Domy ze dřeva - zdravé a ekologické bydlení
Dřevodomy nejsou žádné sruby pro lesní muže, ale sofistikované ekologické a často provozně nízkonákladové stavby. Jejich projekty, konstrukce, technologie výroby i montáže pokročily dnes tak výrazně, že obliba bydlení v domě ze dřeva z roku na rok roste.
Dřevo má zvláštní nepopsatelnou moc
Působí na člověka příjemně, esteticky, vyzařuje z něj teplo a příjemně voní. Dřevo patří k základním stavebním materiálům. Pro jeho dostupnost, opracovatelnost a dostatečnou pevnost má ve stavebnictví rozsáhlé uplatnění od nepaměti. Dřevo má vynikající mechanické, tepelně technické a také akustické vlastnosti. Dokáže přijímat nadměrnou vlhkost a následně ji do suchého prostředí uvolňovat. Mezi vlastnosti dřeva, které se úspěšně využívají u dřevěných konstrukcí, patří i rychlé zvýšení vnitřní teploty vzduchu a povrchové teploty stěn při vytápění (vliv nižší tepelné akumulace dřevěných stěn a dřevěných obkladů) nebo schopnost udržovat díky dřevěnému interiérovému obkladu příjemné klima i v letmém období.
Trocha historie
Ve světě i u nás si dřevo neustále udržuje pozici významného stavebního materiálu. Mezi dřevem a přírodou je vzájemná přirozená spojitost. Navíc jde o snadno dostupný materiál, který neodmyslitelně patří k naší historii. Dřevěné stavební konstrukce měly v Čechách a na Slovensku donedávna bohatou tradici. Původní konstrukce a konstrukční detaily v lidovém stavitelství prošly dlouhým vývojem a ve svém detailu znamenají symbiózu funkce a estetiky. Konstrukce a konstrukční detaily srubových domů jsou tesařskou školou i pro současné dřevěné konstrukce. Málokterá zeměpisná oblast se může pochlubit takovým množstvím dochovaných historických objektů ze dřeva soustředěných na tak malém území a v takovém vysokém počtu jako střední Evropa. Příkladem jsou původní srubové obytné a hospodářské stavby v Pošumaví, v Českomoravské vrchovině, na Valašsku nebo dřevěné kostelíky na východním Slovensku. Mezi základní typy lidového a hospodářského obydlí ze dřeva patřily dřevěné srubové obytné domy, hrázděné obytné domy, stodoly se srubovou nebo sloupkovou konstrukcí, seníky, koliby, hospodářské a technické stavby, jako jsou mlýny, sýpky a podobně. V minulosti byla při výběru stavebního materiálu prvořadá jeho dostupnost, opracovatelnost a nenáročnost na dopravu. Mezi hlavní stavební materiály, které se používaly v lidovém stavitelství do poloviny 20. století, patřilo dřevo, kámen a hlína, později keramická cihla. V tomto období se stavěly sruby i kamenné stavby, či stavby z nepálené cihly. Hlavně na odlehlejších osadách a vesnicích bylo dřevo hlavním stavebním materiálem. Hospodářské budovy jako sklepy, stáje a sýpky byly většinou zděné konstrukce. Jak krytina se původně používala především sláma, kterou již na přelomu 19.a 20. století postupně nahrazoval dřevěný šindel a později pálená taška. U tradiční lidové architektury se setkáváme zejména s valbovou, polvalbovou a sedlovou střechou, která je zdobená tzv.. lomenicemi.
Dřevostavby v minulosti
Dřevostavba je stavba, jejíž hlavní nosný systém je z dřevěné konstrukce. Dřevěné srubové domy se v minulosti stavěly bez základové konstrukce. Trámy se v rozích nejčastěji spojovaly na rybinu, spáry mezi trámy se vyplňovaly mechem. V místech, kde se převažovala srubová konstrukce, byl dům položen na plochých masivních kamenech, které přenášely tíhu z obvodové konstrukce do půdy. V přízemí rodinného domu byly tři místnosti: přední pokoj - světnice, střední část, kterou tvořila kuchyň a zádveří - síňce a poslední místnost - komora, chlév nebo dílna. K domu byla přistavena kůlna z dřevěné konstrukce jednoduše obitá deskami, která sloužila jako sklad nářadí, seník a podobně. Neobydlené podkroví sloužilo k uskladnění obilí a také jako udírna, protože kouř z pece v přízemí ústil do prostoru podkroví. Některé domy měly podkroví obyvatelné, podle regionu, kde se dřevodům nacházel. Podkroví od přízemí odděloval deskový strop s izolací z lněného pazdeří a hliněnou podlahou. Okolí domu bylo často upravované kamennou dlažbou, která zajišťovala odvádění dešťové vody od prahového srubového trámu. Kostelíky, modlitebny a dřevěné zvonice se stavěly podle klasického obytného srubu. Stavěli jejich vesničtí tesaři, kteří se inspirovali sakrální architekturou ve městech. Nejstarší zachované dřevěné kostely pocházejí z 15. století a dělí se podle stylu a období vzniku. Srubové konstrukce stěn ohraničují tři prostory: přední část - nad ní je konstrukce věže, střední část a svatyni.
Jak je to v současnosti
Začátkem 19. století se výrazně dostalo do popředí lepené lamelové dřevo. V současnosti se ve velké míře využívá na výrobu dřevěných eurooken a také při konstrukcích střech s větším rozporem. Zcela nově se začalo stavět v 50. až 60.letech 20. století. Mění se dispoziční řešení domu s větším množstvím obyvatelných pokojů. Používají se nové tvary střech - sedlová nebo stanová s vikýřem. Rozšiřují se nové materiály - pálené cihly, škvárobetonové tvárnice, beton. Také se začínají využívat tzv.. spřažené nosníky v kombinacích dřevo - ocel, dřevo - uhlíková vlákna či dřevo - beton. Tradiční materiály se omezují na minimum, některé - například nepálená hlína, hliněné omítky - téměř úplně zanikají.
Dřevěné stavby a stavby na bázi dřeva mají i dnes významné místo ve stavebnictví,
protože nabízejí nejen působivý vzhled, ale i zdravé bydlení přirozené člověku. Dřevěné domy se realizují zejména ve Finsku, Norsku, Francii, Německu, Rakousku ale i v Kanadě, USA, Austrálii a podobně. V současnosti již můžeme i Českou republiku zařadit mezi země se stoupající výstavbou dřevěných konstrukcí. Řešení bydlení za příznivou ekonomickou cenu s minimálním negativním dopadem na životní prostředí je spojeno s vývojem konstrukcí dřevodomů. Dalším důležitým kritériem, hovořícím ve prospěch dřevodomů je energetické hledisko.
V důsledku energetické náročnosti budov
se v současnosti začíná věnovat pozornost výstavbě energeticky úsporných, respektive nízkoenergetických a pasivních domů. Do popředí se dostává šetření provozní energií během celé životnosti budovy. Dřevostavby se z tohoto hlediska jeví jako velmi perspektivní. Na výstavbu domů s nízkou spotřebou energie je z ekonomického hlediska výhodné použít lehkou rámovou konstrukci na bázi dřeva vyplněnou vysoce účinnou izolací bez extrémního nárůstu tloušťky obvodové stěny. Jde zejména o rodinné domy tzv.. sendvičové konstrukce. Dřevostavby mají v Čechách bohatou tradici, takže jejich návrat je opravdu jen otázkou času.
Člověk by se měl snažit co nejvíce eliminovat negativní vlivy na přírodu
Žít zdravě - to znamená i zdravě bydlet. V takových domech není nic, co by působilo rušivě. Dřevěné domy a sruby jsou výhodnou alternativou, pokud se chceme cítit jako v přírodě. Dřevěné domy prostě nemají konkurenci. Spojují funkčnost a estetiku příjemného bydlení přibližujícího se k přírodě.
