Teplovzdušné krby, krbové vložky a kachlová kamna
Účinnost spalování v krbu, a tedy i jeho topný výkon, lze zvýšit pomocí krbové vložky. V takovém případě obvykle hovoříme o horkovzdušném krbu, ve kterém se může topit nejen dřevem, ale také například briketami z hnědého uhlí. Krbová vložka se může obezdít již při stavbě krbu, ale speciální zasouvací konstrukce se dají vsadit i dodatečně do většiny starších krbů.
Cirkulace vzduchu v horkovzdušném krbu
Horkovzdušný krb vytápí prostor prouděním vzduchu ohřátého o kovovou vložku, což zajišťuje rychlý nárůst teploty, ale způsobuje výrazný vertikální teplotní rozdíl a vysušování vzduchu. Podíl sálání je u tohoto systému minimální, omezený na prostup tepla přes izolující sklo dvířek a sekundární akumulaci do materiálu obezdívky.
Konstrukce vložky a pláště přímo určuje poměr mezi konvekčním a sálavým teplem i celkovou tepelnou setrvačnost systému. Vzduch u stropu zůstává horký, zatímco u podlahy chladný, což snižuje tepelný komfort uživatele.
Plusy a mínusy teplovzdušných krbů
Pokud jde o romantiku a atmosféru, teplovzdušné krby se s klasickými rozhodně nemohou srovnávat. Jelikož se však podstatně jednodušeji stavějí, trumfnou je obvykle rychlostí realizace i nižší cenou (ty jsou zřejmě i hlavním důvodem popularity teplovzdušných krbů u nás).
Dům či chatu vytopí poměrně rychle a teplo se dá rozvést do všech místností (do vzdálenějších místností pomocí krbového ventilátoru, do pokojů v okolí krbu a přímo nad ním i bez něj). Nevýhodou však je nerovnoměrné rozložení tepla v místnosti i v domě, a pokud to porovnáváme například s kachlovými kamny, je i nižší setrvačnost a větší spotřeba paliva (ta závisí zejména na kvalitě vložky).
Navíc je třeba do něj poměrně často přikládat a po spotřebování paliva krb i místnost rychle vychladnou.
Krbové vložky
Účinnost krbu určuje kvalita litinové či ocelové vložky, která bývá prosklená z jedné až tří stran s možností výsuvných dvířek pro otevřený oheň. Jednoplášťové konstrukce předávají teplo do prostoru obezdívky, zatímco dvouplášťové ohřívají vzduch mezi stěnami a rozvádějí jej pomocí ventilátorů. Moderní vložky umožňují také ohřev vody pro radiátory prostřednictvím výměníku, což při kombinaci s dalšími zdroji tepla vyžaduje komplexní projektové řešení. Volba mezi teplovzdušným a teplovodním systémem je zásadní pro celkovou efektivitu vytápění.
Kachlová kamna
Kachlová kamna se dělí na akumulační, kombinovaná, hypokaustová a konvekční, přičemž akumulační typy s přímým ohřevem spalinami vykazují nejvyšší účinnost a úsporu paliva. Teplo předávají sáláním či konvekcí a díky přídavným tahům dokážou efektivně vytopit i celý objekt.
Povrchovou úpravu tvoří keramika, kámen nebo omítka, avšak vysoká technická náročnost stavby vyžaduje výhradně zkušeného kamnáře. Většina firem se kvůli složitosti konstrukce omezuje pouze na běžné krby.
Způsob předávání tepla
Způsob předávání tepla by měl být hlavním faktorem při výběru typu kamen. Sálavé vytápění patří nejen mezi nejúspornější, ale i nejpříjemnější a nejzdravější: kamna vyzařují teplo, které ohřívá předměty v jejich okolí. Teplota v interiéru je relativně nízká, vlhkost se pohybuje okolo optimální hodnoty 30 až 50%, nevzniká nepříjemné proudění vzduchu a teplotní spády jsou malé.
Nevýhodou sálavého vytápění však může být velká setrvačnost - akumulační kamna sice vydávají teplo ještě dlouho po vyhasnutí ohně, stejně dlouho však trvá, než se roztopí.
Naproti tomu předávání tepla ohřátým vzduchem, tedy konvekcí, je pružnější - místnost či dům se vyhřeje poměrně rychle, rychleji však i vychladne. Je také spojeno s vyšší spotřebou paliva, vyšší teplotou vzduchu v místnosti a jeho větším prouděním, které může být nepříjemné, a také s méně příznivým rozložením teplot v místnosti.
Autor: Martina Dvořáková
