Nevěra a její vývoj
Nezáleží na tom, zda jste muž nebo žena, vždy máme tendenci považovat partnera jistým způsobem za své vlastnictví. A v některých kulturách jím i jste, pokud jste ženou. V těchto zemích je nevěra doslova zločin s tvrdým trestem, přičemž vražda v afektu z nevěry je omluvitelnou záležitostí. Ale nebylo tomu tak vždy.
Začněme v pravěku, kde život člověka samozřejmě probíhal odlišným způsobem než dnes. Například ten, kdo se dožil 30 let, byl považován za ctihodného občana a stařešinu rodu. Sílu rodu určoval počet jeho členů. To v praxi znamenalo, že pro zachování váženého místa pod sluncem byl muž z vlastního zájmu povinen zařídit, aby se rodilo co nejvíce dětí. Manželství tehdy nebylo v módě a děti vychovával celý rod. Vítězilo právo silnějšího. Prý oblíbeným zvykem bylo přepadnout ženu cizího rodu a dovést ji do nejbližšího keře. Takto se nám velmi pěkně rozšiřoval genetický fond.
Jen co skončila doba ledová, lidé se přestěhovali z jeskyní do vesnic a kromě vyvražďování sousedních kmenů začali více obchodovat, komunikovat a ujasňovat si majetkové vztahy.
V době bronzové je žena již výsostným majetkem muže, její cena se určuje počtem krav, slepic či koz. A pokud žena nerodí, proč by si muž neunesl jinou, novou, lepší? Vždyť rodit děti, čili zvyšovat počet členů rodu, tedy zachovat a zvelebil rod je prvořadým úkolem muže. Vývoj partnerství se vyvíjí takto - jeden muž, jedna žena, ale nikdo to zatím nebere nějak vážně. Přesto pomsta za nevěru bývá tvrdá.
V Řecku a Římě je skvělá doba. Nikdo si s ničím hlavu neláme. Caesar si udělal dítě s Kleopatrou, homosexualita je zde zcela běžná, téměř každý má svého "důvěrného přítele". Rovněž domorodé ženy - ty si tento "svobodný" věk doslova užívaly, co se sexu týká. K dokonalosti toto období přivedl Caligula, který měl dokonce incestní vztah s vlastní matkou.
Ve středověku se vžil zvyk, který mezi pospolitými lidmi vyvolával hněv: pan má právo první noci. To přece není nevěra, jen otestování cizí manželky. U dam je požadováno, aby se vydávaly jako panny. Vše se prý však dělalo jen naoko.
Muži odcházeli na dlouhé válečné výpravy, na svých cestách se odreagovávali náhodnými ženskými společnicemi. Jejich ženy zase obšťastňovaly potulné zpěváky a kejklíře. Existovaly sice pásy cudnosti, ale na překonání této překážky existovalo více návodů.
Sňatky se většinou uzavíraly pro peníze, milenky a milenci byli běžnou součástí rodinného života, pokud nepodbízeli příliš autoritu hlavy rodiny.
Veškerou srandu o něco později pokazila královna Viktorie. Její pravidla slušného chování přinutily v podstatě nevěru přejít do ilegality. Oblečení se nosilo upnuté až ke krku a jediným povyražením pro muže byl sem tam vykukující dámský kotník zpod hromady spodníc a sukní. Naštěstí se mohli jinak ctihodní muži vybíjet v domech neřesti.
Mimochodem, korzety, punčocháče a ostatní "erotické" oblečení začaly prodejné dívky nosit proto, aby mužům co nejvíce připomínaly oblečení jejich manželek. To, že se později staly symbolem erotiky, byla spíše shoda okolností.
Pak to už šlo s nevěrou z kopce. Jediný světlý okamžik zažila v šedesátých letech, když lidé s nadšením pěstovali marihuanu a volnou lásku. V dnešní době, kdy vztah a pak manželství trvá i půl století je nevěra něco bolestivého, občas tolerovaného, často proklínaného.
Přesto ale v prospěch všech zahýbajícich hovoří naše dějiny, ta tisíciletí, která jsme prožili v jeskyních a snažili se za každou cenu udržet svůj rod neustálým množením. To v nás nějakým způsobem zůstalo. V mužích je neustále zakořeněné nutkání rozšiřovat svou genetickou informaci a v ženách zase touha mít co nejsilnějšího "samce, s nímž by měla zdravé a silné děti".
Tento článek však nemá v žádném případě znamenat omluvu nevěry. V lidstvu je sice takové chování zakódováno, ale staletí vývoje nás svým způsobem poznamenaly. Záleží jen na vás, zda se, přistiženi při činu, začnete obhajovat tím, že to vlastně máte v genech.
Autor: Lenka Kostková
