Neodejdeš, dokud všechno nesníš
V mnoha rodinách se k prázdnému talíři vztahují různé zajímavé příkazy. Z pohledu obezity u dětí jsou dost nebezpečné, protože se při častém splnění zafixují ve formě návyku sníst více jídla než je nutno. Výsledkem je obezita, nadváha či změněný vztah dítěte k jídlu, který se může projevit i později. Nejen v dětství.
Neodejdeš od stolu, dokud to nedojíš!
Sněz to. . . Za maminku, za tatínka. . .
Babička by se urazila pokud bychom to nesnědli. . .
Režim systému zbytků - ať můžu umýt hrnec.
Tyto věci obvykle souvisejí s pohodlím a svědomím kuchařky. Pokud se naloží jídlo na talíř, je potřeba ho dojíst - to je požadavek, který sice zní férově, ale není to v pořádku. Právě dítě dokáže dost přesně stanovit, kdy má dost. Pokud ho necháte, přestane v jisté chvíli jíst. Pokud to udělá, je nejlepší, pokud mu dovolíte hned odejít od stolu.
Ano, teď namítnete, že je to škoda, nejdříve navařit a pak to nesníst. Je to škoda, hlavně, pokud to jídlo vyhodíte. Ale položte si otázku i jinak. Pokud dítě donutíte sníst jídlo proti své vůli, naučíte ho přejídat se. Je to riziko návyku, který může vést k dětské a později i dospělácké obezitě. Není to větší zlo, než vyhodit trochu jídla?
Nedojídejte jídlo po dětech, nenuťte je dojídat. Vyhoďte to. A příště uvařte o to méně jídla, ať se nemusí vyhazovat. Raději ať vám a vašim dětem na talíři chybí jedna či dvě lžíce rýže, než abyste si zvykli sníst o trochu víc, než je třeba.
Pokud dítě nechce jíst, nenuťte ho.
Avšak nic jiného místo toho už nesmí dostat.
Do dalšího jídla mu dejte jen vodu nebo neslazený čaj. A další jídlo musí být přiměřeně malá porce, stejná, jakou byste mu nabídli, kdyby snědlo jídlo předtím.
Tímto způsobem se dítě v průběhu několika jídel naučí, že s jídlem se taktizovat nedá. Že pokud odmítne špenát, nedostane za dvě minuty čokoládu.
Zní to možná krutě. Ale je to prevence dětské obezity. A obezita není žádná sranda.
