Příliš mnoho upřímnosti ve vztahu škodí
Je lepší začít partnerský vztah s velkou dávkou upřímnosti, nebo spíše některé věci přikrášlovat? Tato otázka je spíše teoretická, protože absolutní většina lidí má tendenci prezentovat se před nalezeným partnerem v lepším světle.
Proč se tedy partneři na počátku vztahu vykreslují v lepším světle, proč o sobě neříkají pravdu?
Začátek nového vztahu, namlouvání a získávání partnera je jako přijímací pohovor do nové práce - také se snažíme potenciálního zaměstnavatele okouzlit, chlubíme se znalostmi, zkušenostmi, praxí, kontakty, abychom udělali dojem a on si vybral právě nás. A v začátcích partnerského vztahu jde o tutéž sebestylizaci, kterou chceme partnera získat. Každý člověk má jistou míru sebestylizaci a psychologové ji dokonce měří v osobnostních testech, tzv.. lži skóre. Existují lidé s malým, ale i lidé s velkým "lži skóre". Jde o běžný jev, který se vyskytuje nejen v partnerství.
Podvádějí spíše muži či ženy? Liší se oblasti, v nichž si vymýšlí slabší a silnější pohlaví?
V tomto případě pohlaví nerozhoduje. Respektive odlišné jsou jen oblasti, ve kterých muži a ženy podvádějí. Ženy mají tendenci zkreslovat údaje o počtu bývalých partnerů a skreslovat jejich počet směrem dolů. V stálém partnerském vztahu v hádce zase vykřikují partnerovi zraňující nepravdy, například, že je nikdy nedokázal v sexu uspokojit nebo že je nejhorší milenec ze všech. Muži, zpočátku rádi vykládají o svém neexistujícím dobrodružném životě, vyprávějí veselé příhody, které nikdy nezažili, chválí se úspěšnější kariérou, než ve skutečnosti mají. Prostě chtějí být zajímaví a přitažliví. Měl jsem ve své terapeutické praxi manželský pár, kde žena tvrdila, že ji partner na počátku vztahu zaujal i tím, že vždy, když se ho ptala, jak přišel k jizvě na líci, odpověděl: to je dlouhá historie, o tom bych nyní nerad vyprávěl.
Mají lži na začátku vliv na budoucnost vztahu?
Závisí na tom, zda jde o malé, nebo velké "drsné" lži. Malé lži jsou například smyšlené historky. Když si partneři začnou být jeden druhým jistější, muž už necítí potřebu chlubit se dobrodružným životem a malé lži postupně vymizí a je zbytečné se jimi vůbec zabývat. Existuje však kategorie chorobných lhářů, kteří se zamotají do svých malých, ale i velkých lží a znepříjemňují život sobě i partnerovi. V tomto případě je důležité zvážit, zda má vztah s takovým člověkem perspektivu.
Jaká je ta velká lež?
Drsnou lží je například to, když muž zatají partnerce dítě, na které musí platit alimenty. V takovém případě by si žena měla odpovědět na otázku, proč muž vlastně lhal. No proto, že měl strach, že jejich vztah ztroskotá hned na začátku.
Takže vy byste iv případě takového klamu doporučovali pokračovat ve vztahu?
Pokud ženě na muži záleží, měla by mu odpustit, i když je to těžké. Jde o účelové lež, která má svou logiku - zachránit rozvíjející se vztah. Představte si to trápení muže, kterého ve dne v noci pronásledují otázky: kdy jí konečně řeknu pravdu? Jak na ni zareaguje? Nechá mě?
Nehrozí, že partner bude lhát i v budoucnosti?
Takové nebezpečí hrozí vždy, ale i ženě či muži, kteří mluví na začátku jen pravdu.
Pokud jsem tedy před partnerem na počátku vztahu něco zatajil, jak se k tomu později přiznat, aby to neohrozilo vztah?
Jednoznačný recept neexistuje. Pravda se dá říct najednou šokovou terapií, nebo postupně. Například začít o problému mluvit obecně a "testovat" terén a zařídit se podle reakcí partnera.
A které tajemství by si člověk měl nechat pro sebe?
Nenazval bych to tajemství, ale spíše nadbytečné informace, které mají jen usnadnit svědomí. Například je zbytečné přiznávat se partnerovi, že se mi někdo fyzicky líbí. Vzpomínám si na jedno manželství, které ztroskotalo na drobné poznámce ženy během dovolené. Ta se po letech přiznala manželovi, že v době kdy se jí dvořil a začínali spolu chodit, líbala se s jeho nejlepším přítelem. Partner k ní ztratil důvěru, přestože vlastně o nic nešlo a byl to začátek konce.
Autor: Lenka Kostková
