Jak vzniká pouto dítěte k matce?
Pro vytvoření kvalitní citové vazby je nutná v našich kulturních podmínkách přítomnost jedné stálé osoby, kterou je nejčastěji matka. Brzké odloučení od této osoby má nepříznivý vliv, který se může odrazit dlouhodobě na kvalitě citové vazby.
Období před narozením
Podle některých autorů je právě zkušenost z období před narozením významná pro vznik citového pouta. V tomto období má dítě zkušenost s nejužším spojením s matkou. Vztah mohou ovlivňovat kromě hormonálních a neurochemických procesů i nejrůznější očekávání ze strany matky, jako je to, zda je dítě chtěné či nechtěné apod.
Na základě pozorování interakcí matek a dětí vymezila Ainsworthová 4 fáze formování citové vazby:
1. fáze: Před vznikem citového pouta (první týdny po narození - do 3 měsíců)
Novorozenec ještě nerozlišuje specifické postavy ve svém okolí. Dítě je vybaveno reflexy, jejichž prostřednictvím "komunikuje" s matkou. Snaží se upoutat matčinu pozornost, touží po její péči a přítomnosti.
Děti se postupně učí, že když se podívají někomu do očí, ten se na ně podívá. Když se zasmějí, rodič jim opětuje úsměv. Když vydají nějaký zvuk, máma nebo táta jim opětují podobný zvuk. To dětem pomáhá pochopit, že mají na svět vliv a ovlivňují své prostředí a svou mámu a tátu.
I matka se učí rozlišovat to, co dítě potřebuje. Postupně rozeznává, proč dítě pláče. Kojení, péče, doteky a laskání matky s dítětem se výrazně podílejí na utváření zárodků citového pouta a na jeho kvalitě.
2. fáze: Zárodky citovat a přilnutí (od cca 4. měsíce do 7. měsíce)
Tuto fázi nelze přesně vymezit. Její začátek je v době, kdy dítě začíná rozlišovat známé tváře od cizích. Asi od 4 měsíců se dítě přestává usmívat na cizí tváře a opačně, častěji a intenzivněji reaguje úsměvem na známé tváře.
Někteří odborníci se domnívají, že dítě si uvědomuje existenci matky pouze v její přítomnosti. S tím souvisí i přesvědčení např. p. Langmeira a Matějčka, kteří říkají, že v tomto období může být matka nahrazena adoptivní matkou bez vážnějších následků na psychice dítěte. Tato fáze končí přibližně v období kolem 7. měsíce.
3. fáze: Vyhraněné citové přilnutí (od 7. měsíce do 4. roku)
Období vyhraněné citové vazby začíná poměrně náhle. Je to období nazývané také strachem z cizích lidí. Dítě se v takových situacích upíná k matce. Matka je pro něj "bezpečným zázemím". Reakce dítěte je obohacena i díky jeho nově rozvinutým motorickým schopnostem, které mu umožňují vzdálit se od matky, ale i se při nebezpečí vrátit. Pokud je dítě násilně odloučeno od matky, silně protestuje.
Dítě v tomto období utváří první představu o sobě, o světě a o svém místě v něm. A zažívá pocit, že se má kam v nebezpečí vrátit, učí se svět vnímat jako bezpečné místo. Dlouhodobé odloučení osoby, která se o dítě stabilně stará, má v tomto období pro dítě nejhorší následky. Bowlby popisuje reakci na odloučení ve třech fázích - protest - zoufalství - odpoutání. Někteří autoři hovoří dokonce o depresi, která může mít za následek i smrt dítěte.
4. fáze: Vytváření partnerských vztahů (po 4. roce)
Kolem 4. roku má dítě vytvořenou základní identitu. I vztah matky a dítěte získává novou kvalitu. Pokud celý vývoj proběhl v normě, ustupuje úplná závislost dítěte na matce a dítě si začíná vytvářet vlastní autonomii.
Začíná proces, kdy se dítě osamostatňuje, stává se nezávislým. Tento proces je ukončen až v dospělosti.
Dítě už není natolik vázáno na matku a jeho aktivity jsou zaměřeny na zkoumání okolního světa. Dítě již zvládne nepřítomnost matky na jistý čas, dokáže pochopit i jiné potřeby matky a dalších lidí.
V tomto období přiměřené dávkování času bez matky a určitá míra zátěžových situací podněcuje v dítěti zdravý vývoj.
Vše však platí pouze v tom případě, že v dosavadním vývoji dítěte nedošlo k vážnějšímu narušení citové vazby.
