Jak přejít na tuhou stravu?
Dát dětem jíst v době, kdy mají přejít na jinou stravu, není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá: nabrat na lžičku něco kašovitého a dát do úst.
Své "okouzlující" zážitky s tímto obdobím má jistě každá mamina - a já dodnes vzpomínám, jak jsem při své druhorozené dcerušce měla pravidelně jako poctivá maminka postaráno o pleťovou vyživující mrkvovou masku. Protože: co jak jsem básnila, něžně nabírala, správný objem lžičky nakládala, dobře otírala o misku, aby nic neukáplo a v okamžiku překvapení šikovně vložila do úst, reakce byla jen jedna: okamžitá mrkvová sprcha s neuvěřitelně velkým dosahem…
Člověk - a hlavně rodič - se mnohé věci učí za pochodu a přikrmování není v tom jiné. Já jsem se naučila toto:
Každý má svůj čas
Kašlete na tabulky pediatrů, vlezlé reklamy a moudré americké knihy. Řiďte se tím, co vyznáváte a hlavně - co vidíte na svém děťátku. Říkají vám, že máte začít přikrmovat v půl roce, někteří i dříve? Pokud kojíte a děťátku chutná a stačí, nějak se s tím netrapte - pár týdnů míň víc, dokud vaše miminko nebude zralé na něco jiného kromě maminčiny produkce, nikomu neublíží a vám ušetří plno nervů.
Pokud nekojíte, jistě alespoň do toho půl roku počkejte, hlavně pokud vidíte, že děťátko nejeví zájem o něco jiného. Ale: všechny - i tyto doporučení - jsou pasé, pokud váš špunt prostě natahuje ruce po tom, co mají velcí.
Každý má své chutě
Pravidlo individualismu dítěte se projevuje i zde: a velmi závisí na chuti a vůni celé rodiny, zvláště pokud je dostávalo v mateřském mlíčku. Klasická sestava mrkev - brambora - květák, případně jiná nedráždivá sestava, nesedí každému. U nás mrkev nikdy nějaký velký úspěch neměla… nanejvýš v kombinaci s jinou zeleninou. Proč - je dodnes pro mě záhadou, protože já antimrkvová nejsem. (A dnes ji normálně jedí i oni).
Mám krásné vzpomínky na kamarádku, se kterou jsme měly stejně staré chlapečky: zatímco můj tedy chřoupat ty nešťastné rohlíky, ten její se po x-tých pokusech o příkrm zamiloval do klasických kukuřičných kornfleků v mateřském mléce… Náš benjamínek zas například jedl kaše jen tři týdny, a pak je poslal k vodě. Ještě štěstí, že ti starší se po nich trhali - v té době jsme dostali železné kamarádské zásoby krabic s kašemi různých chutí a tak je starší testovali.
Každý má svůj grif
Dostat se do dutiny příslušející přísunu stravy je úkol pro nositele Nobelovy ceny. Pamatuji si jako dítě, že jsem svému "protestujícímu" bráškovi na máminých kolenou vyprávěla pohádky asi tak hororově, že měl soustavně otevřená ústa a ani nevěděl, jak v něm porce zmizela…
Někomu zabírá knížka, někomu zpívání, někomu otec s obrovskou porcí naproti. Ale je pravda, že společnost je těžké sehnat hlavně u prvních dětí dopoledne.
Autor: Lenka Kostková
