Dřevostavby - blíže k přírodě a zdraví
Návrat k domům z přírodního materiálu je citelný, dřevostavby přibývají ve stále originálnějších vyhotoveních i proto, že svými vlastnostmi a nízkými energetickými nároky nezatěžují přírodní prostředí.
Blíže k přírodě
Na strunu ekologicky cítících stavebníků jistě zahraje i to, že dřevo je přírodní, obnovitelná surovina a při jeho zpracování na konstrukční materiál se spotřebuje relativně málo energie. I když, popravdě, skutečný podíl dřeva v moderních dřevostavbách není velmi vysoký. Pokud odečteme všechny tepelné izolace a obvykle používané sádrokartonové obklady, zůstane nám asi 20 až 40%.
Nemluvě o různých lepidlech či lacích, které se při zpracování dřeva se používají. To vše bylo pro velkou skupinu ekologicky cítících architektů podnětem, aby hledali cesty, jak do dřevěných domů dostat co nejvíce přírodních materiálů. Široké možnosti zde nabízejí právě tepelné izolace - celulózová drť, která se zafoukává do prostoru mezi opláštěním dřevěné nosné konstrukce, je již poměrně běžnou technologií, na popularitě získává i doplňková tepelná izolace z konopných rohoží.
Velká pozornost se dnes na západ od našich hranic věnuje i slámě
Slaměné balíky jako tepelná izolace v dřevostavbách představují udržitelnou alternativu s minimální zabudovanou (tzv. šedou) energií a nízkými pořizovacími náklady z místních zdrojů. Hlavními překážkami jsou vysoká pracnost, nehomogenní vlastnosti materiálu zvyšující riziko tepelných mostů a nutnost extrémní preciznosti při realizaci, což vede k dominanci svépomocné výstavby.
Technologie je vhodná pro běžné i nízkoenergetické domy, avšak pro pasivní standard je kvůli potřebné tloušťce stěn a následnému zmenšení obytné plochy ekonomicky i technicky méně efektivní. Specifickým přínosem slaměných staveb zůstává jejich sociální rozměr díky zapojení komunity do procesu budování.
Kéž by se jim přitížilo
Mohlo by se zdát, že dřevostavby ověsit jen vavříny úspěchů, jak to však v životě chodí, nic není ani zcela černé, ani zcela bílé. Jednou z velkých nevýhod lehkých dřevěných konstrukcí je jejich nízká schopnost akumulovat teplo a s tím spojené často nepříjemně rychlé reakce na jakékoli změny teplot - ať už vnějších nebo spjatých s vytápěním.
Stačí, když venku trochu víc přituhne, a okamžitě je třeba přidat i na topení, pokud přiložíte do krbu, rovnou můžete pootevírat okna. S nízkou tepelně akumulačními schopností se pojí i notoricky známý problém letního přehřívání obytných podkroví, které jsou typickým představitelem lehkých dřevěných konstrukcí.
Účinným řešením jsou takzvané hybridní domy
K dřevěnému základu se přidají těžké materiály a konstrukce, které dobře akumulují teplo, a tedy zpomalují reakce stavby na teplotní změny. Se dřevem jako přírodním materiálům se jaksi přirozeně žádá kombinovat zejména přírodní materiály, a tak se v současných dřevěných domech poměrně často setkáváme s hlínou v různých podobách - ať už jsou to hrubé hliněné omítky, příčky z nepálených cihel, nebo hlína vložená do konstrukcí stropů a podlah. Podobně jako u slámě, i zde je podíl zabudované šedé energie nízký, vysoká je však pracnost výstavby.
Autor: Lenka Kostková
