Existuje vůbec ten pravý partner?
I když se muž, ten pravý, nikdy neskloní v množném čísle, my ženy nejlépe víme, že jen velmi vzácně se zůstává při jednotce. Souvisí to s našimi představami o mužích snů, které se s přibývajícími léty chtě nechtě mění, a to hlavně vypouštěním vlastností spojujících se spíše s utopickou představou než s realitou.
Vzpomínky mluví za vše
O tom, že s panem pravým to nebude až tak jednoznačné, se nedočtete jen v ženských magazínech. Můžete si to ověřit i ve vlastních vzpomínkách. Zkuste si vzpomenout, kolik mužů ve svém životě jste považovaly za ty jediné, dokonalé, za ty pravé. Odhodlaně jste se bily do prsou a byly připraveny obětovat všechno jen kvůli němu. Pak nastalo zklamání, přišly potoky slz, nesčetné dopisy a zprávy, aby to vyvrcholilo totální skepsí.
I v tomto případě však vzpomínky hovoří za vše. Skepse netrvala zas až tak dlouho, jak jsme si původně myslely. Přišel totiž nový muž, který přinesl nové touhy, doplnil naše představy o tom pravém, sňal růžové brýle a poskytl nám tak reálný pohled na předešlý vztah. Zjistily jsme, že muž, kvůli kterému jsme týdny pořádně nespaly a nejedly, se nám ani zdaleka nelíbil a už vůbec nebyl tím pravým.
Tak jsme se s novými představami a sny vrhly do dalšího vztahu s dalším panem pravým. Scénář se však i tentokrát žalostně opakoval. Při každém novém muži jsme se ale zamyslely a v duchu i potěšily nad krachem toho předešlého vztahu. Neuměly jsme si totiž představit, že bychom nepotkaly muže, se kterým jsme byly v daném okamžiku tak šťastné.
O těch pravých a těch "pravějších (téměř pravých)"
Předchozí odstavec měl za úkol demonstrovat, jak to s pravými v našem životě vlastní vypadá. Jde o koloběh setkání, vztahů a rozchodů, které nás někdy posouvají směrem kupředu. Je však pochopitelné, že váha citů nebývá rozložená ve stejné míře. Existují totiž ti praví, o kterých si naivně myslíme, že by mohli zastávat post našich celoživotních partnerů, ale velmi rychle zjistíme pravý opak a pak existují i ti pravější (téměř praví), s nimiž zakotvíme v pevném svazku a až s odstupem času se s nimi bolestivě loučíme rozchodem.
Výjimky, které nám nikdy nedovolí milovat
I když nejsou pověry o tom pravém ve většině založené na pravdě, přece jen existuje nízké procento výjimek. Jde především o vztahy, které končí šťastným koncem, před oltářem, resp. takové, ve kterých je muž prvním a jediným partnerem ženy. Kvalitu pravosti pana pravého je sice v tomto případě možné zpochybnit. Totiž, ne každý vztah, na první pokus končící manželstvím, musí být i šťastným vztahem. Každopádně jde spíše o ten lepší konec v příběhu o panu pravém.
Horší situace nastává tehdy, když na pravého a jediného muže sice natrefíme, ale z různých důvodů o něj přijdeme. Až s ním zjišťujeme, že ani v nejmenším nejsou důležitá prázdná slova a lichotky na naši adresu, ale především důvěra, opora a věrnost. Přichází velké vzdychnutí a shrnování všech předešlých vztahů prohlášením, že toto je muž, na kterého jsme ve skutečnosti čekaly.
Při představě ztráty se nám rvou slzy do očí a raději se chlácholíme šťastným koncem. Pokud však tato situace opravdu nastane, tehdy bezradné končíme i na několik týdnů uzavřené před světem a máme pocit, jakoby nám někdo udělal díru do vlastního těla. Nuže, za takovými vztahy jen zřídka přicházejí muži, kteří by svou pravostí převýšili toho, o kom jediném uvažujeme jako o životním partnerovi.
Pokud se i nějaký muž po určité době objeví, nikdy při něm už nepocítíte ten pověstný cit absolutní zamilovanosti. Bohužel, i taková je daň za objevení unikátních pánů pravých, za které už v životě nenajdeme adekvátní náhradu.
