Zvířata nejsou monogamní a člověk dlouhé tisíciletí také nebyl. Věrnost jednomu partnerovi se od člověka očekává jen v posledních stoletích a stále mu to dělá problémy. Zůstat v monogamních vztazích vyžaduje jisté úsilí - morální i psychické. A to nejde samo od sebe, neboť kolem člověka jsou různá "lákadla", nenaplněné potřeby a frustrace, a často se mu zdá, že jediným řešením je nevěra.
V šedesátých a sedmdesátých letech ještě rozkmitávala ideologická přesvědčení, že socialismus hlásá volnou lásku, a to nadělalo ve vztazích velký zmatek. Z praxe před mnoha let si pamatuji nevěry žen, které se děly epidemicky například kolem Mezinárodního dne žen. Jednou jsem měla ve stejném čase osm klientů, podvedených mužů, kde šlo o situační nevěru ženy na podnikové oslavě svátku žen. Ženy měly pocit, že si mohou dopřát, uspokojit potřeby, které doma manžel neuspokojoval. Tehdy platilo, že když milence miluji, můžu být nevěrná, a když mě zradí, mám právo být smutná a nešťastná. Dnešní ženy navenek prezentují, že oddělily lásku od sexu a chovají se alespoň navenek podobně jako muži - získávají skalpy, nepletou do nevěry city.
Nedá se to zobecnit. Každá nevěrná žena je nějakým způsobem vnitřně nespokojená. Také ženy, které na první pohled vypadají jako suverénky, mohou být vnitřně frustrované, toužící po lásce a po někom blízkém, komu mohou složit hlavu na rameno. Submisívnější ženy jsou snadnější kořistí, suverénněji si mohou vytipovat mužskou oběť a iniciovat sex samy.
Když je nevěrná žena do třicítky, tak buď proto, že se buď nechala dobýt, nebo sbírá trofeje. V tomto věku se to dá vysvětlit i hledáním "pravého" muže. Ženě mezi třicítkou a čtyřicítkou jde obvykle o zpestření manželské nudy, odstranění fyzicky i psychicky vyčerpávajících stereotypů - zejména když má žena zaměstnání a dvě malé děti. Jednoduše z rodiny a práce není dost endorfinů, a žena hledá něco, čím by si život obohatila. A po čtyřicítce nastupuje syndrom odcházejícího vlaku, když chce stihnout vše, co dosud nestihla - i milence. S nevěrou je největší problém tehdy, když narušuje fungující vztah s dětmi. Plzák říká, že rozbít pro nevěru fungující manželství s dětmi, je kreténstvo. Nebezpečí nevěry, zejména u žen, je v tom, že žena se může zamilovat.
I v nejlepším manželství se partneři po čase začnou nudit. Manželský život je o zralosti, nebo přijmu život se stereotypy. Nevěrník by si měl uvědomit, že každý nový vztah o pět až sedm let bude stejný - a to ještě budou muset mít štěstí, aby vybudovali i druhé manželství relativně spokojeny. Když žena bere nevěru jen jako zpestření, třeba ji utajit, unést ji morálně, nevěšet podrobnosti na nos partnerovi. Žena by si však měla především sama sebe vážit, aby nepadala do "kalamitních" vztahů, v nichž naletí "hlupákovi", co jí řekne - vy jste taková úžasná a jedinečná. A pro chvilkové okouzlení a lichocení hodí za hlavu něco, co budovala roky.
1. větší přitažlivost a rozmanitost mimopartnerského milování, neboť muži jsou s milenkami obvykle vynalézavější jako s manželkami.
2. snaha zlepšit svou sociální i sexuální situaci
3. snaha odměnit přítele
4. nevěra je chápána jako pomsta stálému partnerovi
5. jde o manifestaci, obranu práv a nezávislosti
6. hledání nového zdroje emocionálního uspokojení
7. pokus, někdy i úspěšný, o zlepšení sexu v manželství.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu