Jak na použití stěrkové živičné hydroizolace?
Zkratka KMB z německého spojení Kunstoffmodifizierte Bitumendickbeschichtung představuje hrubovrstvovou živičnou izolaci obohacenou plastem, která se nanáší stěrkou nebo ve vhodné konzistenci i stříkáním v jedno-či dvousložkové formě.
Živičné stěrky zajišťují bezešvou hydroizolaci suterénů a vodorovných ploch pod potěrem, čímž eliminují netěsnosti a většinou chrání i před radonem.
Jednosložkové směsi vytvrzují odpařováním vody, zatímco dvousložkové systémy po smíchání s tužidlem nabízejí okamžitou odolnost vůči dešti a rovnoměrné tuhnutí i v silných vrstvách či chladu.
Absence spojů zvyšuje spolehlivost izolace v přímém kontaktu se zeminou. Výběr typu závisí na potřebné rychlosti zrání a konkrétních klimatických podmínkách na stavbě.
Základní zásady
Spotřeba stěrkové izolace činí u jednosložkové formy 1,5–2,0 l/m² (vyžaduje penetraci) a u dvousložkové 3,5–6,0 l/m². Pro ochranu proti vlhkosti a erozi se vrstvy nanášejí systémem „čerstvé do čerstvého“ s minimální suchou tloušťkou 3 mm, zatímco proti vzlínající vodě je nutná tloušťka 4 mm aplikovaná ve dvou krocích po zaschnutí první vrstvy.
Živičné izolace jsou nevhodné pro negativní tlak vody, kde se musí využít materiály minerální. Proces vyžaduje ochranu před mrazem a sluncem až do vytvrzení a dokumentovanou kontrolu tloušťky s frekvencí minimálně 20 měření na každých 100 m².
Vytvrzení stěrkové izolace ovlivňuje:
- Druh izolace (jednosložková nebo dvousložková),
- Počasí
- Vítr
- Sluneční záření
- Vlhkost podkladu
- Vlhkost vzduchu
- Teplota
- Tloušťka vrstvy
- Způsob aplikace (stříkáním nebo stěrkováním)
Aplikace živičných stěrkových izolací
Příprava podkladu vyžaduje vyplnění spár, vyrovnání nerovností a vytvoření zaoblených fabiónů v koutech pomocí cementové malty nebo izolační pásky. Dilatační spáry se těsní izolační páskou ve tvaru smyčky, u tlakové vody doplněnou o pěnovou šňůru, zatímco prostupy potrubí řeší živičná manžeta s ochrannou textilií.
Živičná izolace se nanáší v kontrolované tloušťce s vloženou textilií a musí být chráněna drenážními deskami lepenými bez bodového tlaku. Soklová část se realizuje minerálními stěrkami s povinným přesahem živičné vrstvy minimálně 10 cm v úrovni terénu. Pracovní spáry při přerušení vyžadují přesah 10 cm, přičemž v rozích a u konstrukčních detailů je přerušení nepřípustné.
Autor: Lenka Kostková
