Jak na povrchové úpravy fasád?
Jdeme po ulici a jednotlivé domy se na nás dívají. Obrací se k nám fasádami, které připomínají lidské tváře. Jedna mladá a svěží, druhá - i když starší - noblesní a udržovaná, jiná vrásčitá "jednou nohou nad hrobem".
Nechybí ani ty sice mladší, ale neudržované a odumírající. V poslední době je stále více těch dokonalých dětských, hladkých, zateplených (jakoby vrstvičkou dětského podkožního tuku) a všechny se na sebe podobají jako vejce vejci ... Fasády. Chcete, aby právě ta vaše byla jiná, zajímavá, téměř věčná a přitom bez údržby? Tak čtěte, srovnávejte a přemýšlejte.
Fasádní omítky
Omítky jsou nejběžněji a nejjednodušší fasádní úpravou. V současnosti máme pestrý výběr omítek - vápeno-cementové, cementové a makromolekulární. Mohou mít různé příměsi na zlepšení vlastností (vodoodpudivost, tepelná izolace, rychlé odpařování vlhkosti, zajímavá textura, barva ...).
Většinu omítek realizujeme ve dvou vrstvách. Přímo na podklad (nejčastěji zdivo) aplikujeme jadernou omítku s tloušťkou 10 až 30 mm, která tvoří podklad pro jemnou (např. štukovou) omítku o tloušťce asi 5 mm.
Co nabízí trh
Vápenné omítky
Jsou nejjednodušší a v minulosti byly nejběžněji omítkou. Jako pojivo se používá vápno. Omítku můžeme realizovat jako hrubou, hladkou a stříkané v jedné nebo dvou vrstvách. Povrch omítky může mít rozmanitou strukturu, kterou dosáhneme rýhovaným, škrábání, otloukaním, broušením, stříkáním ... Jistou nevýhodou je její nižší odolnost proti opotřebení.
Cementové omítky
Dělají se ve dvou vrstvách, přičemž celková tloušťka by neměla překročit 20 mm. Obsah cementu v omítce zvyšuje její pevnost a odolnost proti opotřebení. Díky své tvrdosti jsou vhodné na úpravu síly budov, nehodí se však na fasády budov.
Vápeno-cementová omítka
Má, jak již její název napovídá, pojivo z vápna a cementu. Kombinací těchto dvou složek se dosahují optimální vlastnosti obou materiálů - omítka je zpracovatelnější a má vhodnou konzistenci i po vytvrzení. Rozeznáváme tlusté, hladké a štukové omítky.
Štuková vápeno-cementová omítka
Hodí se zejména na fasády obytných budov, kde ji realizujeme ve dvou až třech vrstvách. Jaderná omítka může být libovolná (cementová, vápeno-cementová, tepelněizolačních nebo sanační), na ni nanášíme samotnou štukové vrstvy v tloušťce 3 až 5 mm. Tu následně upravujeme různými způsoby (stírání, hlazením, škrábání, rýhovaným).
Tenkovrstvé (makromolekulární) omítky
Tvoří konečnou úpravu povrchů fasád o tloušťce 1 až 5 mm. Předností těchto fasád je, že nepodléhají vlivům oxidu siřičitého a oxidu uhličitého. Vhodnými podklady pro ně jsou soudržné vápeno-cementové a cementové omítky a tmely, pórobeton a zejména vhodně upravená plocha pěnového polystyrenu, polyuretanu a cementovláknitých desek (nejlépe mezivrstvy z vhodně zvoleného tmelu a armovací složky).
Těchto omítek je na trhu nepřeberné množství. Každý výrobce by měl deklarovat vlastnosti svého výrobku, jakož i způsoby jeho použití.
Tepelněizolační omítky
Jsou dodávány jako hotové směsi pod různými obchodními jmény. Používáme jejich zlepšení tepelněizolačních vlastností obvodových plášťů budov. Jde o směs hydraulického pojiva, expandovaného perlitu (případně granulovaného polystyrenu) a dalších přísad.
Původcem dobrých tepelněizolačních vlastností omítky je právě perlit, který je velmi lehký a vzdušný.
Po nanesení na stěnu v tloušťce 3,5 cm může nahradit až 1 cm tloušťky polystyrenu. Jeho vzdušnost však způsobuje i to, že je poměrně vysoce nasákavý. Proto se nedoporučuje používat tepelněizolační omítky v oblasti soklu.
Tepelněizolační omítku lze nanášet na zdivo z pálené cihly, betonových tvárnic i na beton či pórobeton, všechny spáry ve zdivu však musí být uzavřeny. Po nanesení přednástřiku směs zpracujeme podle návodu na obalu, naneseme ji na stěnu dřevěnou navlhčenou latí, stáhneme a dále již nehladíme.
Abychom dosáhli dostatečný tepelněizolačních efekt, doporučená tloušťka vnější omítky má být nejméně 4 cm. Při větších tloušťkách nanášíme omítku ve více vrstvách, přičemž předchozí necháme dostatečně vyzrát. Tepelněizolační omítku je třeba před poškozením chránit konečnou povrchovou úpravou z jemné malty, tenkou omítkou nebo fasádním nástřikem.
Sanační omítky
Používáme je všude tam, kde by se pro problémy s nadměrnou vlhkostí jiné omítky rychle poškodily. Taková místa poznáme podle krystalizace solí na povrchu omítky, degradací nátěrů, omítek a často až podle statického narušení nosné konstrukce.
Sanační omítky mají mimořádný přínos při sanaci kulturních památek, oceníme jejich však při jakékoliv rekonstrukci staršího vlhkého objektu.
Působení sanační omítky - Speciální přísady v sanační omítce způsobují její vysokou pórovitost, umožňují rychlé a stálé odpařování vlhkosti v podobě vodních par ze zdiva do vnějšího prostředí a tím minimalizují kapilární vzlínání vody ve zdivu směrem nahoru.
Na rozdíl od běžných omítek nedochází k výkvětů solí na povrchu sanační omítky a k jejímu poškození vlivem působení solí. Vysoký obsah pórů v sanačních omítkách vytváří totiž dostatečnou kapacitu pro ukládání solí a objemové změny solí nemají za následek destrukci omítky.
Životnost sanačních omítek na zavlhlém zdivu je tak několikanásobně delší než životnost běžných omítek. Povrch omítky zůstává suchý a v technicky dobrém stavu.
Dobrá rada
Vyšší cena sanační omítky nás nemusí mýlit, protože má často několikanásobně delší životnost než jiné typy omítek. A ještě jeden, možná neznámý fakt, již 5% vlhkosti "navíc", která se nachází v jednom stavebním materiálu, často snižuje jeho tepelněizolační schopnost až o 50%. Po těchto zjištěních se na sanační omítku snad přestaneme dívat jako na zbytečný luxus.
Postup komplexní sanace
Abychom zajistili komplexní sanaci, musíme připravit podklad a dodržet technologii přípravy.
- Pokud je to možné, zdivo zbavíme trvalé vlhkosti (podříznutím, injektáží, elektrokinézou, větracími kanály).
- Zvětranou původní omítku celoplošně odstraníme obitím až na pevný podklad, a to až 0,8 m nad hranici oblasti poškození.
- Maltu z ložných spár zdiva vyškrabeme do hloubky asi 2 cm a suť ihned odstraníme.
- Povrch stěny prorostlý mechy a řasami chemicky očistíme.
- Poškozené části zdiva nahradíme novými, větší spáry můžeme vyplnit sanační omítkou.
- Na celý povrch zdiva aplikujeme ručně nebo strojově přednástřik a na něj po zaschnutí podle návodu na obalu jadernou sanační omítku. Doporučená tloušťka jaderné omítky je nejméně 30 mm. Obecně lze říci, že čím silnější je vrstva jaderné omítky, tím lepší je životnost systému.
- Jemnou (štukovou) sanační omítku aplikujeme na jadernou sanační omítku. Po krátkém zatuhnutí povrch omítky zahladíme vhodným hladítkem. Čerstvě omítnuté plochy je třeba chránit před rychlým vysycháním.
