Proměna kuchyňských spotřebičů
Ani si úplně neuvědomujeme, jak se změnila podoba kuchyně - od zakouřeného koutu s otevřeným ohništěm a nepočetnou výbavou pracovních předmětů až po dokonale zařízenou a technicky vybavenou moderní kuchyň. Technický rozvoj přinášel nové možnosti a s nimi výhodnější řešení.
Uzavření ohně
Významným zásahem bylo uzavření ohně. Kuchyňský sporák nevznikl najednou. Otevřené ohniště se časem postupně upravovalo a zdokonalovalo. Ve venkovských chalupách dlouho zůstávalo velmi primitivní. V kuchyních zámožných domácností se projevovala snaha zpříjemnit si prostředí a usnadnit práci.Ke krbu se přidávala pícka, oheň byl částečně zakrytý, až nakonec otevřené ohniště zmizelo. Připomínaly ho jen vykrojené kruhy v krycích plátech u některých sporáků. Měly umožňovat speciální přípravu na ohni. Později se připojila ještě trouba na pečení. Významnou pomoc v kuchyňském provozu při používání sporáku na tuhé palivo přinesly petrolejové, lihové a plynové rychlovarné vařiče. V sporáku se zatápělo, jen když se připravovalo hlavní jídlo. Na snídaně a malé vaření se používaly vařiče.
Na PRIMUSu vařil i Amundsen
Na petrolejovém vařiči pod známým názvem Primus vařil i sám Amundsen při dobývání jižního pólu. V první polovině 20.století s rozvojem plynáren a elektráren začali pícky na tuhé palivo vytlačovat plynové a elektrické sporáky. Jedny z prvních plynových sporáků, které se vyráběly v USA, měli troubu vedle vařiče v účelné pracovní výšce. První vařiče s elektrickou spirálou, která zahřívala železnou desku, objevily se v USA již roku 1859. Termostat se při elektrických sporácích začal používat po roce 1920.
Papinův hrnec a topinkovač
V oblasti vývoje techniky vaření je důležitý vynález z roku 1679, kterým byl tlakový hrnec od Denisa Papina. První Papinův hrnec představovala nádoba s velmi těsně přiléhající poklicí, která pomáhala vytvořit v hrnci vyšší tlak. Voda se tak vařila při mnohem vyšší teplotě než v běžném hrnci. Na poklici byl namontovaný bezpečnostní ventil, který měl zabránit výbuchu nádoby. Jenže tehdy ještě tento vynález svět nepotřeboval. V kuchyni se Papinovy hrnce zdomácněly až v druhé polovině 19. století. Nejprve se v nich vařily nejčastěji kosti. Až v 20.století se Papinův hrnec používal i na vaření jídel.
Mezi doplňkové tepelné spotřebiče v kuchyni patří
i grily, ponorné vařiče, remosky, fritézy, kávovary, čajovary, toustovače, ohřívače vajec a pod. Elektrický topinkovač vynalezla v Británii roku 1893 společnost Cromton and Co. Krajíce chleba se opékaly nejprve jen z jedné strany, pak se obrátily a opékaly z druhé strany. V roce 1919 přišli výrobci s vylepšením - otáčecím mechanismem, který umožňoval opékat topinky najednou z jedné i z druhé strany. Na konci třicátých let 20. století se objevil automatický topinkovač. Jako časovač se použil hodinový strojek a hotové topinky se vysouvaly zboku nebo dolů. U stroje na kávu se původní lihový kahan nahradil elektrickým ohřevem a také z tvarové a materiálové stránky se tyto stroje velmi změnily, ale princip zůstal stejný - mletá káva se v přístroji vyluhuje proudící horkou vodou.
