Teplovzdušné krby, krbové vložky a kachlová kamna
Účinnost spalování v krbu, a tedy i jeho topný výkon, lze zvýšit pomocí krbové vložky. V takovém případě obvykle hovoříme o horkovzdušném krbu, ve kterém se může topit nejen dřevem, ale také například briketami z hnědého uhlí. Krbová vložka se může obezdít již při stavbě krbu, ale speciální zasouvací konstrukce se dají vsadit i dodatečně do většiny starších krbů.
Cirkulace vzduchu v horkovzdušném krbu
Při topení v horkovzdušném krbu vzniká cirkulace vzduchu - vzduch se ohřeje od rozpálené kovové vložky a proudí nahoru, ke stropu místnosti, a po ochlazení zase klesá k podlaze. Teplo tedy předává do interiéru zejména prouděním ohřátého vzduchu (z toho i jeho název), ne sáláním jako klasické krby. Teplovzdušný krb vytopí místnost poměrně rychle, rozdíl mezi teplotou u stropu a podlaze však bývá velký, což může být nepříjemné - dýcháte totiž teplý a suchý vzduch, nohy však máte studené. Podíl sálání je u teplovzdušných krbů minimální. Teplo sálá jednak přímo z topeniště přes skleněná dvířka (je třeba si uvědomit, že toto sklo poměrně dobře izoluje, se sáláním otevřeného ohně to tedy nelze srovnávat), a jednak z materiálu obezdívky, do kterého se teplo z ohně akumuluje (i zde se však v první řadě ohřívá proudící vzduch, až potom obezdívka). Na poměr sálavého a konvekčního tepla (předávaného proudícím vzduchem), a tedy i na rychlost či setrvačnost vytápění, má přitom vliv konstrukce celého krbu - jak krbové vložky, tak i obezdívky.
Plusy a mínusy teplovzdušných krbů
Pokud jde o romantiku a atmosféru, teplovzdušné krby se s klasickými rozhodně nemohou srovnávat. Jelikož se však podstatně jednodušeji stavějí, trumfnou je obvykle rychlostí realizace i nižší cenou (ty jsou zřejmě i hlavním důvodem popularity teplovzdušných krbů u nás). Dům či chatu vytopí poměrně rychle a teplo se dá rozvést do všech místností (do vzdálenějších místností pomocí krbového ventilátoru, do pokojů v okolí krbu a přímo nad ním i bez něj). Nevýhodou však je nerovnoměrné rozložení tepla v místnosti i v domě, a pokud to porovnáváme například s kachlovými kamny, je i nižší setrvačnost a větší spotřeba paliva (ta závisí zejména na kvalitě vložky). Navíc je třeba do něj poměrně často přikládat a po spotřebování paliva krb i místnost rychle vychladnou.
Krbové vložky
Pro účinnost teplovzdušného krbu je podstatná kvalita jeho vložky. Krbové vložky se většinou vyrábějí z odolné litiny, na přední straně mají skleněná dvířka. Mohou však být i z ocelového plechu s ohništěm vyloženým šamotem a zasklené nejen zepředu, ale i ze dvou (zepředu a zboku nebo zepředu a zezadu) nebo tří stran. Dvířka mohou otevírat buď klasicky nebo vysouvat vzhůru - takto si můžete podle chuti nerušeně užívat i otevřený oheň. Krbové vložky mohou být jednoplášťové nebo dvouplášťové, s tepelným výměníkem nebo bez něj. V případě jednoplášťové konstrukce se teplo odevzdává litinovým nebo ocelovým pláštěm kolem ohniska do prostoru mezi vložkou a obezdívkou, která tvoří druhý plášť. Odtud pak proudí ohřátý vzduch do místnosti a může se rozvádět i do dalších prostor v domě. Dvouplášťové krbové vložky mají dvojité stěny, mezi kterými se teplem z topeniště ohřívá vzduch. Ten se pak podobně jako v prvním případě rozvádí do vytápěných místností. Prostor mezi dvěma plášti vložky není velký a na rozproudění vzduchu v něm se obvykle používá ventilátor, ventilátory se využívají i na rozvádění ohřátého vzduchu do dalších místností v domě. Namísto vzduchu se v krbové vložce může ohřívat i voda, která se pak využívá například na topení pomocí radiátorů. Zejména pokud je v systému více zdrojů tepla (kromě krbu například i plynový kotel či solární kolektory), bývá řešení takové otopné soustavy poměrně složité a aby bylo výhodné, je nutné splnit více podmínek.
Kachlová kamna
Kachlových kamen existuje několik typů - od akumulačních, které předávají teplo zejména sáláním, přes kombinované s teplovzdušným vytápěním a hypokaustových, až po konvekční (teplovzdušné). Liší se jak způsobem předávání tepla do interiéru - poměrem sáláním mezi a konvekcí, tak i způsobem ohřevu akumulačního materiálu, ze kterého jsou kamna postavená (může se ohřívat přímo od spalin, což je účinnější způsob, nebo druhotně od ohřátého vzduchu). Při různých typech kamen je rozdílná také spotřeba paliva (zjednodušeně lze říci, že akumulační jsou účinnější, a tedy i úspornější). Kamna dokáží vytopit nejen místnost ve které stojí, ale díky přídavným tahům - průduchem, který může vést i do jiných místností, se dá jedněmi kamny vyhřát celý dům. Povrch všech typů kachlových kamen může být upraven kameny nebo omítacími kameny a omítnutý. Všechna tya topná zařízení mají společná i to, že je může naplánovat a postavit jen zkušený odborník-kamnář. Postavit správně fungující kachlová kamna totiž není vůbec jednoduché. V praxi se však firmy věnují zejména stavbám krbů a kachlová kamna buď neumí postavit, nebo se jim pro náročnost jejich stavby nevěnují.
Způsob předávání tepla
Způsob předávání tepla by měl být hlavním faktorem při výběru typu kamen. Sálavé vytápění patří nejen mezi nejúspornější, ale i nejpříjemnější a nejzdravější: kamna vyzařují teplo, které ohřívá předměty v jejich okolí. Teplota v interiéru je relativně nízká, vlhkost se pohybuje okolo optimální hodnoty 30 až 50%, nevzniká nepříjemné proudění vzduchu a teplotní spády jsou malé. Nevýhodou sálavého vytápění však může být velká setrvačnost - akumulační kamna sice vydávají teplo ještě dlouho po vyhasnutí ohně, stejně dlouho však trvá, než se roztopí. Naproti tomu předávání tepla ohřátým vzduchem, tedy konvekcí, je pružnější - místnost či dům se vyhřeje poměrně rychle, rychleji však i vychladne. Je také spojeno s vyšší spotřebou paliva, vyšší teplotou vzduchu v místnosti a jeho větším prouděním, které může být nepříjemné, a také s méně příznivým rozložením teplot v místnosti.
