Základní požadavky kvalitní podlahy
S podlahou přicházíme každý den do kontaktu, proto by měla být především bezpečná, z kvalitního materiálu, snadno udržovatelná a hlavně, položená na kvalitním a správně zhotoveném podkladu. Jen tak nám bude dlouho a v nezměněném stavu sloužit.
Dnes lidé při uvažování o podlaze nevědí a ani neřeší,
co bude za dvacet let, které považují za horizont. Většinou je důležitější cena a vzhled. Pak se stává, že již po pěti letech vypadá podlaha jako stoletá a potřebuje vyměnit nebo se, jednoduše, okouká. Proto je při výběru podlahové krytiny vhodné zamyslet se nad tím, zda se nám bude líbit i o několik let a zároveň je důležité dbát i na její kvalitu. To kolik vydrží v nemalé míře závisí i na kvalitě podkladu. I kdybyste chtěli měnit vzhled podlahy každý rok, to, co je pod nášlapnou vrstvou, asi vyměňovat nebudete.Abyste si zvolili tu správnou podlahu, měli byste vědět, co můžete očekávat od konkrétní krytiny a jaký podklad potřebuje.U nové podlahy byste neměli zapomenout na hydroizolaci. Měla by oddělovat nosnou konstrukci od tepelné izolace - zejména v místnostech přímo nad terénem.Tepelná izolace by měla mít nad nevytápěným prostorem 80 až 120 mm, na stropní konstrukci nad exteriérem 100 až 150 mm, přičemž pod stropní konstrukcí bude tepelná izolace minimálně 50 mm a nad temperovaným suterénem 40 až 100 mm, podle hloubky zapuštění suterénu pod úroveň terénu. Na tepelnou izolaci se ukládá roznášecí vrstva, která má za úkol chránit ji a rovnoměrně rozložit zatížení. Například plovoucí podlahy se právě podle roznášecí vrstvy dělí na lehké a těžké - těžké podlahy se dělají mokrým procesem (roznášecí vrstva je z betonu), lehké se zhotovují suchým způsobem (montáží velkoplošných desek, například ze sádrovláknu, dřevotřísky, cementotřísky a podobně).
Plovoucí laminátová podlaha
Snadno se klade, udržuje a některé od dřevěných ani nerozeznáte. Ve srovnání se dřevem je však chladnější a tvrdší, chůze po některých je i hlučnější. Na druhé straně jsou laminátové podlahy cenově dostupnější. Kladou se jako plovoucí, na rovný, suchý a pevný podklad. Všichni renomovaní prodejci už dnes nabízejí laminátové parkety na takzvaný suchý zámek - při montáži se nemusí lepit, ale se do sebe jen tak zacvaknou, což zjednodušuje a urychluje jejich ukládání. Podlahu z takových parket lze používat okamžitě po montáži (nastěhovat nábytek ...), což se při lepených spojích dá až po 24 hodinách. Černým bodem při rozhodování pro laminátovou podlahu je právě hlučnost při chůzi. Kvalitnější druhy laminátových parket však tento problém odstranili protihlukovou vrstvou. Jde o vrstvu, která se po stisknutí vždy vrátí do původního stavu, díky čemuž se zajišťuje optimální kontakt s laminátovou podlahou, což zabrání vzniku nepříjemného cvaknutí při chůzi, zejména ve vysokých podpatcích.
Dřevěná podlaha
Má tendenci se stahovat a roztahovat. Moderní dřevěné parkety se však vyrábějí většinou ze tří vrstev, které minimalizují objemovou nestálost dřeva. Výrobci kvalitních dřevěných parket se snaží nacházet optimální rovnováhu mezi vrstvami, aby reakci na vlhkostní a klimatické změny co nejvíce minimalizovala. Je však nezbytné, aby dřevěné podlahy byly před pokládkou vysušeny na 8 až 12% vlhkosti, v místnosti se musí aklimatizovat minimálně tři dny a klást při vlhkosti vzduchu 45 až 65%, teplotě vzduchu kolem 20 ° C a vlhkosti podkladu maximálně 2,5% . Proto se doporučuje svěřit položení parket specializovaným firmám, které vědí, za jakých podmínek a jak položit parkety. Tak se vyhnete nesprávnému nakládání s dřevem a jeho možnému poškození.Trvanlivost podlahy je úzce spjata i s tvrdostí dřeva. Čím tvrdší je dřevo, tím menší je riziko mechanického poškození. Odolnost podlahy do značné míry zvyšuje i lak s vysokou tvrdostí.Dřevěnou podlahu lze taktéž dát i do koupelny, vhodné je však dřevo s vysokou hustotou, které odolá vyšší vlhkosti, přičemž povrch musí být chráněn impregnací nebo laky.
Typy dřevěných podlah
- Desková podlaha - její základ tvoří též hoblované desky či fošny, které se kladou na tupý spoj vedle sebe, přičemž se jedna po druhé přibíjí nebo šroubují k podkladovým hranolům.Je to nejjednodušší a nejstarší způsob zhotovení dřevěné podlahy. Povrchová úprava se provádí až na hotové položené podlaze bez tmelení pomocí vhodného laku, oleje nebo vosku. U této podlahy je třeba počítat s viditelnými hlavami šroubů.
- Palubková podlaha - je ze čtyřstranně opracovaných desek tloušťky větší než 20 mm, šířkou nejčastěji 80 až 148 cm a zpravidla se 4-metrovou, případně ještě větší délkou.Podlahové palubky se vyrábějí s perem a drážkou a při pokládce se zasouvají do sebe, přičemž se skrytě přibíjí na připravený rošt. Dodávají se bez povrchové úpravy, která se následně dělá lakem nebo olejem. Další možnou úpravou je takzvané kartáčování speciálními kartáči, kterými se odstraní z povrchu dřeva měkčí letokruh a docílí se tak tvrdší, rustikální povrch podlahové plochy. Tento typ podlah se opět stává populárním, zejména v technicky laděných obytných interiérech.
- Parkety - dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou uspořádanou do různých vzorů, spojené perem a drážkou, nebo pokládané na tupý spoj. Většinou se setkáváme s parketovými vlysy či mozaikovými a kazetovými parketami, ale nejoblíbenější jsou dnes velkoplošné dřevěné parkety, realizované stejně jako laminátová plovoucí podlaha. Levnější druhy mají jako podklad dřevovláknitou desku nebo překližku a nášlapnou vrstvu tvoří vrstva dekorativního dřeva o tloušťce 2,5 až 4 mm. Dražší typy dřevěných velkoplošných podlah mívají podklad z masivního dřeva. Dřevěná velkoplošná plovoucí podlaha je cenově dostupnější než podlaha z tradičních celodřevěných vlysových nebo mozaikových parket. Ve srovnání s laminátovými plovoucími podlahami je zase výhodnější v tom, že ji lze opravovat. Při cenách dřevěných podlah je rozhodující zejména tloušťka nášlapné vrstvy - čím tlustší, tím trvanlivější a tedy dražší. Umožňuje vícenásobné broušení při poškození, dokud nejlevnější druhy jsou omezeny například jen na dřevěných parketových vlysů bývá standardní rozměr parketového vlysu je 22 × 70 × 400 mm, ale výrobci vědí na přání zákazníka rozměr upravovat, což se však projeví na konečné ceně.Parketové vlysy se skládají do různých vzorů (stromečkový, nepravidelný řemen, šachovnice, rybinový, dvojitá rybina a podobně). Při mozaikových parketách jde o lamely nebo vlysy malých rozměrů (tloušťka 8 až 12 mm, šířka 30 až 60 mm, délka 10 až 300 mm), které jsou poskládány do tabulí rozmanitých vzorů. Tyto tabule většinou s rozměry 480 × 480 mm jsou bez konečné úpravy a mají z rubové strany textilii či síťovinou nebo z lícové strany krepovou pásku, která se po celoplošném nalepení podlahy obrousí. Pak se parkety tmelí, brousí a upravují laky nebo olejovými vosky. Zvláštním typem podlahy je takzvaná průmyslová mozaika. Vyrábí se z lamel úzkých 8 až 20 mm, dlouhých 160 až 420 mm, které se skládají na tupý spoj do pásů hrubých 20 až 22 mm a širokých 160 až 320 mm. Díky malým rozměrům jednotlivých lamel nedochází k příliš velkým objemovým změnám, takže podlaha je stabilnější. Tyto podlahy se používaly v průmyslových objektech, ale dnes se se nimi setkáváme i v moderních interiérech. Pro architekty jsou přitažlivé svou ojedinělou skladbou, která výrazně oživuje interiér. Další výhodou je možnost vícenásobného zbroušení až do hloubky 15 mm, což podstatně prodlužuje životnost podlahy.
Základní požadavky na podlahy
- Mechanická odolnost - úkolem podlahy je přenést zatížení v místnosti do konstrukce stropu.Podlaha by měla být pevná v tlaku, odolná proti nárazu, soustředěnému zatížení (například při dlouhodobém zatížení nábytkem) a proti obrusu.
- Tepelnětechnické parametry - důležité je, aby se v co největší míře zabránilo únikům tepla z vytápěné místnosti a naopak, v interaktivitu s celou konstrukcí stropu. Mezi jednotlivými vrstvami podlahy by neměla kondenzovat vodní pára.
- Akustické požadavky - stropní konstrukce spolu s podlahou, která odděluje dvě místnosti nad sebou, musí být schopna zabránit pronikání zvuku vzduchem (vzduchová neprůzvučnost) a musí tlumit zvuk, který se šíří hmotou všech vrstev stropu a podlahy (kročejová neprůzvučnost).Vzduchovou neprůzvučnost lze zlepšit zvýšením hmotnosti celé konstrukce stropu i pomocí těžké podlahy, dokud kročejovou neprůzvučnost se zlepší oddělením nášlapné vrstvy od pevného pokladu zvukovou izolací.
- Odolnost proti vodě - prostory, ve kterých může na podlahu dlouhodoběji působit voda, jako je například koupelna, je třeba chránit hydroizolační vrstvou.
- Bezpečnost - především nesmí být kluzká a nášlapná vrstva musí být bez výškových rozdílů a nerovností, aby nevznikly místa, kde budete věčně zakopávat.
Plovoucí podlaha je velmi oblíbený typ podlahy,
ale často si ji spojujeme pouze s laminátovými podlahami. Plovoucí však může být i dřevěná, a dokonce i s nášlapnou vrstvou z linolea. Nejde tedy o materiál, ale o typ konstrukce, jejíž princip spočívá v tom, že není pevně spojena se stropem a stěnami, kde zůstává dilatační spára zakrytá lištami. Díky této dilataci se vyrovnávají objemové rozdíly podlahy při kolísání vlhkosti vzduchu v místnosti. A tady je důležité, aby se ani vrstvy pod nášlapnou vrstvou v žádném případě nepřipevňovali k podkladu (nelepily, nepřibíjely).Musí na podkladě volně plavat - a to je vysvětlení názvu plovoucí podlaha. Pokud by byly vrstvy podlahy pevně spojené s podlahou, při zvýšené vlhkosti by se materiál roztáhl a podlaha by se deformovala. Pokud jste se rozhodli pro plovoucí konstrukci, důležité je, abyste měli podklad, dnes nejčastěji železobetonový strop, suchý a rovný. Na podklad se ukládá parotěsná zábrana z PE fólie, jednotlivé pásy mají překrývat asi 20 cm a utěsnit lepící páskou. Na parozábranu jde zvuková izolace proti kročejovému hluku, což je většinou rohož z minerálních vláken silných asi 1 mm. Tato vrstva bývá často součástí moderních laminátových nebo dřevěných lamelových podlah.
Ať si zvolíte kterýkoliv typ podlahy,
při každého je důležité, aby byl položen na kvalitním suchém a rovném podkladu, který je přizpůsoben konkrétním podmínkám. Protože i ta nejdražší dřevěná či keramická podlaha bude nepříjemná a rychle se znehodnotí, pokud na ni bude odspodu působit vlhko a nerovnosti.
Keramická dlažba
Pro někoho příliš chladná, pro jiného maximálně praktická. Kromě dětského pokoje je vhodná do kterékoli místnosti. Instalace podlahového vytápění eliminuje chlad z dlažby a přemění ji na příjemná kamna. Stále častěji se upouští od klasického kladení dlažby do cementové malty, protože na trhu je již velké množství lepidel, které práci urychlují a jsou spolehlivé. Důležité je vybrat ten správný druh lepidla podle typu podkladu. Podklad musí být rovný a suchý. Pokud je povrch podkladu, nejčastěji beton, hrbolatý nebo má promáčknutí, musí se před položením dlažby vyrovnat. V současnosti se na to nejčastěji používá samonivelační směs (čili samovyrovnávací směs), pomocí které se dá podklad vyrovnat rychle a jednoduše. Po několika hodinách je podlaha připravena pro lepení dlažby. Takový mokrý proces však není vhodný, pokud podklad tvoří dřevěná podlaha. Zde se na zpevnění a vyrovnání používají dřevovláknité desky tlusté minimálně 12 mm, které se k dřevěné podlaze přitlučou a na ně se lepí dlažba.
Podlaha z PVC nebo vinylová podlahová krytina
Levnější variantou podlahové krytiny je PVC nebo vinylová krytina; často se zaměňuje s linoleem, který je vyrobeno z přírodních materiálů. Vinylové podlahoviny se prodávají za opravdu přijatelné ceny, a přitom nabízejí široký výběr vzorů - od abstraktních přes reálné imitace různých druhů dřevin či dlažby až po originální kovový vzhled. Při výběru je třeba přihlížet k jeho tloušťku. Do domácností je vhodné PVC s minimální tloušťkou 1,35 mm.Vyšší komfort poskytuje PVC o tloušťce 1,5 až 1,6 mm. PVC krytina s tloušťkou 2 mm vám zaručí tichou a pohodlnou chůzi. Podlaha z PVC je cenově přijatelná a nenáročná na údržbu.Moderní kvalitní podlahoviny obsahují na rubové straně roznášecí pěnu s tvarovou pamětí, která rozloží zatížení na větší plochu a po odstranění zatížení umožní návrat do původního tvaru. Čas, za který se materiál vrátí do původního stavu, závisí na velikosti zátěže, která na dané místo působila. Při vinylových podlahách však třeba dbát na to, aby se nepoškodily nadměrným bodovým zatížením.Velkou výhodou této krytiny je její šířka - dosahuje až 4 m, díky čemuž stačí při kladení použít minimální počet spojů. Vinylovou podlahovou krytinu lze použít i na podlahové vytápění. Může tak být teplejší alternativou keramické dlažby. Při kladení podlahy z PVC musí být - tak jako při linoleu - podklad suchý, pevný, rovný, ničím nenarušený, čistý a bezprašný, protože pod tenkou vrstvou krytiny se vyrýsuje každé smítko a každý hrbolek. Nejvhodnější je vyzrálý a pevný betonový podklad, vyrovnaný samonivelační stěrkou nebo vrstvou z desek z MDF, respektive sádrovláknitých desek. Pokud se klade podlaha z PVC nebo linolea na dřevěnou podlahu, vrstvy pod povlakem by měly kromě izolace proti zemní vlhkosti a parozábrany obsahovat i dřevovláknité desky, na které se tato povlaková podlaha přilepí.
Textilní podlahoviny - koberce
Jsou stále oblíbené, protože vytvářejí v interiéru příjemnou atmosféru. Jsou i tepelným izolantem a zlepšují i kročejovou neprůzvučnost stropu. Nevýhodou je náročnější údržba a fakt, že jsou zdrojem alergenů. Jako u všech podlahách i zde musí být před položením podklad suchý, rovný, a pokud ho tvoří beton, nemusí na něm být další vrstvy. Před pokládkou koberce třeba odstranit všechny nerovnosti podlahy, protože celoplošné koberce kopírují zdeformovaný povrch. Pokud je podkladem dřevěná podlaha, před položením koberců platí stejné zásady jako u podlah z PVC. Kromě kvalitních a cenově náročných koberců z čisté střižní vlny, pro které jsou typické elastičnost, antistatičnost a vysoká odolnost proti špíně, jsou na trhu i koberce ze syntetických vláken.
To, co je vidět, je pouze nášlapná vrstva
• nášlapná vrstva, neboli vrchní povrch podlahy, se kterým jsme v bezprostředním kontaktu,
• roznášecí vrstva, která má za úkol rozložit zatížení podlahy na větší plochu,
• izolační vrstva, která má ochrannou funkci (tepelně izolační, zvukově izolační, hydro izolační a podobně).
Tyto tři vrstvy tvoří základní skladbu konstrukce podlahy, kterou však mohou ovlivňovat konkrétní podmínky v místnosti, do které je podlaha určena, některou vrstvu lze například vynechat, případně položit nášlapnou vrstvu přímo na stropní konstrukci.
Pokud zjistíte, že se zedníkům nepodařila zcela rovná podkladová vrstva podlahy,
je třeba ji vyrovnat. Pokud je výška nerovnosti 0 až 5 mm, dají se tyto malé nerovnosti vyrovnat podložkou z lepenky nebo pomocí spárovacího tmelu či samonivelačního potěru. Někdy postačí, když se na podklad položí kročejová izolace. Při nerovnostech od 5 do 10 mm lze lokální nerovnosti vyrovnat tmelením nebo vhodným samonivelačním potěrem (případně jejich kombinací). Přesahují-li nerovnosti 1 cm, je nutné vyrovnání vyrovnávacími materiály nebo je podsypat suchým keramickým podsypem, přičemž jeho maximální tloušťka by neměla být více než 23 cm.
