Příslušenství pro odvodnění plochých střech
Ploché střechy se odvodňují gravitačně prostřednictvím střešních vpustí napojených na vnitřní dešťové odpadní potrubí, případně kombinací s vnějším odvodněním. Sklon plochy se doporučuje alespoň 1 procento, lépe 3 procenta, aby voda stékala k vtokům a netvořily se kaluže. Podle ČSN 73 1901 a ČSN EN 12056-3 musí mít každá vnitřně odvodňovaná střešní plocha nejméně dvě odtoková místa se samostatnými svody, nebo jeden vtok doplněný bezpečnostním přepadem.
Vtok se umísťuje do nejnižšího místa, nejméně 500 mm od atiky a prostupujících konstrukcí. Těleso vpusti se připevňuje k nosné konstrukci, obvykle čtyřmi šrouby. Hrdlo vtoku musí ležet 10 až 30 mm pod úrovní hydroizolace, aby se kompenzovaly průhyby a převýšení spojů. Minimální jmenovitý průměr je DN 70, v praxi se doporučuje DN 100, protože menší otvor se snadněji ucpe. Návrh vychází z výpočtu odtoku Q = 0,03 · A · C, kde 0,03 l/s·m² je návrhová intenzita deště pro Českou republiku podle ČSN 75 6760.
-
Právě nyní jsou vybrané odvodnění plochých střech dostupné za zvýhodněné ceny. Zobrazit aktuální nabídku →
Střešní vpusti a jejich konstrukční varianty
Střešní vpusti tvoří jádro systému. Vyrábějí se jako svislé nebo vodorovné, jednoúrovňové nebo dvoustupňové. Jednoúrovňová vpusť napojuje pouze hlavní hydroizolaci. Dvoustupňová sestava má spodní díl pro napojení parozábrany a nástavec pro hydroizolaci, což je vhodné u zateplených jednoplášťových střech. K dispozici jsou provedení s integrovanou manžetou z PVC, TPO/FPO nebo modifikovaného asfaltového pásu. Manžeta musí být ze stejného materiálu jako hydroizolace, aby šlo spoje svařit nebo natavit.
Vpusti se dále dělí podle materiálu tělesa na plastové, nerezové nebo litinové a podle třídy zatížení podle ČSN EN 1253. Pro rekonstrukce existují sanační vtoky s těsněním, které omezují únik vodních par do souvrství. Průmyslově vyráběný dílec s integrovanou manžetou je spolehlivější než adhezní lepení nebo svěrné příruby. Průtok konkrétní vpusti udává výrobce na základě laboratorního měření podle ČSN EN 1253-2.
-
Zajímá vás více? Podívejte se na článek o odvodnění plochých střech.
Nástavce, manžety a napojení na hydroizolaci
Tloušťka tepelné izolace se u plochých střech liší, proto se k základním vpustím dodávají nástavce různé výšky. Nástavec umožňuje vodotěsné napojení hydroizolace i při větší skladbě pláště a zároveň udržuje správnou výškovou úroveň vtoku. Typické jsou nástavce s bitumenovým nebo PVC límcem pro svislé i vodorovné vpusti. Mezi těleso vpusti a nástavec se vkládá těsnění, které brání vniknutí vody do střešního pláště.
Prostup parozábranou se řeší samostatným prvkem s integrovanou manžetou. Konstrukce musí umožnit vodotěsné napojení povlaku na těleso, nejlépe továrně navařenou manžetou. Použití stejného materiálu manžety a hydroizolace přenáší odpovědnost za těsnost spoje na výrobce vpusti. U provozních a terasových střech se volí nástavce a rošty odpovídající požadované třídě zatížení.
Ochranné koše, zápachové uzávěry a další doplňky
Každá střešní vpusť musí být opatřena lapačem nečistot. Standardní ochranný koš zachytává listí a hrubé splaveniny. U střech s kačírkem nebo přitěžovací vrstvou se používají perforované koše, které propouštějí vodu, ale zabraňují vniknutí kameniva. Pro zelené střechy se doplňují šachty proti zanesení substrátem.
Mechanická zápachová klapka omezuje šíření pachů z kanalizace do prostoru střechy. Další příslušenství zahrnuje odvodňovací kroužky, odvětrávací komínky a prostupy pro kabely s integrovanou manžetou. Tyto prvky se volí podle typu hydroizolace a skladby pláště. Pravidelné čištění ochranných košů, nejlépe dvakrát ročně, je nezbytné pro zachování návrhové kapacity vpusti. Zanedbaná údržba patří mezi nejčastější příčiny ucpání a následného zatékání.
Vyhřívané vpusti a nouzové odvodnění
V chladných oblastech nebo tam, kde teplý vzduch z kanalizace nestačí zabránit zamrznutí, se navrhují elektricky vyhřívané vpusti. Nejčastější jsou samoregulační systémy na 230 V, u nichž se výkon mění podle okolní teploty. Existují i nízkonapěťové varianty s transformátorem a termostatickou regulací. Vyhřívání se doporučuje zejména v horských podmínkách. Nouzové odvodnění je povinné u nových střech s atikou.
Řeší se chrličem přes atiku, nouzovým vtokem s vyústěním volně na terén, nebo samostatným nouzovým systémem, který nesmí být napojen na stejnou kanalizaci jako hlavní odvodnění. Bezpečnostní přepad se osazuje nad úroveň nášlapné vrstvy tak, aby při ucpání hlavních vtoků nedošlo k přetížení konstrukce ani k vniknutí vody do objektu. Nouzový odtok se dimenzuje na vyšší intenzitu srážek než hlavní systém.
Dimenzování, umístění a provozní zásady
Počet a průměr vpustí se stanoví z vypočteného odtoku a kapacity jednotlivých prvků. Pro větší plochy se volí DN 125 nebo DN 160. Maximální vzdálenost mezi vtoky by neměla přesáhnout přibližně 15 m. Vnitřní odpadní potrubí se tepelně izoluje alespoň na výšku podlaží pod střechou. U vegetačních střech se i přes retenční schopnost substrátu doporučuje počítat s vyšším součinitelem odtoku z důvodu bezpečnosti.
Kontrola a čištění systému se provádí minimálně dvakrát ročně. Při návrhu se vychází z ČSN 73 1901, ČSN 75 6760, ČSN EN 12056-3 a ČSN EN 1253. Poddimenzování počtu vtoků nebo absence nouzového přepadu patří k nejzávažnějším chybám, které mohou vést k poškození hydroizolace i nosné konstrukce. Správně zvolené a správně osazené příslušenství rozhoduje o dlouhodobé spolehlivosti celé střechy.
Autor: Martina Dvořáková
