Topení ekonomicky a s optimální tepelnou pohodou
Mírná zima přeje optimismu. Ale je dost možné, že vám přesto bude běhat mráz po zádech - a to při pohledu na vyúčtování nákladů na topení. Pokud plánujete zásadní rekonstrukci nebo výstavbu rodinného domu, doporučujeme zvážit všechny možnosti, které nabízí současný trh s potřebami pro vytápění.
Optimální tepelná pohoda
Cílem našeho snažení v oblasti vytápění by mělo být dosažení optimální tepelné pohody za cenu přiměřených vstupních i provozních nákladů. Samotná tepelná pohoda je přitom termín, který se dá charakterizovat velmi sofistikovaně na základě objektivních fyzikálních ukazatelů, pro uživatele je však zajímavější subjektivní pocit, čili "jak se ve vytápěném prostředí cítí".
Kolik tepla potřebujeme
Před volbou otopného systému je nezbytný výpočet tepelné ztráty objektu, která určuje dimenzování celého systému na základě ztrát prostupem a větráním. K přesnému určení jsou vyžadovány stavební plány a materiálové složení, přičemž nezávislé posouzení eliminuje riziko předimenzování a zbytečného navýšení investičních nákladů.
Výpočet musí specifikovat celkovou roční potřebu tepla i nároky jednotlivých místností pro správnou volbu výkonu topných těles. Získaná data jsou klíčová pro výběr konkrétního zdroje energie a přesnou predikci budoucích provozních výdajů.
Energetická bilance
Reálnou spotřebu tepla ovlivňuje řada dalších faktorů - například pasivní solární zisky stavby, zisky od spotřebičů a osob, klimatické podmínky, atd.. Takzvaná energetická bilance pak podává zprávu o "chování" celé stavby a její energetické náročnosti, čili včetně potřeby energie na přípravu teplé vody a provozu domácnosti.
Na dimenzování celé soustavy je však třeba znát zejména první údaj. Pokud nechcete investovat do složitých výpočtů přesných hodnot, můžete využít i zjednodušené údaje, které jsou k dispozici na internetu či u dodavatelů.
Ty stanovují průměrnou potřebu tepla na vytápění a ohřev vody na základě množství údajů získaných z reálných staveb. V případě standardní novostavby podle současně platných norem s minimálním zateplením a větráním okny se uvádí potřeba tepla asi 135 až 185 kW/m2 za rok. Vaše otopná soustava musí tuto ztrátu pokrýt.
Kombinace přenosu tepla
Výběr otopné soustavy vychází z konvekčního a sálavého způsobu předávání tepla, které tradiční radiátory kombinují. Tato tělesa ohřívají vzduch prouděním a současně sálají teplo na osoby, což představuje konstrukčně i finančně nenáročné řešení vhodné k umístění pod okna pro kompenzaci ztrát.
Zásadní nevýhodou je potřeba vysoké teploty teplonosné vody, což zvyšuje výkonové nároky zdroje a celkovou spotřebu energie. Vedle radiátorů patří do konvekční kategorie také moderní teplovzdušné systémy.
Sálavé teplo
Sálavé teplo vnímáme "celým tělem". Není to nový systém, stačí si vzpomenout na klasická kachlová kamna. V tomto případě funguje princip elektromagnetického vlnění - ohřejí se nejdříve konstrukce, ty pak předávají teplo prostředí.
Specifickým případem tohoto způsobu vytápění jsou infrazářiče, které sálají z malé plochy a mají vysokou teplotu. Protože člověk vnímá teplotu vzduchu i teplo, které na něj sál ze všech okolních předmětů, mohou mít velké plochy i nižší teplotu, a teplo, které z nich sálá, stále vnímáme.
Tento fakt se využívá tam, kde se jako zdroj sálavého tepla využívají celé konstrukce (podlahy, stěny nebo stropy) - zde postačí nižší teplota sálavé plochy, a tím i topného média (nízkoteplotní vytápění). Médiem bývá voda, vzduch nebo elektrické odporové dráty. Jako zdroj se využívají kondenzační plynové kotle a energie z nízkopotenciálních zdrojů (solární energie, tepelná čerpadla).
Autor: Martina Dvořáková
