Otevřené krby a nová paliva
Účinnost klasického otevřeného krbu je minimální, asi 20%. V současnosti je tedy vytápění krbem nehospodárné. Zatímco v peci získáme z 1 kg dřeva přibližně 3,5 až 4 kWh (při účinnosti 80%), ve otevřeném krbu jen 0,8 kWh. I samotné rozdělení tepla u krbu je nevhodné - zatímco blízko ohnisku je horko, zbytek místnosti je chladný.
Při provozu otevřeného krbu se nevyhneme vlivům atmosférických poruch
Třeba se smířit s tím, že do místnosti občas zakouří. Tento jev, stejně jako poletující popílek, se neshodují se současnými požadavky na čistotu. Pokoj s krbem totiž třeba častěji uklízet a malovat. Stejně problematické jsou i textilie, které časem "zajdou". Tyto nežádoucí vedlejší účinky lze odstranit pomocí různých technických instalací.
V některých objektech se zřizují zvláštní místnosti určené speciálně k posezení při otevřeném krbu. Krb má tedy spíše dekorativní charakter. Ocení ho většinou "labužníci ohně", kteří umí vychutnat atmosféru vytvořenou hrou plamenů a kterým chvíle neopakovatelné pohody u ohně nepokazí ani případný kouř či popílek.
Co se změnilo?
Stavebně-technické výpočty návrhů otevřených krbů lze nalézt ve starší odborné literatuře, po změně stavebních technologií po roce 2000 již však tyto teorie nelze spolehlivě použít.
Otevřený krb potřebuje velké množství vzduchu, aby v něm mohl hořet oheň. Moderní budovy jsou téměř vzduchotěsné, krb v nich tudíž nemá dostatek vzduchu. V minulosti se stavby neutěsňovali - i zavřená okna a dveře dokázali krb zásobovat dostatkem vzduchu. Dnes přivádíme vzduch ke krbu z vnějšího prostředí samostatným přívodem.
Je také nevhodné, abychom i to málo ohřátého vzduchu, což krb vyprodukuje, vypustili nahoru komínem. Původně se krby dimenzovaly a zkoušely na cihlové, tepelně neizolované komíny většinou s kvadratickým průřezem. Komín z těžkých materiálů, jako jsou cihly či kámen, spotřebuje mnoho tepla na svůj vlastní provoz.
Cihelné zdivo a obdélníkový či čtvercový průřez kladou proudícím spalinám velký odpor. Dnešní komíny jsou vysokoúčinné - dokáží odsát více spalin než jejich předchůdci, mají silnější tah, ale už není co odtahovat, protože budova je vzduchotěsná.
Spaliny proniknou do obytného prostoru, neboť podtlak v budově jim nedovolí uniknout. Není snadné dostat se k novějším teoriím dimenzování a obvykle se zkusmo přizpůsobují starším výpočetním metodám.
Při některých problematických stavbách krbů se realizuje takzvaný pokusný krb. V měřítku 1: 1 lze postavit funkční krb z plynosilikátů, který vydrží přibližně 20 provozních hodin. Lze si tak ověřit, zda v daných podmínkách bude krb fungovat. Následně se takový krb začne stavět z pevných a drahých materiálů.
Do otevřených krbů se dnes kromě dřeva preferují i jiná paliva, například hořlavé svíčkové gely, které se dodávají v nádobách s knoty a vkládají se do zabudovaných otvorů. Výhodou těchto gelů je, že hoří bezpečně, nečoudí, jejich spaliny jsou čisté a mírně aromatizované a také se při jejich hoření neprodukuje popel.
Na odvětrání spalin postačí v takovém případě užší komín. Svou renesanci zaznamenaly i plynové krby, které se znovu začaly používat. Mají čistý provoz, ale vyžadují dostatek bezpečnostních zařízení, aby se při případném zhasnutím plamene ihned vypnul i plyn.
Autor: Martina Dvořáková
