Izolace spodní stavby před vodou
Voda je sice životodárná tekutina, ale stavbaři ji moc rádi nemají. Na tom, jak se bude v budoucím domě bydlet se podílí i to, jak pečlivě bude provedena izolace před účinky vody (hydroizolace). Vzhledem k tomu, že se mnohdy nejedná o nijak jednoduchou věc, nechte hydroizolaci na odbornících.
Konstrukce základů a suterénních prostorů jsou vystaveny specifickému nebezpečí,
které pochází z okolního prostředí - je jím voda (zemní vlhkost, spodní voda apod..). Pronikání vlhkosti do konstrukcí může v této části stavby způsobit nejen změnu vzhledu (např. vlhké skvrny nebo solné výkvěty na fasádě). Mnohem nebezpečnějším důsledkem jsou fyziologické změny, které se projevují zejména vznikem rozličných plísní a hub nejen v povrchových vrstvách konstrukcí. Průnik vlhkosti do konstrukce však přináší i technické problémy - ztrátu tepelných a izolačních vlastností stavebních materiálů, narušení jejich soudržnosti a pevnosti apod. Úkolem hydroizolace spodní stavby je dlouhodobá ochrana proti pronikání podpovrchové vody do konstrukcí pod úrovní terénu. Její nekvalitní provedení nebo podcenění dopadu vody může zapříčinit dokonce havarijní stav objektu nebo až jeho úplnou destrukci.
Práce pro odborníky
Návrh hydroizolace spodní stavby vyžaduje odborný projekt, kterému musí předcházet inženýrskogeologický průzkum. Je tedy třeba zjistit, jaké jsou geologické a hydrogeologické vlastnosti zeminy a vody (jaká je sklonitost terénu k objektu vzhledem k odvod povrchové - dešťové vody, jaká je zrnitost zeminy, její propustnost a stlačitelnost, úroveň hladiny podzemní vody, její chemické složení a chování apod. .) a jaké bude hydrofyzikální zatížení. To přímo ovlivňuje návrh a výběr materiálů na provedení svislé a vodorovné hydroizolace objektu, rozsah stavebně-technických opatření, díky kterým bude možné odvést, případně snížit přímé působení podzemních vod na základy a suterénní zdiva. Vhodný hydroizolační systém (izolaci a její ochranu) určí vždy projektant v prováděcím projektu objektu, přičemž vezme v úvahu nejen konstrukční požadavky (např. požadavky na materiál, realizaci, ekonomičnost apod). Zároveň určí skladbu, druh a vlastnosti hydroizolačních konstrukcí a vykreslí všechny potřebné detaily důležité pro jejich správné provedení.
Voda přichází ze všech stran
Při izolování spodní stavby se setkáváme s hydroizolacemi, které podle způsobu uložení rozdělujeme na vodorovné a svislé. Vodorovné hydroizolace chrání konstrukci stavby před vlhkostí a vodou, která vzlíná ze základové půdy. Svislé hydroizolace chrání objekt před vlhkostí a vodou, která se nachází v okolní zemině. Hydroizolace se umísťuje mezi okolní vlhké prostředí a objekt, který je předmětem ochrany - zcela logicky na té straně konstrukce, z níž voda a vlhkost působí. Důležitou podmínkou je, že hydroizolace musí tvořit souvislý, nepřerušený plášť (zvláštní pozornost se věnuje přestupem trubek přes konstrukcí, dilatačním spárám apod..).
Co dokáže voda
Prostředí, ve kterém stojí domy, bývá různé - liší se nejen hory od roviny, nebo město od venkova, v různých lokalitách bývají i různé druhy podpovrchové vody. S tím souvisí volba hydroizolace proti zemní vlhkosti a podzemní vodě s vhodnými vlastnostmi. Zemní vlhkost je trvalou součástí půdy (voda je vázána v kapilárách, resp. pórech půdy a netvoří spojitou hladinu). Pokud základová konstrukce není proti ní chráněna, voda vnikne do hmoty základů a výsledkem je její nežádoucí kondenzace na vnitřních stěnách suterénních místností. Podle míry výskytu vlhkosti v zemině a propustnosti zeminy je nutná izolace proti zemní vlhkosti nebo zvýšené zemní vlhkosti.
Podzemní voda tvoří pod povrchem rezervoáry (plochy nebo proudy),
které mohou mít hladinu v různých hloubkách. Její výskyt a charakteristiku ovlivňuje složitý systém profilu a skladby podloží a zemin. Při vytváření izolací proti podzemní vodě musíme vědět, jak se voda v místě osazení objektu správa a bude chovat po jeho osazení. Na objekt (a samozřejmě i na izolaci) působí podzemní voda hydrostatickým tlakem - vytváří určité zatížení, podle kterého projektant zvolí izolaci proti beztlakové podzemní vodě nebo tlakové podzemní vodě. Každá voda má však zároveň specifické chemické složení, na základě čehož je třeba někdy izolovat i proti agresivní vodě (narušuje stavební materiály, když se s nimi dostane do kontaktu) nebo proti velmi měkké podzemní vodě (obvykle má rozpouštěcí schopnost).
Voda při mimořádných příležitostech
V některých případech se před zahájením stavby ve svahu nezjistí tlaková voda, ale po osazení objektu na vrstevnici může suterénní zdivo vytvořit bariéru, která zabrání odtoku vody po svahu. Takto zadržována a nahromaděná voda se stává tlakovou. V tomto případě je třeba povrchovou vodu odvést rigolem kolem stavby a vyřešit drenáž v základové části objektu. Hydroizolace proti tlakové vodě se běžně zhotovuje do vany, kterou tvoří podkladní beton a svislé stěny. Tím se zajistí celistvost a ochrana izolace. Svislá stěna vany musí končit přibližně 30 cm nad hladinou podzemní vody, zbytek podzemní stavby stačí izolovat proti zemní vlhkosti.
Chování vody ovlivňují i vlastnosti zeminy
Tomu třeba přizpůsobit výběr hydroizolace. Pokud se podzemní části budovy nacházejí v málo propustné zemině (zadržuje vodu), vrstva zeminy se může při dlouhotrvajících deštích změnit na vanu naplněnou vodou. Zemní vlhkost se změní na podzemní vodu - vytvoří souvislou hladinu a začne působit hydrostatickým tlakem. Vhodným řešením zmírnění tohoto tlaku bývá opět vybudování drenážního systému po obvodu celé stavby a izolace proti tlakové vodě.
Z čeho si lze vybrat
Na trhu je dnes v nabídce množství hydroizolačních systémů a materiálů. V minulosti se na izolaci spodní stavby proti vodě a vlhkosti nejčastěji používaly povlakové hydroizolace, v současnosti se preferují krystalické izolace a vodostavební betony. Povlakové hydroizolace se kladou na stavbě jako prefabrikované hydroizolační pásy nebo se vyhotovují jako monolitické povrchy. K monolitickým hydroizolacím patří povlaky z nátěrových, ze stěrkových a stříkaných tekutých hmot.
Povlaky a nátěry
Mezi nejstarší materiály a monolitické tekuté hydroizolace patří asfalty. I dnes se ještě používají asfaltové hydroizolační suspenze a tmely, jakož i dvousložkové tekuté materiály, které vznikají smícháním asfaltu s plastickou látkou. Po smíchání se tekutina změní na pružný materiál, který se několik hodin po aplikaci stane voděnepropustným. Tloušťka hydroizolačních povlaků bývá různá a závisí na vlastnostech vody (zemní vlhkosti, gravitační nebo tlakové vody). K ochraně této hydroizolační vrstvy slouží textilie z polypropylenu, která se přitlačí do čerstvě nanesené vrstvy. Tímto způsobem se izolují svislé stěny spodních staveb z cihelného zdiva nebo betonu. Jak vodorovná izolace se používá minerální plastický těsnící tmel, který je odolný proti tlakovým vodám.
Pásy nejen z asfaltu
Na svislé i vodorovné povrchy se dodnes používají klasické natavitelné povlakové hydroizolace z asfaltových pásů (z modifikovaných asfaltů) s nosnou vložkou ze skleněných, syntetických nebo kombinovaných tkanin, s kovovou nosnou vložkou, z rohoží a pásů, jakož i asfaltové pásy bezvložkové nebo samolepicí. Počet vrstev asfaltových pásů závisí na působícího hydrostatického tlaku. I hydroizolace z asfaltových pásů se musí chránit, aby se nepoškodila (např. při zasypávání zeminou a při jejím sedání). Hydroizolační vrstva se ze strany odkopu (z vnější strany izolované stěny) může chránit tvarovanými fóliemi, geotextilií, tepelněizolačními deskami apod. Hydroizolace spodní stavby se vytvářejí i z plastových pásů (nevyztužených fólií z měkčeného PVC). Fólie se kladou na podklad volně v jedné nebo dvou vrstvách a ukotví se bodově nebo liniově. Na ochranu tohoto typu hydroizolace se používají geotextilie nebo obklady z polotuhých desek PVC.
Pár tipů na beton
Další možností k izolování spodní stavby jsou krystalické hydroizolace. Jsou to látky, které se smíchají s vodou a aplikují formou nástřiku nebo nátěru na očištěný povrch. Vytvoří krystaly, které uzavřou vzduchové póry betonu, a tak se molekuly vody nedostanou do konstrukce. Konstrukce se tedy díky krystalizaci stane pro vodu nepropustnou. Na krystalizaci je potřebná vlhkost a vytvoření nebo takzvané vyzrání krystalů trvá delší čas. Krystalické hydroizolace jsou vhodné na čerstvý beton. Pokud je povrch, na který se aplikují, suchý, je třeba jej nejprve navlhčit. Tento typ hydroizolace je ekologický a zdravotně nezávadný, lze použít na podzemní i nadzemní části betonové konstrukce (i na izolaci nádrží). Jinou formou izolace proti vodě je vodostavební beton, který je díky speciálním přísadám vodotěsný. Jeho odolnost závisí na vlastnostech složek a přísad, z nichž byl vytvořen.
Pokud se jde na vodu od lesa
K izolování objektů se kromě přímých způsobů používá i nepřímý způsob - to znamená, že se zabrání kontaktu stavby s podzemní a gravitační (dešťovou) vodou. Vodu lze např.. odklonit od objektu systémem drenáží. Další možností je vytvoření umělé ochranné clony mimo konstrukci objektu (hydroizolační clony - např.. Injektáž zeminy v okolí objektu různými emulzemi), čímž se omezí proudění vody v okolí základových konstrukcí. Náročnost samotného přímého izolování můžeme ovlivnit i volbou staveniště - nejvhodnější jsou pozemky s únosnou základovou půdou a nízkou hladinou spodní vody. S výškou hladiny spodní vody totiž rostou i finanční nároky na ochranu před jejími účinky a náročnost provedení hydroizolací. V takovém případě se vše zjednoduší např. i tím, pokud se dokážeme obejít bez podzemních podlaží. Důležitá je i správná volba materiálů (neporézních) spodní stavby. I při využití těchto možností však v půdě zůstává dostatek vlhkosti na to, aby poškodila nejen základy vašeho domu. Proto je v každém případě velmi důležité kvalitní provedení přímé hydroizolace spodní stavby a její ochrana, čímž se předejde nákladným opravám v budoucnosti.
