Chrliče a přepady pro asfaltové pásy
Ploché střechy a terasy s povlakem z asfaltových pásů musí srážkovou vodu odvádět rychle a spolehlivě. Při sklonu kolem jednoho až tří procent se voda soustřeďuje k nejnižším místům; pokud se vtok ucpe listím, kačírkem nebo předmětem, začne se na hydroizolaci hromadit hladina, která zvyšuje zatížení konstrukce a tlačí na detaily atik, světlíků i vstupů. Chrliče a pojistné přepady proto slouží jako vnější pojistné odvodnění vedené skrz atiku do volného prostoru. Na rozdíl od vnitřní střešní vpusti nejsou napojeny na dešťovou kanalizaci, takže jejich funkce nezávisí na průchodnosti svodu.
Podle zásad odvozených z ČSN 73 1901 se každá střešní plocha odvodňuje nejméně dvěma vpustmi a malá plocha s jediným vtokem se vždy doplňuje bezpečnostním přepadem. ČSN 75 6760 vyžaduje nouzové odvodnění u nových plochých střech s atikou i u balkonů a lodžií s parapetem bez mezer u podlahy. Bezpečnostní přepad musí být vyveden skrz atiku do volného vnějšího prostoru, protože napojení do kanalizace by při jejím ucpání ztratilo smysl.
-
Aktuální nabídku odvodnění plochých střech včetně rozměrů, cen a skladové dostupnosti najdete zde.
Rozdíl mezi vpustí, chrličem a přepadem
Střešní vpusť je primární odvodňovací prvek osazený v nejnižším bodě plochy a napojený na samostatné odpadní potrubí. Chrlič je trubkový nebo hranatý prvek prostupující atikou, jehož výtok je viditelný na fasádě a voda z něj padá volně ven. Pojistný přepad má stejnou geometrii vedení skrz atiku, ale jeho niveleta je výše: nastupuje teprve tehdy, když hlavní vtoky nestačí nebo jsou neprůchodné. Častou chybou je záměna vodorovné (boční) vpusti s chrličem. Boční vpusť odvádí vodu v úrovni tepelné izolace do vnitřního potrubí a musí mít těsné napojení hydroizolace; chrlič vodu přes atiku jen přelévá a na vnitřní svod se nenapojuje.
Pro asfaltové pásy se dodávají kulaté i hranaté varianty, běžně v dimenzích odpovídajících DN 50, 75, 110, 125 a 160, se standardní délkou 500 mm a možností zakázkového prodloužení až na 2000 mm. Součástí je vyjímatelná ochranná mřížka. Hlavní odvodnění střechy bodově skrze atiku se nedoporučuje; je-li přesto navrženo, mají být chrliče vyhřívané a střecha doplněna samostatným pojistným přepadem.
-
Podívejte se také na další článek: Odvodnění plochých střech
Napojení bitumenové manžety na asfaltové pásy
Spolehlivost detailu neurčuje jen trubka, ale vodotěsné napojení na povlak. Pro hydroizolaci z asfaltových pásů se používají chrliče a přepady s integrovanou manžetou z SBS modifikovaného asfaltového pásu. Manžeta se natavuje plamenem do souvrství. U dvouvrstvé hydroizolace se vkládá mezi podkladní a vrchní pás tak, aby spoj probíhal „po vodě“, a vzájemný přesah má být nejméně 120 mm. U jednovrstvého systému se detail doplňuje přídavným podkladním asfaltovým pásem, jinak by napojení zůstalo poddimenzované.
Při natavování hrozí poškození horní plastové příruby plamenem, proto se na přírubu pokládá ochranný kryt, který je u výrobků s bitumenovou manžetou součástí balení. Manžeta z nesourodého materiálu, například z PVC na asfaltovém souvrství, se nesmí používat, protože spoje by nebyly slučitelné. Celoplošné natavení integrované bitumenové manžety mezi vrstvy asfaltových pásů s přesahem nejméně 120 mm je podmínkou vodotěsného detailu.
Dimenzování podle norem
Počet a světlost prvků se neurčuje odhadem, ale výpočtem. Odtok srážkových vod pro běžné gravitační odvodnění se stanoví vztahem Q = i · A · C, kde i je v České republice 0,03 l/(s·m²), A je účinná plocha včetně přilehlých svislých ploch, z nichž voda stéká na střechu, a C je součinitel odtoku. Pro nepropustný povrch z asfaltových pásů je C rovno 1,0, pro kačírek přibližně 0,9 a pro vegetační souvrství výrazně méně.
Nouzové odvodnění se dimenzuje na intenzitu stoletého pětiminutového deště 0,07 l/(s·m²). Při jediném vtoku platí Q_not = 0,07 · A, při dvou a více vtocích Q_not = (0,07 − 0,03 · C) · A. Počet typových chrličů nebo přepadů se určí jako n = Q_not / Q_chrliče, přičemž kapacitu konkrétního výrobku udává výrobce podle ČSN EN 12056-3. Délka atypického hranatého přepadu se počítá ze vztahu L_W = (24 000 · Q_not) / h^1,5, kde h je návrhová výška přepadající vody. Nouzové odvodnění se navrhuje tak, aby při extrémním dešti nebo ucpání vtoků nebyla překročena dovolená výška hladiny a statické zatížení střechy.
Osazení v atice a výškové vztahy
Chrlič i přepad se osazují do otvoru v atice tak, aby výtok směřoval mimo objekt a voda nestékala po zdivu do ostění nebo k tepelné izolaci fasády. Spodní hrana pojistného přepadu musí ležet výše než přelivná hrana provozních vtoků, aby se nejprve využila kapacita hlavního odvodnění a teprve poté nastoupila pojistka. Výšková úroveň nouzového odvodnění musí současně zajistit vzdutí potřebné pro správnou funkci vtoků, nesmí překročit zatížení uvažované ve statickém výpočtu a nesmí dovolovat vniknutí vody do vstupů na střechu, světlíků nebo vyústění vzduchotechniky.
U atypických hranatých přepadů se v ČSN 75 6760 pracuje s výškou, která nemá být menší než 100 mm. Vtoky se umisťují nejméně 0,5 m od atiky kvůli provedení hydroizolace a jejich vzájemná vzdálenost nemá zbytečně překračovat přibližně 15 m. Výška pojistného přepadu se volí tak, aby voda na střeše nejprve naplnila kapacitu vtoků, ale nikdy nedosáhla úrovně, při které by hrozilo statické přetížení nebo zatékání do objektu.
Údržba, vyhřívání a provozní rizika
I správně navržený prvek selže, pokud se zanese. Ochranná mřížka zachytává listí a hrubé nečistoty, ale musí zůstat volně vyjímatelná a pravidelně čištěná. ČSN 73 1901 předpokládá kontrolu odvodnění nejméně dvakrát ročně, zpravidla na jaře a na podzim. U vegetačních střech a střech s kačírkem se k chrličům a přepadům doplňují šachty, které udržují přítok volný a brání zasypání otvoru.
V zimě hrozí zamrznutí vodorovného úseku v atice; proto se dodávají vyhřívané chrliče s připojením 230 V. Vyhřívání je obzvlášť důležité tam, kde by hlavní odvodnění přes atiku bylo jedinou cestou vody. Při montáži se nesmí poškodit manžeta ani příruba a po dokončení se ověřuje, že voda z výtoku nezatéká do fasádního souvrství. Pravidelná kontrola mřížek, čistota přítoku a v chladných úsecích vyhřívání rozhodují o tom, zda pojistné odvodnění v krizové situaci skutečně funguje.
Autor: Lenka Kostková
