Jaké jsou konstrukční zásady při kladení hydroizolace?
Izolační povlaky se aplikují na pevný, rovný, suchý a čistý, mírně drsný podklad. Nejosvědčenějším podkladem je beton nebo cementová malta.
Mezi podkladem a hydroizolací nesmí vzniknout dutina v důsledku nesprávného hutnění betonu v konstrukcích, protože v takovém místě se hydroizolace může později narušit. Hrany, průchody, kouty a rohy podkladu je třeba zaoblit, protože izolační materiál se tam může přetrhnout.
Poloměr zaoblení má být nejméně 4 cm. Samotná izolace musí být celistvá na celé ploše, klade se s přesahem 10 cm a jednotlivé vrstvy se zatavují pomocí tepelné pistole.
Svislá hydroizolace se chrání 10–15 cm přizdívkou nebo časově úspornou geotextilií, zatímco vodorovná vrstva vyžaduje 4cm cementový potěr. Izolace se ukončuje 15–20 cm nad úrovní okapového chodníku a upevňuje se pletivem k dřevěné lati nebo zasunutím do ložné spáry.
Prostupy potrubí nad hladinou podzemní vody se těsní bandáží a kovovou objímkou; pod hladinou se využívají pomocné trubky s pevnou a volnou přírubou, vodotěsný svár a těsnění asfaltovým konopím. Nezbytnou podmínkou správné funkce je striktní dodržení specifických konstrukčních zásad stanovených výrobcem daného izolačního systému.
Autor: Martina Dvořáková
