Domy z hlíny - zdravé, ekologické i ekonomické bydlení
Ekologické stavby někoho provokují, někdo jen mávne rukou. Stále více lidí se chce dozvědět více o tradičních stavebních materiálech, jakými byly kámen, sláma, proutí či hlína. Nepálená hlína zůstala v našem povědomí jako něco dočasného, nedokonalého, pomíjivého, a přece ... Nepálená hlína patří k přírodním materiálům, které jsou dostatečně trvalé a zároveň recyklovatelné, ale hlavně prospěšné pro naše zdraví.
Alarmující stav současnosti,
v níž se stále více vzdalujeme přírodě, nesmyslně si počínáme ve vztahu k jejím darům a obracíme ji ve vlastní chvilkový prospěch. Připomínáme, že zdrojem ekologické krize je hlavně společnost, která nepřestává ničit přírodu a nedokáže pochopit důkazy o ohrožení přírodní rovnováhy a nesmyslnosti svého počínání. Blahobyt jako hnací prvek tržní ekonomiky dovedl i současné stavby ke složitým technologiím náročným na spotřebu energií. Další generace ohrožujeme budovami vysávajícími neobnovitelné zdroje energií a stavebními materiály, kterých se naši potomci tak snadno nezbaví. Pokud se začteme do knih a článků o možných východiscích ze začarovaného kruhu naší spotřeby a úpadku, nevyhneme se pojmu udržitelný rozvoj. Je to takový způsob rozvoje a uspokojování potřeb současnosti, který neomezí možnosti rozvoje těch, co přijdou po nás.
Kromě domů s co nejnižší spotřebou energie,
na stavbu se využijí místní zdroje (materiál i práce) s minimálními nároky na dopravu, je cestou i návrat k tradičním přírodním stavebním materiálům. Právě ony jsou díky původu, energetické nenáročnosti stavění, zdravému vnitřnímu klimatu a bezodpadovým technologiím přátelské k přírodě i k člověku, vůči současnosti i budoucnosti. Jaksi jsme zanevřeli na domečky z nepálené hlíny či tradiční hliněné omítky a příliš jsme se nezamýšleli nad tím, co je důvodem poškození starých hliněných staveb - nebo je výsledkem měnících se podmínek v průběhu desetiletí jejich existence, nebo neodborné zásahy jejich majitelů. Přitom zdivo z nepálených cihel má dobré akumulační i zvukově izolační vlastnosti, je dostatečně pevné a svým působením zdraví prospěšné - hliněné stěny, podlahy a stropy "dýchají", to znamená, že přirozeně propouštějí do vnějšího prostředí nadbytečnou vlhkost, která v interiéru vzniká například při vaření či sprchování. Jestliže stěny staršího objektu natahují z podloží příliš vlhkosti, můžete nadměrnou vlhkost odvést drenáží trubkou. V kombinaci s hlínou je třeba vždy používat pouze difúzně otevřené materiály na podlahách i na stěnách, tak, aby se vlhkost mohla do hlíny vstřebávat, i se z ní uvolňovat do vzduchu a odvětrávat. Ani při rekonstrukci starého domu nebetonujte okapový chodník; raději v blízkosti stěn domu z nepálených cihel položte dlažbu na sucho do makadamu, nebo použijte pouze vymývaný štěrk.
Dnes je tolik možností při výběru stavebních materiálů. Proč právě nepálená hlína?
Nabíjená hlína, nepálené cihly a hliněné omítky jsou cestou za zdravým bydlením a příjemným klimatem v domě. Když si v těchto horkých letních dnech vzpomeneme na starý hliněný dům našich prarodičů, určitě se nám vybaví, že v něm bylo v létě příjemně a vlhko, ne jako v současných domech, kde v létě potřebujeme klimatizaci, abychom se cítili lépe. Důvodem dobrého klimatu ve starých domech byla masa hlíny či nepálené cihly. Hlína má totiž mnoho dobrých vlastností, které si začínáme znovu uvědomovat potom, jak jsme na tento zázračný materiál celkem zapomněli. Zajímavé na hlíně je, že se vždy po přidání vody stane tvárnou, dá se modelovat. Odpařováním vody tvrdne skoro "na beton". Tuto vlastnost způsobují mikroskopické destičky jílu, které se při vysychání spojí elektrostatickou energií, a přidáním vody vazby zase povolí. Díky této schopnosti jílu můžeme hlínu donekonečna používat a při recyklaci nedochází k degradaci. Díky tomu, že hlína pomalu schne, přičemž je soudržná, nabízí možnost tvarování, modelování a strukturování. Jiné materiály jsou pro ruce agresivní, ale hlína je neškodná, ba dokonce může být příjemná pro ty, kteří s ní pracují. Ruce i nářadí od hlíny se dají vždy snadno omýt vodou.
Jak je to s klimatem v domě z nepálené hlíny?
Důležitou vlastností hlíny je hygroskopičnost. Znamená to, že hlína dokáže přijmout velké množství vzdušné vlhkosti - například z interiéru, a potom, když je vzduch suchý, uvolnit ji zpět do prostoru. Tento jev můžeme využít zejména v koupelně a kuchyni, prospěšný však je, samozřejmě, v celém domě. Zapomnělo se i na to, že hlína je dobrým konzervátorem dřeva a dobře se snáší se všemi přírodními materiály. K renesanci nepálené hlíny přispěla skutečnost, že všechny tyto její vlastnosti vytvářejí příjemnou vnitřní pohodu. Navíc je hlína zajímavý a charakteristický materiál. Dnes opět oceňujeme její přirozenou estetiku a pocity, kterými nás v interiéru oslovuje. V tomto se dá přirovnat snad jen k emocím, pro něž je stále oblíbené dřevo.
Jakými způsoby lze hlínu použít při stavbě domu?
Stěny se dají zhotovit buď z nepálených cihel, nebo nabíjením hlíny do bednění. Stěna z nabíjené hlíny dokáže zabezpečit několik funkcí současně: slouží jako nosná konstrukce, jako akumulační masa, která dokáže ovlivňovat vlhkostní a teplotní poměry v interiéru, a zároveň je jedinečná a pěkná její strukturou. Nabíjena hlína je vhodná na obvodové stěny, ale k dosažení menších tepelných ztrát ji třeba dodatečně zateplit. Taková stěna je ideální i jako estetická vnitřní akumulační stěna, případně jako stěna mezi domem a zimní zahradou.Nepálené cihly mají také velmi dobrou pevnost, potvrzenou zkušenostmi z minulosti, a v současnosti umíme zdivo z nich účinně ochránit i před zemní vzlínavou vlhkostí. U nás má stavění z nepálených cihel a válků tradici a dodnes zde stojí množství takových domů. Pokud bychom však chtěli dnes použít nepálené cihly jako nosné zdivo, musely by mít technické osvědčení. Cihelny nabízí nepálené cihly, které lze využít jako výplňové zdivo nebo nenosné příčky. V České republice právě testují takové cihly, aby se mohli znovu legálně používat i jako nosné zdivo. V případě, že nepálené cihly nemají splňovat statickou funkci, ale pouze akumulační a regulovat vlhkost, není problém vyrobit si je i svépomocí.
Zmínil jsme i hliněné omítky
Hliněná omítka je velmi vhodná zejména do interiérů a na vnitřní klima působí stejně příznivě jako ostatní stavební konstrukce z hlíny. Její zpracování je přitom nenáročné. Při komerčním využití ji lze koupit v podobě připravené suché směsi. Bohužel, u nás zatím nemáme výrobce hliněných omítek, takže zájemci se musí spokojit s hliněnými omítkami z Rakouska. Směs se smíchá s vodou a nanáší se podobně jako jiné omítky. Dokonce ji lze nanášet i strojově, tedy stříkáním. Vždy však budou lidé, kteří potřebují stavět levněji, a ti si mohou namíchat hliněnou omítku například i z hlíny z vlastní zahrady. Třeba ji smíchat s vodou, pískem a případně i vlákninami, například řezankou ze slámy nebo konopí. Jemná hliněná omítková směs se může dobarvit přírodními pigmenty, čímž vznikne barevná stěrka. Jinou možností je přemalovat hlínu kazeinovými nebo vápennými barvami. Hlína se na světě vyskytuje v různých barvách - od žluté až po červenou. Působí harmonicky s dalšími přírodními materiály a je krásná i ve své přirozené podobě. Takovou volbu je však nutné zvážit zejména pokud je hlína tmavá a interiér slabě osvětlen - mohl by působit ponuře.
Energetická spotřeba hliněných domů ...
Dnes je téměř nevyhnutelné minimalizovat spotřebu energií při stavbě i během života domu. Při stavění z hlíny jsou nejlepší volbou na obvodové stěny sendvičové konstrukce, u nichž lze dosáhnout potřebných tepelně izolačních schopností. Existuje množství kombinací, jak v nich v interiéru využít hlínu, a z vnější strany izolaci na přírodní bázi. Dobrým příkladem fungujícího sendviče je dřevěná sloupková nebo rámová konstrukce. Mezi sloupky se vkládá izolace a vnější povrch tvoří difuzní otevřená omítka nebo odvětraný dřevěný obklad na dřevovláknitých deskách. Stěna se má konstruovat jako difuzně otevřená směrem do exteriéru, přičemž na straně interiéru je pouze parobrzda. Takto vytvoříme konstrukci, která propouští vodní páru zevnitř domu směrem ven, aniž by vlhkost způsobovala problémy v samotné konstrukci. Jako izolace (s tloušťkou od 20 až do 40 cm) se může použít rozvlákněná celulóza nebo slaměné baly. Na interiérovou stranu obvodové stěny se obvykle používá hliněná omítka nanesená na OSB deskách, jejíž podklad tvoří buď laťování nebo rákosová rohož, u izolace ze slámy se hliněná omítka dá aplikovat i přímo na slámu. Alternativou k OSB deskám mohou být nepálené cihly, může se využít i dřevěný interiérový obklad nebo recyklované pálené cihly. Možností je opravdu hodně. Vždy je třeba přitom myslet zejména na to, co nám mají vrstvy v konstrukci zabezpečit a jakou vnitřní klima a tepelné ztráty domu chceme dosáhnout.
Domy postavené před lety z nepálené hlíny
Jak mají jejich majitelé postupovat při rekonstrukci? V sousedním Rakousku se už déle zabývají metodikou správné rekonstrukce starých domů a pro zájemce pravidelně organizují vzdělávací exkurze. U nás se mnoho starých domů z nevědomosti a nedostatku informací bourá a nahrazují je novostavby, často s horším vnitřním klimatem. A přitom starý zrekonstruovaný dům může poskytnout velmi příjemné a zdravé bydlení. Kromě zdravotního hlediska je tu i zadostiučinění, že jsme zachovali charakter starého domu, který nám je často blízký, že nenarušíme ráz a malebnost místa, kde dům odedávna stojí. Vždyť v původních zdech bývá zaznamenána historie a nenahraditelná atmosféra. Mnozí si však neumějí ani představit, že starý dům lze velmi dobře zrekonstruovat. Dokonce i vzlínavá vlhkost se dá omezit, a dům se nemusí ani podřezávat, ani se nemusí využívat chemické přípravky. Podmínkou je, že nesmí mít vážně narušenou statiku. Před rekonstrukcí třeba vždy udělat důslednou analýzu a diagnostiku problémů tak, aby se daly správně odstranit, a při obnovování starého domu z přírodních materiálů je třeba postupovat podle původních zásad a respektovat logiku a přirozenost jednotlivých materiálů. Vyžaduje to odbornou radu a řemeslníka, který umí pracovat s hlínou a tradičními materiály. Nejhorší je, pokud nepochopíme, jak starý dům fungoval. Špatným příkladem je situace, kdy při rekonstrukci hliněného domu necháme zhotovit betonovou podlahu nebo stěny omítneme cementovou omítkou. Takovým přístupem dům odsoudíme k zániku, protože se naruší správné vstřebávání a odvětrávání vlhkosti z hliněných konstrukcí.
Konstrukce starých domů přitom počítaly s tím, že zemní vlhkost bude moci difundovat všemi možnými povrchy
- Povrchy z nepálené hlíny filtrují prach, absorbují škodlivé látky, přirozeně upravují teplotu a vlhkost v interiéru, akumulují teplo.
- Hliněné stěny umí absorbovat a nazpět uvolnit v porovnání s jinými běžnými stavebními materiály velký objem vzdušné vlhkosti, aniž jejich vlhkost poškodila. nebo zanechala na nich viditelné stopy.
- Příjem a výdej vodních par je pozvolný, a tak se v interiéru udržuje přiměřená vlhkost ovzduší.
- V případě, že se rozhodnete pro hliněnou omítku v koupelně, díky její absorpční schopnosti se ani po sprchování zrcadla neorosí. Pozor však na místa v okolí vany či sprchového koutu, voda by hliněnou omítku časem smyla.
- Vůně a příjemný pocit při dotyku nám dělají hlínu důvěrně známou.
- V interiéru hliněné místnosti se zvuky jakoby zaoblují. Měkký přírodní materiál pohlcuje zvuk a dům je tišší.
- Každá oblast má hlínu specifického složení, a tak se kromě barevných odstínů liší i kvalitativními vlastnostmi.
