Podpovrchová voda a zemní vlhkost představují zásadní riziko pro základy a suterénní prostory staveb. Pronikání vlhkosti vyvolává estetické vady, nebezpečný rozvoj plísní a vede k degradaci tepelně-izolačních vlastností i narušení statické soudržnosti materiálů. Hydroizolace spodní stavby zajišťuje nezbytnou dlouhodobou ochranu konstrukcí nacházejících se pod úrovní terénu. Podcenění její kvality či vlivu vodního prostředí může vyústit v havarijní stav objektu nebo jeho celkovou destrukci.
Odborný návrh hydroizolace spodní stavby vyžaduje inženýrskogeologický průzkum k určení vlastností zeminy, hladiny a složení podzemní vody i hydrofyzikálního zatížení. Získaná data definují výběr materiálů pro svislou i vodorovnou izolaci a rozsah technických opatření k ochraně základů a suterénního zdiva.
Projektant v prováděcí dokumentaci stanovuje konkrétní izolační systém s ohledem na konstrukční nároky, ekonomiku a proveditelnost. Klíčovou součástí projektu je přesná skladba konstrukcí a vykreslení technických detailů nezbytných pro bezchybnou realizaci. Správná diagnostika terénu tak přímo podmiňuje dlouhodobou funkčnost a ochranu celého objektu.
Při izolování spodní stavby se setkáváme s hydroizolacemi, které podle způsobu uložení rozdělujeme na vodorovné a svislé. Vodorovné hydroizolace chrání konstrukci stavby před vlhkostí a vodou, která vzlíná ze základové půdy. Svislé hydroizolace chrání objekt před vlhkostí a vodou, která se nachází v okolní zemině.
Hydroizolace se umísťuje mezi okolní vlhké prostředí a objekt, který je předmětem ochrany - zcela logicky na té straně konstrukce, z níž voda a vlhkost působí. Důležitou podmínkou je, že hydroizolace musí tvořit souvislý, nepřerušený plášť (zvláštní pozornost se věnuje přestupem trubek přes konstrukcí, dilatačním spárám apod..).
Pokud základová konstrukce není proti zemní vlhkosti chráněna, voda vnikne do hmoty základů a výsledkem je její nežádoucí kondenzace na vnitřních stěnách suterénních místností. Podle míry výskytu vlhkosti v zemině a propustnosti zeminy je nutná izolace proti zemní vlhkosti nebo zvýšené zemní vlhkosti.
Na trhu je dnes v nabídce množství hydroizolačních systémů a materiálů. V minulosti se na izolaci spodní stavby proti vodě a vlhkosti nejčastěji používaly povlakové hydroizolace, v současnosti se preferují krystalické izolace a vodostavební betony. Povlakové hydroizolace se kladou na stavbě jako prefabrikované hydroizolační pásy nebo se vyhotovují jako monolitické povrchy. K monolitickým hydroizolacím patří povlaky z nátěrových, ze stěrkových a stříkaných tekutých hmot.
Mezi nejstarší monolitické tekuté hydroizolace patří asfalty. I dnes se ještě používají asfaltové hydroizolační suspenze a tmely, jakož i dvousložkové tekuté materiály, které vznikají smícháním asfaltu s plastickou látkou. Po smíchání se tekutina změní na pružný materiál, který se několik hodin po aplikaci stane voděnepropustným.
Tloušťka hydroizolačních povlaků bývá různá a závisí na vlastnostech vody (zemní vlhkosti, gravitační nebo tlakové vody). K ochraně této hydroizolační vrstvy slouží textilie z polypropylenu, která se přitlačí do čerstvě nanesené vrstvy. Tímto způsobem se izolují svislé stěny spodních staveb z cihelného zdiva nebo betonu. Jak vodorovná izolace se používá minerální plastický těsnící tmel, který je odolný proti tlakovým vodám.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu