Učení nelze nařídit dítěti jako trest
Znáte ty situace, kdy vaše dítě netrpělivě postává u dveří bytu a je připraveno vyběhnout ven za kamarády. Už, už se vidí, jak s nimi dovádí, když v tom vás něčím zcela běžným vytočí. A verdikt zní: “Nikam nejdeš, budeš se učit!“. Myslíte, že jste rozhodli správně? Nechat dítě učit za trest? Dá se vůbec učením trestat?
Podrážděnost a vyčerpanost rodičů mohou způsobit doslova pohromu
Když už vám "prasknou" nervy, zmůžete se pouze na jediné: "Nikam nejdeš! Okamžitě se zavři do pokoje a JDI SE UČIT! " Skleslé dítě rozzlobeně odkráčí tam, kam jste ho poslali, bouchne dveřmi a sedne si ke stolu. Bude těžké nedívat se na kamarády za oknem a vytáhnout si z tašky matematiku. Nejraději by roztrhalo sešit i učebnici. Otevře knihu, myšlenkama u kamarádů a jen přes ni kouká......
Mnozí rodiče používají učení jako výstrahu,
či dokonce trest za špatné chování dítěte. Chování školáka je opravdu častokrát nevhodné a trest si zaslouží, ale učení je karta, se kterou by se v žádném případě tak nemělo zacházet. Ať už na to rodiče často pozapomněli, nebo se věta "jdi se učit", stala v rodině zavedenou formulkou, je nevhodné s ní nadále operovat. Pokud jí totiž začnete používat vy, reakce druhé strany na sebe nenechá dlouho čekat. Pak se nelze divit, pokud bude školák domů z trucu nosit špatné známky a učení se mu zprotiví. Dítě totiž může nabýt pocit, že se neučí kvůli sobě, ale kvůli vám a za trest - a to je zásadní chyba.
Už v prvních letech povinné školní docházky je potřeba dítě vést k odpovědnosti
Samo by mělo pochopit, že se neučí pro vás, ale jedině kvůli sobě. Mělo by se svědomitě do školy připravovat. Zejména ono se musí těšit z dobrých výsledků, a až potom dostatečně ocení vaši pochvalu a povzbuzení. Tresty nic nespraví. Dítě se stejně po konfliktu nedokáže na učení plně soustředit.
