Oprava poškozené omítky na chalupě

Pokud poškozená omítka již dále neplní svou funkci, je třeba provést odborný průzkum na přesnější zjištění situace - stavu podkladu (zatížení zdiva vlhkostí a solemi), nasákavosti omítky, cihel, případně kamene a malty, složení malty a omítky) a zatížení omítky solemi. Na základě výsledků průzkumu se pak vypracuje návrh na obnovu omítky. V praxi se na chalupě většinou žádné průzkumy prováděny, což nemusí, ale může následně představovat technický problém, zvláště pokud zdivo vlhne.

chaty a chalupy, opravy na chalupě, oprava omítky

Technické závady povrchových úprav lze rozčlenit na:

  • bjemové změny (výskyt trhlin, bobtnání či odpadávání omítek nebo obkladů)
  • hygienické poruchy (zavlhání povrchových úprav, výskyt plísní, řas či jiných biologických infekcí)
  • estetické poruchy (změny barvy, odření či poškrábání povrchové úpravy, poškození fasádních plastických výzdobných prvků), estetické poruchy se mohou chápat i jako morální poruchy vyplývající například ze změny názorů na estetiku prostředí

Sanace zdiva

Poruchy povrchových úprav však mohou způsobit nejen vlivy prostředí či koroze materiálu vrchní vrstvy, ale často jsou projevem jiných primárních poruch objektu - zavlhání, poruch stability a podobně. Mezi hlavní nepříznivé vlivy působící na povrchové úpravy patří zejména rychlé změny teploty prostředí mezi dnem a nocí, zvětšené o výrazné teplotní rozdíly osluněných a neosluněných ploch objektu, což se nejvíce projevuje na jaře a na jihozápadně orientovaných plochách. Velmi nepříznivý vliv na povrchovou úpravu má voda, ať už vzlínající ve zdivu, stékající po povrchu (během deště), nebo pronikající do konstrukcí z poškozených instalací. Poškozené povrchové úpravy se nejčastěji vyskytují na místech, kde se nedostatečně chrání proti vodě, nebo kde se přímo vystavují zatékání. Velmi časté je opadávání omítky ze spodních částí obvodového pláště budov, do kterých vzlíná zemní vlhkost a proniká dešťová voda. Působením mrazu omítka opadává a poškozené je i přilehlé zdivo.

Vznik dutin

Plošné poškozování omítek začíná obvykle na místě dutin.Příčinou vzniku dutin (čili oddělení omítky od podkladu) je většinou špatně připravený podklad, nebo voda, která vnikla za omítku. Nejčastěji se to stává na místech prostorové profilace fasád, které buď nejsou správně nebo vůbec oplechované. Přímé poškození vzniká obvykle zamrznutím vody a odtlačením omítky od podkladu. Obklady obvodových stěn někdy provázejí i destruktivní projevy vlhkosti, zejména tehdy, pokud se neprodyšným obložením uzavře vlhkost ve zdivu .Kvalita spárovaného zdiva zase velmi závisí na kvalitě použitého materiálu a od kvality provádění.První příznaky nekvality se objevují již po několika letech od dokončení především v podezdívkové oblasti zdiva, přičemž hlavní příčinou poruch je nedostatečná odolnost proti mrazu.

Vznik trhlin

Častou poruchou fasád jsou trhliny, které se vyskytují zejména v místech nadpraží nebo na velkých plochách. Pokud nejsou trhliny znakem jiné závažné poruchy, související se stabilitou budovy, ovlivňuje jejich tvorbu například nedodržení skladby omítkových směsí (pokud se překračuje dávkování cementu, vytvářejí se podklady s vysokým modulem pružnosti - v podstatě souvislé betonové desky, čímž se zvyšuje rozdíl teplotní roztažnosti povrchové úpravy a podkladové vrstvy), nebo technologických přestávek během realizace a podobně. Trhliny nacházející se na fasádě mohou signalizovat výskyt jiných poruch konstrukce. Někdy jsou následky fyzikálních procesů (teplotní roztažnosti či smršťování), mohou být důsledkem prostupu vodních par omítkou, zda následky poruch stability zdiva, které omítka kryje.

Výběr vhodné omítky

Při plánování oprav povrchových úprav je důležité vzít v úvahu nejen okamžité pořizovací náklady, ale i na náklady na běžnou údržbu. Zatímco v nové výstavbě mohou převládat náklady na stavební materiály, u udržovacích nebo renovačních pracích mohou pro velkou pracnost převládat náklady na pracovníky. Je proto vhodné věnovat pozornost takovým stavebním materiálům, které během své životnosti vyžadují méně náročnou údržbu. Vlastní výroba omítkové směsi na stavbě je většinou vhodná pouze na malé množství oprav omítky. Proto se na běžné opravy používají průmyslově vyráběné produkty, které mají zaručenou stálou kvalitu a složení.

Nová omítka musí splňovat následující technické parametry:

  • spojení s původními materiály (malta, cihlové nebo kamenné zdivo) musí být zajištěno bez jejich poškození
  • po nanesení nesmí vzniknout škodlivé trhliny (drobným trhlinkám však většinou nelze zabránit)
  • pevnost v tlaku a modul pružnosti omítky by měly být nižší než podkladu a směrem ven by měly snižovat
  • omítka nebo malta musí mít dostatečnou přilnavost k podkladu, ale nesmí ho při pozdějším odstraňování poškodit (zejména mladší kamenné zdivo vyžaduje omítky s nižší přilnavostí - stačí 0,1 N / mm 2)
  • omítkové vrstvy musí mít směrem ven od zdiva stoupající, co největší paropropustnost
  • povrchová úprava musí být dostatečně odolná proti povětrnostním vlivům

Odstraňování infekcí

Pokud se na fasádách objeví plísně, houby, řasy nebo jiné organismy (například hmyz, rostlinstvo), nestačí je jen mechanicky, případně i chemicky odstranit (oškrábáním, okartáčováním či speciálními dezinsekcí), ale třeba i omezit výskyt podmínek, které umožňují jejich rozvoj (zejména snížit vlhkost zdiva). Na chemické ošetření se používají speciální roztoky (například fungicidy nebo biocidní přípravky), které infekce zneškodní. Před jejich použitím v chalupě obvykle není třeba udělat biologickou analýzu, která přesně určí druh infekce a typ potřebné toxické látky, ale pokud by sanace nebyla úspěšná, je dobré poradit se odborníkem. Většinou se aplikují za suchého počasí bez přímého slunečního záření a při jejich použití je třeba dodržovat bezpečnostní pravidla na ochranu zdraví. Po nanesení přípravku se infekce obvykle zbarví dohněda nebo načerno, což znamená její zneškodnění. Následně se může mechanicky odstranit. Po úplném vyschnutí se mohou na roztoky přímo nanášet krycí fasádní barvy. Při použití fungicidních a biocidních přípravků však vzniká riziko zavlečení vodorozpustných solí do omítek, případně až zdiva.

Příprava podkladu a realizace sanace

Pokud se na površích konstrukcí nacházejí staré omítky nebo nátěry (na bázi cementu, syntetických pryskyřic nebo staršího vodního skla), které zapříčiňují neprodyšnost konstrukcí, musí být neprodleně odstraněny a nahrazeny novými povrchovými úpravami. Povrchové úpravy starších budov přitom obvykle nebývají poškozeny na celé své ploše, ale jen na určitých částech podezdívkové části, po úroveň zavlhčení, kolem poškozených okapů apod..).

Tam, kde jsou omítky stále dobré, lze je ponechat,

neodstraňovat a novou omítku k nim napojit.Napojení může využívat linii plastických profilů nebo přirozených mezistěn fasád, ale chybou nemusí být ani křivolaké propojení starého s novým. Při doplňování chybějících částí omítek třeba zvolit jako plnivo písek, který je v původní omítce, jinak se budou opravované plochy odlišovat od původních. Způsob realizace a použité materiály nesmějí vést k tvorbě mikrotrhlin, a to především v exteriéru (s výjimkou omítek na hliněné bázi, které je třeba nanášet ve více tenčích vrstvách a po proschnutí trhliny několikrát přetmelit). Hlavním předpokladem úspěchu sanace povrchových úprav - především omítek - je důkladná svědomitá příprava podkladu.

Stabilizace zkorodovaného podkladu

Při sanací hloubkově narušené fasády, na níž koroze poškodila i zdivo stěn, možná zkorodované zdivo a omítky do určité míry stabilizovat (zpevnit) napuštěním chemickými látkami dodávanými jako průmyslové. Nelze to však udělat vždy, a také je třeba zvážit, zda takto vynaložené náklady nebudou chybět jinde. Stabilizované zdivo ztrácí na své paropropustnosti (až asi 40%), což může zapříčinit stoupnutí úrovně zavlhčení v konstrukci. Jinou možností je postupovat tak, že zkorodované zdivo se v nezbytně nutné míře odstraní a nahradí novým zdivem z kvalitního materiálu (může jím být i starší stavební materiál z jiné části téže stavby).

Oprava vydutých omítek

Před omítáním je třeba podklad - stěnu - nejprve vhodně připravit. Z opravované plochy se odstraní veškerý uvolněný materiál a poklepem se zjistí, zda drží okolní omítka pevně na stěně. Pokud ne, je třeba ji osekat. Zdivo se očistí od uvolněné malty, okartáčujeme (například starým štětcem) a navlhčí. Zvláštním případem jsou dutiny pod omítkou bez trhlin (např. pod hliněnými omítkami), když může jít o starou, resp. stabilizovanou poruchu a vydutí vůbec není třeba otloukat. Kromě toho dutý zda změněný zvuk při poklepu na omítku může být zapříčiněn nejen její vydutím, ale například i změnou materiálu stěny.

Betonové stěny třeba před omítáním zdrsnit,

na dřevěné plochy je třeba předem připevnit maltonosnou konstrukci (drátěné pletivo, drátěný-keramické pletivo, dřevěné latě a podobně). Na stěnu se nejprve nanáší jádrová vrstva silná asi 1 až 1,5 cm. Aby směs dobře přilnula k podkladu, nahazuje se prudce na stěnu. Vrchní, štuková vrstva omítky se nejprve nanese na strop a až potom na stěnu. Na místě, kde má být omítka tlustší než 1 cm, se nanášejí dvě vrstvy. Do první vrstvy se po jejím zavadnutí (asi po 24 hodinách) udělají hluboké drážky, které zajistí dobrou přilnavost k podkladu. Druhá vrstva se nanáší stejným postupem jako při opravě jedné vrstvy.

Na opravu trhlin nebo děr v omítce lze použít speciální suchou omítkovou směs,

která se dodává nadávkovaná a míchá se pouze s vodou, nebo speciální omítkové tmely, které jsou připraveny k okamžitému použití. Malta se nechá asi hodinu zaschnout, pak se navlhčí čistou vodou. Vyhladí se a udělá se na ní stejná povrchová úprava, jakou má okolní omítka.

Oprava poškozených rohů

Poškozené rohy mohou doomítat přímo na očištěný podklad (ke zdi se připevní lať zákrytu s jednou stranou poškozeného rohu, přičemž omítka se dorovná k lati a po zaschnutí omítky se celý postup zopakuje i z druhé strany rohu), vyztužit plastovou tkaninou (tehdy třeba nejprve připravit podklad - zarovnat větší díry, nalepit tkaninu a doomítat), nebo překrýt roh rohovým profilem, který se zakotví do zdi. Dříve, než opravena omítka zcela ztvrdne, může se nový roh jemně přetřít vlhkým hadrem nebo rukavicí, aby se zaoblil.

Oprava omítek na dřevěných podkladech

Pod starými omítkami, které se zhotovovaly na dřevěných konstrukcích se obvykle umísťovala maltonosná vrstva (z rákosu, dřevěných latí a podobně), připevněná na dřevěný podklad. Takové omítky jsou často poškozeny mírným prohýbáním podhledu na stropech (prověšování maltonosné vrstvy) a množstvím drobných trhlinek. Menší trhliny a trhlinky lze opravit přetřením hustou barvou nebo bandážováním. Pokud je však omítka silně či rozsáhle poškozena, nezbývá než ji (alespoň na poškozených místech) odstranit a nahradit novou vrstvou.Starou omítku i s rákosem lze rychle odstranit osekáním.

Při čištění desek podhledu třeba zatlouct všechny vyčnívající hřebíky

Pokud jsou poškozeny i podhledové desky (např. jsou napadené hnilobou), je třeba je odstranit a nahradit novými. Je však třeba počítat s tím, že se na deskách zevnitř stropu může nacházet poměrně silná vrstva protipožárního zásypu. Jeho odstranění je pracné a zatěžuje prostředí velkým množstvím prachu a stavebního odpadu. Nová omítka podhledu se ke stropu připevní maltonosným pletivem (z původního druhu organického materiálu, ocelově-keramickým, nebo z plastových vláken). Nový podhled se může vytvořit i použitím sádrokartonových desek. Jejich rozměry by měly být takové, aby se daly spojit vždy pod stropním trámem a lepenka, z níž jsou vytvořeny, by měla být silnější.

Pokud rozměry sádrokartonových desek nesedí s rozchodem trámů,

musí se odříznout nožem nebo pilkou na železo. Desky se k trámům přibíjí hřebíky dlouhými alespoň 40 mm, vzdálenými od sebe asi 15 cm a od okraje alespoň 1,5 cm. Při jejich zatloukání třeba dbát na to, aby se nepoškodil povrch lepenky. Spáry mezi deskami by měly být široké maximálně 3 mm a desky se ukládají tak, aby se spáry v jednotlivých řadách navzájem střídaly. Po přibití se spáry přelepí síťkou a vytmelí sádrou, která se po zatvrdnutí přebrousí. Sádrokartonové desky se také mohou montovat do osazených speciálních přídržných profilů. Avšak jejich příliš plochý a "dokonalý" rovinný vzhled může na chalupě působit velmi nepřirozeně.
 

 

comments powered by Disqus


Podobné články


Stavba a rekonstrukce chaty

Jeden ze způsobů, jak se zbavit volného času, je stavba chaty v rekreační oblasti - v lese, u vodní nádrže, v...
více…

Rychlé sušení vlhkého zdiva

Vlhkost stavebních konstrukcí většinou zapříčiňuje difuze vodních par, kapilární vzlínání, kapilární...
více…

Zabezpečení a pojištění chaty nebo chalupy

O víkendu chce každý především odpočívat, sportovat, užívat si pohodlí. Nejlépe, pokud je to v přírodě, v...
více…

Dělení prostoru na chalupě - montáž sádrokartonu

Dělící konstrukce v dřevěnici či chalupě by kromě své základní funkce - rozdělovat prostor - měly splňovat i...
více…

Stavba chaty - základy

Práce na výkopech a základech stavby patří k prvním stavebním činnostem na stavebním díle. Předchází jim...
více…

Výběr oken a dveří na chalupu

Okna a dveře jsou výrazným estetickým prvkem vzhledu chaty a chalupy a ovlivňují vytvoření příjemného bydlení....
více…

Chata a chalupa - možnosti rekonstrukce

Význam slov chata a chalupa není stejný. Dokud chaty se staví v rekreačních oblastech, chalupy se většinou...
více…

I chalupa potřebuje chodník

Přístupový chodník, příjezdová cesta či zahradní chodníček je třeba i na chalupě. Pohodlně nás vedou na...
více…

Oprava střešní krytiny na chalupě

Poruchy střešních konstrukcí se obvykle vyskytují v lokálním rozsahu. Pokud se však včas neodstraní, umožní...
více…

Oprava komínů a krbů na chalupě

Komíny patří k těm druhům konstrukcí, které v posledních desetiletích zejména ve městech ztratily svou původní...
více…