Rekonstrukce chalupy a volba správného druhu vytápění
Při rekonstrukci zděné chalupy či dřevěnice jsme postaveni před rozhodnutí, jaké máme zvolit vytápění. Možností máme několik, ale jednoznačná odpověď neexistuje. Důležité však je, jaké palivo budeme používat a jak rychle chceme mít teplo.
Jaké palivo je nejlevnější
Při srovnání různých paliv musíme porovnávat jejich cenu s výhřevností v kWh. Ta nám udává, kolik procent spotřebované energie paliva (jeho tepelného obsahu) se za určité srovnatelné období (měsíc, rok) přemění na užitečné teplo. Při porovnávání paliv kromě ceny za jednotku potřebujeme kontrolovat i jeho výhřevnost. Ta udává, jaké množství tepla můžeme získat z kilogramu, litru nebo metru krychlového paliva.
Topný systém
Se sestává ze zdroje tepla, z potrubního rozvodu s různými armaturami, z topných těles, případně ploch, z řídicího systému s příslušnými akčními prvky měření a regulace. Při rekonstrukci topení je nejlepší vycházet z diagnostiky skutkového stavu. Pokud chceme skutečně ušetřit a zajistit návratnost investice do topného systému, nechme si vypracovat analýzu spotřeby a projekt.
Krb
Pokud si chceme v rámci rekonstrukce chalupy a chaty postavit krb, nejtěžší úkol máme při jeho výběru a optimálním umístění. Nejčastěji ho postavíme do rohu místnosti, rovně u stěny nebo do výklenku. Krby stavíme s portálem otevřeným na jednu, dvě nebo tři strany.Oblíbený je i volně stojící krb se zavěšeným komínem uprostřed místnosti. Konstrukce otevřených krbů je nejjednodušší. Před výběrem typu a rozměrů zjistíme potřebný tepelný výkon krbu. Pokud je komín již postavený, bereme v úvahu jeho technický stav a rozměry. Zde platí, že bychom měli stavět krb s uzavřeným ohništěm. Pokud se rozhodneme pro nový komín, můžeme si udělat i krb s otevřeným ohništěm.
Typy krbů a jejich umístění
Krb má významnou prostorově funkci. Největší obdiv vyvolává jako volně postavený. Nikdy ho neumisťujte za dveře obývacího pokoje nebo do rohu pracovny. Nezapomínejme, že krb je organická součást prostoru na odpočinek a na komunikaci mezi lidmi. Proto je žádoucí, aby stál proti oknu. Můžeme si vybrat krb s otevřeným nebo s uzavřeným ohništěm. Větší účinnost má však teplovzdušný krb. Dvoustranný, trojstranný nebo zcela otevřený krb rychleji odevzdává teplo svému okolí. Zděný krb ze šamotu má bez použití kovových materiálů jednoduchou konstrukci. Šamot akumuluje teplo z otevřeného ohně a postupně ho předává do místnosti. Vyhřáté těleso krbu prodlouží čas vyhřívání prostoru a s ním i efektivitu topení. Díky své relativně velké pórovitosti zadržuje v sobě teplo a po skončení topení ho ještě několik hodin uvolňuje.
Vnější a kombinované krby
Krb je okrasou horské chaty. Efekt plamenů se však v interiéru ztrácí. Řešením je postavit si krb z vnější strany chaty. Nově vzniklý komín změní architektonický vzhled celé chaty. Kotvíme ho do obvodového zdi a pevně spojíme s již existujícím komínem. Jiným řešením je, pokud stávající komín původního krbu odstraníme a postavíme pro oba krby společný komín se samostatnými průduchy. Tvar, materiál a základy vnějšího krbu i komína musíme sladit s existující stavbou.Příjemně působí komín postaven z klinkerových cihel (zvonivek). Nejjednodušší konstrukce krbu je, pokud komín nemá kouřovou klapku. Po vyhotovení a izolováni základů vyzdíme podezdívku.Na ni založíme betonovou desku ze žáruvzdorného betonu. Ohniště i kouřovou komoru uděláme ze šamotových cihel. Na zdění použijeme šamotovou maltu (pro krby v exteriéru nikdy nepoužijeme hliněnou maltu). Ostatní části krbu i komína vyzdíme ze zvonivek. Komín ukončíme ležatým nástavcem ve tvaru půlválce ukotveného ke čtyřem (šesti) kovovým tyčím.
Teplovzdušný krb
Jeho největší předností je možnost vytápět jedním zdrojem tepla více místností. Vzduch, který se ohřívá mezi dvěma stěnami obvodového pláště speciálními otvory a ohebnými průduchy - hadicemi z hliníku nebo ocelového plechu - se vede plechovými průduchy k okolním stěnám a otvory v nich se vhání do sousedních místností. Podstatnou částí teplovzdušného krbu je krbová vložka. Vypadá jako plechový nebo litinový sporák se zasklenou přední stěnou.Žáruvzdorné lité keramické sklo odolává teplotě 850 ° C. Výhody teplovzdušného krbu jsou nesporné - užíváme si pohled na plamen, slyšíme praskání dřeva, a přitom z krbu nevyletí jiskry, resp. saze, jako u otevřených krbů, které mají velký portál a široký komínový průduch. Sklo zůstává čisté, protože ho neustále ovívá proud vzduchu.Spotřeba paliva je mnohem nižší než při otevřeném krbu. Pokud má být krb základním zdrojem tepla, na krbové vložce bychom neměli šetřit. Kvalitnější než vložky z ocelového plechu se středním výkonem 5 až 13 kW jsou masivní litinové vložky. Dosahují výkon až do 26 kW, což při kvalitních stavebních materiálech stačí na vytápění 500 m 3.
Vysoká hospodárnost
Některé vložky udrží oheň po jednom přiložení po celou noc (až 10 hodin). Spotřeba paliva se i při výkonných vložkách pohybuje kolem 5 kg za hodinu, což je asi jedno větší poleno.Teplovzdušný krb dokáže velmi rychle ohřát vzduch v místnosti, takže se hodí do přechodně obydlených budov, jako jsou chaty a chalupy. Na vytápění jedné místnosti stačí i plechové nebo litinové krbové kamna, které mají podobné tepelné a výkonové parametry jako krbové vložky.Plamen můžeme sledovat přes dvířka vyložené sklem. Pokud máme v domě plyn, můžeme si vytvořit iluzi tradičního krbu i kanadskými plynovými kamny. Výhody jsou zřejmé - nemusíme přinášet a přikládat palivo a vynášet popel.
Kotelna v obýváku
Některé vložky mají dutá litinové žebra, ve kterých proudí voda a ohřívá se. Jí můžeme vytápět místnosti klasickými radiátory. Při montáži vložky však musíme dbát na to, abychom vodní spoje neudělali špatně. Okruh musí být vybaven čerpadlem. Vodní okruh z topné vložky můžeme připojit na existující systém centrálního vytápění a v případě potřeby vyhřívat celou chalupu teplem z krbu. K těmto vložkám se prodává i elektronická regulace a celou řadu bezpečnostních prvků, které zabezpečují součinnost s plynovým či elektrickým kotlem, takže se nikdy nestane, že se ráno probudíme ve vymrzlé místnosti.
Kachlová kamna
Jsou hezkým doplňkem interiéru chaty i chalupy. Kachlová kamna se dostávají do popředí jako ekologicky a ekonomicky výhodný zdroj tepla. Stavba kachlových kamen v domě není až takovou náročnou investicí, jak by se mohlo zdát. Přitom má životnost i 100 let. Při správně navržené peci můžeme z kilogramu dřeva získat 3,5 kWh energie. Hlavní předností kachlových kamen je akumulace tepla. Těžká akumulační kamna s tloušťkou stěny 18 a více cm, projektovaná na spalování dřeva při vysokých teplotách (1 000 ° C) dosahuje účinnost spalování 80 až 85%. Tolik se využije z celkové topné energie obsažené ve dřevě. V peci se topí jednu, nejvýše dvě hodiny denně, pak se vzduchotěsně uzavře a uvnitř probíhá pyrolýza dřeva. Protože spalování je téměř dokonalé, popel třeba z pece vymést pouze jednou za dva měsíce. Plášť saje naakumulované teplo až 24 hodin. Množství dřeva, které se spálí v peci, je 4 až 9 kg / h. I obyčejná stojatá kamna mají velmi dobrou výhřevnost a svou teplotu si udrží po celou noc.
Zdravé teplo
Další výhodou je pro člověka příznivé rozložení tepelného toku. Převážná část tepla z kachlových kamen se šíří sáláním - vyzařováním dlouhovlnného tepelného záření, podobného slunečnímu tepelnému záření. Od něj se ohřívají rovnoměrně všechny povrchy v místnosti a vytváří se tak stejná tepelná zóna. Proto není třeba přetápět místnost, pokud chceme cítit tepelnou pohodu.Stačí teplota 19 až 20 ° C. Sálavé teplo pozitivně působí na metabolismus a psychiku člověka.
Podlahové vytápění
Systémy trubkového podlahového vytápění fungují na základě nízkých teplot povrchu podlahy. Za ideální se považuje vytápění s takovým vertikálním rozložením teplot po celé ploše místností, když v oblasti hlavy stojícího člověka je teplota vzduchu asi o 2 až 4 ° C nižší než u nohou. Na rozdíl od konvekčního způsobu vytápění je vytvořena rovnoměrnost povrchových teplot v horizontálním směru. Z důvodu vysokého podílu energetického sálání trubkového podlahového vytápění se pocit komfortu dostaví při výrazně nižší teplotě.Můžeme ji snížit o 1 až 2 ° C. To umožní roční úsporu energie 10 až 19%. Tato hodnota se zvyšuje ve vysokých místnostech až na 25%. I přesto, že nízkoteplotní podlahové vytápění je z hlediska investic náročnější o 20 až 30%, zůstává progresivním způsobem vytápění s reálnou cenovou návratností.
Podlahové krytiny
Při tepelně technickém výpočtu podlahového vytápění se musí zohlednit odpor, který klade vedením tepla podlahovou krytinou. Tepelný odpor podlahové krytiny může mít maximální hodnotu R = 0,15 m 2. K / W. To je hodnota pro koberec s tloušťkou 10 mm, který je přilepen k podlaze. Tenké dřevěné parkety (10 mm) mají třikrát menší a fólie z PVC (5 mm) sedmkrát menší tepelný odpor. Při parketách třeba počítat s přibývajícími spárami. Minerální podlahové krytiny, jako jsou kámen nebo keramické podlahové krytiny, jsou pro podlahové vytápění nejvhodnější.Při tloušťce 10 mm a tenkém maltovém lůžku 2 mm tlustém mají patnáctkrát nižší odpor než koberec. Podlahové krytiny z plastů a textilií důrazně doporučujeme lepit. Kobercové krytiny by měly mít na zadní straně označení "vhodné pro podlahové vytápění".
Elektrické podlahové vytápění
Vytápění elektřinou má řadu výhod: vysokou účinnost topného systému, komfort provozu a maximální ekologičnost. Elektrické podlahové vytápění můžeme využít jako hlavní nebo občasný zdroj tepla. V chatě nebo chalupě ho můžeme využít na ohřev určitých částí místností na vytvoření tzv.. tepelných ostrovů, jako jsou např.. pracovní místnosti. Elektrické odporové kabely můžeme použít i na ochranu před zamrzáním potrubí, svodů a střešních žlabů, na temperování skleníků a pařenišť apod.
Jaký kotel si koupíme
Při výběru vhodného kotle je několik důležitých faktorů: zdroj energie, způsob vytápění budovy, možnost připojení kotle na komín a podobně. Kotle musí mít vyvážený odvod spalin s dobrým tahem, aby jejich provoz byl bezpečný a hospodárný. Proto novější typy mají usměrňovače tahu. Kotle napojeny odtahem do fasády (přes stěnu) nemají dostatečný tah, proto mají obvykle doplňkový ventilátor integrovaný v kotli. Kotle s moderní konstrukcí mají různá vylepšení - automatickou regulaci elektromagnetickou předúpravu vody, umělé víření vody v kotli, aby se zabránilo usazování kalů, vodního kamene atd.. Kritéria si určujeme sami.
Při výběru nejvhodnějšího kotle se můžeme orientovat podle:
- umístění (stacionární, závěsné)
- způsobu přikládání paliva (ruční, poloautomatické nebo plně automatizované)
- druhu paliva (na elektrickou energii; na plyn - zemní, svítiplyn, propan-butan; na kapalné palivo - lehký nebo těžký topný olej, resp. mazut; na tuhá paliva - černé a hnědé uhlí, lignit, brikety, koks na biopaliva - měkké a tvrdé dřevo, dřevní a jiný bioodpad)
- odvodu spalin (s otevřenou spalovací komorou a odvodem spalin do komínového tělesa; s uzavřenou spalovací komorou - turbokotle, které odvádějí spaliny přes vnitřní trubku dvouplášťového kovového potrubí)
- přívodu vzduchu (otevřené - spalovací vzduch nasávají přímo z místnosti, ve které jsou umístěny; uzavřené - turbo - nasávají vzduch pro spalování přes mezikruží dvojitého potrubí nebo zvláštním přívodem přes obvodový plášť budovy
- předávání tepla (vodotrubné - voda je v trubkách a spaliny proudí kolem nich; žárotrubné - spaliny proudí přes trubky umístěné v kotli s vodou)
Kotel na dřevo
Pokud jsme se rozhodli vytápět dřevem, můžeme využít zplynovací kotel. Pro dokonalé spalování produkuje velké množství tepla (s účinností až 85%) a v útlumovém režimu vydrží 12 až 16 hodin bez obsluhy.
Kondenzační kotel
Při hoření jakéhokoliv paliva vznikají spaliny. Ty obsahují kromě CO 2 i značné množství vodní páry, v níž je naakumulované teplo. Na přeměnu litru vody na páru spotřebujeme 539 kcal tepelné energie. Tuto energii však můžeme získat zpět, pokud se nám podaří vodu kondenzovat tak, aby nám v přídavném zařízení nepředehřívala vodu, která přichází do kotle, ale ohřívala teplou vodu. Tímto způsobem ušetříme až 7% paliva.
