Odvodňování staveb a pozemků

Odvodňování pozemků a staveb

Ochrana proti podzemní vodě
Podzemní voda nám dokáže znehodnotit stavbu trvale. Samotný pozemek se odvodňuje rýhami a kanály, které využívají zemskou gravitaci na odtok vody tak, aby nevsakovala do země a nezvyšovala hladinu podzemních vod. Efektivnějším řešením je drenážování pozemku a okolí stavby. Účelem drenáže je snížit hladinu spodní vody pod úroveň základů domu. Ideálně by se její hladina měla nacházet ve vzdálenosti 800 až 1500 mm od základů domu. V opačném případě nám spodní voda bude působit škodlivě nejen na samotné základy, ale i zdivo. V domě podpoří vznik plísní či vytopí sklepní prostory a podobně. Výhodou drenážování oproti vytváření otevřených rýh a kanálů je to, že pozemek nerozděluje ani nenarušuje jeho souvislý povrch. Drenážování zároveň nebrání přístupu vzduchu do země, což podporuje rychlejší oteplování půdy. Hlavní nevýhodou této technologie jsou vyšší realizační náklady.

Drenážování okolí domu se provádí z plastových nebo pálených trativodových trubek s vnitřní světlostí 50 - 200 mm, které vodu sbírají do svodných potrubí a hlavních sběračů. Drenáž se dá vybudovat i z cihel nebo větších kamenů, které se pak zasypou lehko propustným materiálem. Celý zásyp se nakonec přikryje ornicí.
O mnoho náročnější možností odvodnění stavby je izolace všech částí domu, nacházejících se pod úrovní terénu a to hydroizolačními materiály proti tlakové vodě. Nesmíme však zapomínat zároveň na odizolování stropů, případně podlah podzemních místností. Stropy by přitom měly být nad terénem, ale v některých případech i pod ním. Obecně však platí, že by neměly být nikdy nižší, než je hladina samotné podzemní vody. Také všechny stěnové konstrukce musí být izolovány pod povrchem terénu. Hydroizolace musí být přitom souvislá, nepřerušená a chráněna vůči mechanickému poškození. Mechanické zatížení vzniká i vztlakem vody, který může na hydroizolaci působit destruktivně. Izolace musí být navržena tak, aby dokázala přerušit přenos vlhkosti z vlhkého do suchého prostředí.

Ochrana proti povrchové (srážkové) vodě
Pokud pozemek nemá přirozené odvodnění, odvádíme vodu z pozemku drenáží, aby nám srážky nevytvořili nepříjemná "jezírka" kolem domu. Používáme hlavně drenážní rohože, kanálky, perforované drenážní trubky a podobně. Velkou pozornost věnujeme odvodnění tehdy, pokud je náš dům postavený byť jen v mírném svahu. Při prudších srážkách totiž zadní stěna domu působí jako hráz přirozeně odtékající vody dolů svahem. Musíme docílit, aby taková voda dům obtékala po stranách. Řešíme to umístěním odtokových rigolů na svahu nad domem. Hloubku rigolů volíme větší, případně je doplníme kamennou hrází. Dalším rizikovým faktorem jsou zpevněné plochy kolem domu (chodníky, vjezd do garáže se spádem k domu a podobně), ale i pozemek nebo travnaté plochy, svažující se směrem k domu. Ideálním řešením jsou odvodňovací žlaby, které mají pěkný design a zároveň mohou sloužit i jako estetický doplněk či prvek na nenásilné oddělení dvou nesouvisejících ploch.

Nazývají se také liniové odvodňovací systémy, protože přijímají vodu podél celé linie. Těla žlabů jsou z materiálů, odolných proti mrazu a chemikáliím. Rošty jsou vyráběny většinou z pozinkovaného plechu nebo litiny.
Pokud slouží jen pro zachytávání dešťové vody v okolí domu, nemusí se tato odvádět do kanalizace, ale může sloužit například na zavlažování zahrady. Tehdy ji odvádíme do rezervoárů.