Používání akademického titulu
Akademický titul je čestná hodnost udělovaná vysokou školou nebo univerzitou absolventům vysokoškolského studia. V širším smyslu je to čestná hodnost udělovaná vysokoškolsky vzdělanému člověku po splnění určitých, zejména znalostních požadavků. Tak zní definice akademických titulů.
Jak je to s uváděním titulů v našem soukromí?
Nepřehánějí to někteří z nás jejich přehnaným používáním?
Je samozřejmé, že každý, kdo nějaký akademický titul získal, je na něj patřičně hrdý. Proč by také neměl, vždyť ho neukradl, ne? Je to sice tak, ale někdy mám pocit, že se lidé ztrapňují tím, kde všude jsou schopni si titul napsat. Potřebuje například někdo z vašich sousedů vědět, že jste inženýr nebo Mgr., Či dokonce něco víc? Mám ze svého okolí spíše zkušenost, že lidé nebudou uctivě hledět na jméno s titulem na schránce a chlubit se, kolik doktorů a inženýrů bydlí v jejich činžáku. Zkuste například někdy zapomenout umýt schody! Hned bude z vás intelektuál, se kterým se těžko žije v blízkosti, neboť je velký pán na to, aby umyl schodiště.
Nebo užívání titulů například v práci: pokud pracujete v malém kolektivu, víte o sobě ještě , jak jste oslavili promoce, nejen to, na jaké škole jste studovali a jaký titul jste získali. Ale pokud pracujete ve velké firmě, budete rozlišovat, kdo z vašich možná více než 100 kolegů má jaký titul? Potřebujete například napsat jen obyčejný jmenný seznam, který potřebujete v interní komunikaci. Většinou se to řeší tím, že se v takových případech tituly neuvádějí a nikomu se tedy neukřivdí uvedením nesprávného titulu.
Samozřejmě, v úřední dokumentaci je psaní titulu před nebo za jménem samozřejmostí. Také na dokladech bychom měli mít titul vyznačen. Za samozřejmost pokládáme i to, že lékařům uvádějí tituly na dveřích ordinace. Tituly rovněž vyučujících nebo přednášejících na školách, bez titulu si neumíme ani jejich oslovení představit. Je mnoho situací, kde je titulování samozřejmostí.
Ale pokud se někdo například představí svým novým známým na chatě u sklenice vína jako Mgr., může počítat s tím, že ji Mgr. budou posměšně za zády nazývat všichni, co na té chatě byli, a že jim tím zpříjemnila večer, protože je to pobavilo.
Nebo usmála jsem se například nad tím, jak moje kamarádka dala svému manželovi okamžitě po skončení školy hrdě vytisknout titul na zvonek u dveří. Udělala to přesto, že ho v době, kdy školu navštěvoval nepodporovala, právěže mu často školu vyčítala. Po získání titulu se ale z ní v jejím pojetí stala nejdříve "paní magistrová" a později když manžel studoval dále, byla z ní už "paní doktorová". Nelenila kvůli novému manželovou titulu vyměnit ani nápis na zvonku a samozřejmě i jméno na schránce. Vždyť ať jen lidé vidí, ne? Takové typy lidí mě svým postojem rozesmějí. Jejímu manželovi, který si ten titul zasloužil, to bylo nakonec úplně jedno, zda někde titul má napsaný, či ne.
On studoval kvůli tomu, aby našel uplatnění v tom, co ho baví a podařilo se mu to. U něj nebylo a není důležité, aby na počkání každému dal najevo, že vystudoval a co mu studium na vysoké škole dalo do života. Myslím si, že tak by to mělo být i u nás ostatních. Nejsem proti uvádění titulů, vždyť jsme si je opravdu zasloužili. Ale myslím, že bychom si je měli uvést tam, kde je to nezbytné a ne ztrapňovat se před jinými.