarů.
To však nejde, nikdy to nebude působit dobře. Zcela jinak bude působit zahrada s pěkným květinovým záhonem, stromem, starou studnou, květinovou loukou a prostorem se zahradním nábytkem.
Fialovorůžová je romantická, modrá dodá zahradě zajímavou hloubku a v létě navozuje pocit ochlazení. Rostliny s bílými květy zase prosvětlí prostor v polostínu a stínu pod stromy.
To je ve venkovské zahradě nepsané pravidlo. Není třeba je soustavně omezovat v růstu, tvarovat a svazovat, stříhat a nutit k tomu, aby byly podle vašich představ. Ideální je dokonce nechat jejich vysemenit se, ať si samy určí, kde příští rok vyrostou. Není potřeba jim zabraňovat ani ve vzájemném míchání se, případně ve vytváření protikladných spojení. Mezi letničky si tak lze vysadit i růže a zimostráz (ten však doporučujeme tvarovat).
Ve venkovské zahradě vyniknou okrasné máky, plaménky, kopretiny, pivoňky, chrpy, fialky, konvalinky,orlíčky, kosatce, chryzantémy, pupalky, z cibulovin a hlíznatých rostlin nezapomeňte na gladioly a jiřiny. Typické jsou i růže, které mohou růst spolu s levandulí, ale i s dalšími bylinkami.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu