Zkušební doba
Při uzavírání pracovního poměru pracovní smlouvou na dobu určitou nebo neurčitou se obvykle s novopřijímaným zaměstnancem sjednává tzv.. zkušební doba.
Ta musí být sjednána písemně, jinak je totiž neplatná a může trvat maximálně tři měsíce. Méně může (např. i týden), více nesmí.
Prodlužuje se jen o čas překážek v práci na straně zaměstnance - to je jediná výjimka. Pokud je již tato zkušební doba sjednána - tedy, pokud je již podepsána pracovní smlouva, nesmí se už měnit (ani zkracovat, ani prodlužovat, ani rušit). Ještě je třeba připomenout, že zkušební dobu není možné sjednat v případě po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou, což je v současné době poměrně častý úkaz.
Zkušební doba je výhodná jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Zaměstnanec má čas se trochu seznámit s prací, s kolektivem, s podmínkami na pracovišti, zjistit, zda mu všechno vyhovuje a pokud ne, může pracovní poměr ukončit a jít za něčím lepším.
Z pohledu zaměstnavatele je to také jistá výhoda - během zkušební doby si pozorněji všímá počínání si nového zaměstnance a pokud není s jeho výkonem (nebo něčím jiným) spokojen, také může pracovní poměr ukončit a s novým zaměstnancům se rozloučit.
Zaměstnanec i zaměstnavatel mohou ve zkušební době zrušit pracovní poměr z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Stačí písemně oznámit a doručit druhé straně svůj úmysl skončit pracovní poměr zpravidla alespoň tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit.
Autor: Lenka Kostková
