Manuální nebo automatickou převodovku?
Převodovky se neustále vyvíjejí a plusy či mínusy, kterými by zastánci manuální či automatické převodovky mohli argumentovat, už nemusí zcela platit.
Řadit či neřadit? Nad touto otázkou se Hamlet zamýšlet nemusel. Vybírat si mezi automatickou a manuální převodovkou si dlouhý čas nemuseli ani Čeští motoristé, protože manuál absolutně dominoval. Dnes to tak už není, s pokrokem techniky se automaty stále více dostávají i na náš trh.
Automatická převodovka je pro mnohé synonymem pohodlí. Není to však vždy pravda, zejména starší automaty někdy pracují podstatně hůře a řidiči život namísto ulehčení spíše ztrpčují. Otravou však může být i manuální převodovka, která vyžaduje více práce. Umí se však odvděčit lepší kontrolou nad automobilem a většinou příznivější spotřebou.
Co je to automat a manuál?
Manuální převodovka znamená manuální řazení jednotlivých převodových stupňů v závislosti na rychlosti automobilu a otáčkách motoru. Řidič má k dispozici řadicí páku a spojkový pedál, řazení převodových stupňů je na jeho uvážení.
Automatická převodovka nemá klasickou spojku, chybí i spojkový pedál. Na přenos síly z motoru do převodové skříně se většinou používá hydrodynamický měnič točivého momentu. Některé převodovky umožňují práci i v manuálním módu, ale bez použití spojky.
Na rozmezí mezi těmito typy stojí převodovky se dvěma spojkami a sekvenční převodovky. Dvouspojkové převodovky pracují s dvojicí speciálních spojek, které ovládá počítač. Sekvenční převodovka je speciálním typem, který umí řadit bez použití spojky, je však velmi drahá a pro běžné použití nevhodná. Najdeme ji ve sportovních speciálech.
Mezi hlavní typy převodovek patří i bezstupňové převodovky, které nemají pevné převody. Převodový poměr umějí variabilně měnit. Používají se však poměrně málo.
Přes stoletá historie
První automobily převodovky neměli, klikový hřídel motoru byl přímo připojen na pohon kol. Tento systém se však ukázal jako velmi nevýhodný a inženýři hledali možnosti, jak ho vyřešit. S první převodovkou přišla v roce 1894 dvojice Francouzů Louis-Rene Panhard a Emile Levassor. Jejich dvoustupňovou převodovku však veřejnost nepřijala s velkým nadšením. O rok později přinesli vylepšenou třístupňovou verzi, která byla první opravdu funkční manuální převodovkou.
V roce 1928 přijel Cadillac s významnou úpravou. V převodovce přibyly ozubená kola, která vyrovnávaly rozdíl rychlostí mezi jednotlivými ozubenými koly a zajišťovaly plynulejší řazení. Pro svou synchronizační funkci jsou i dnes přezdívané "synchrony". Patent později vylepšili v automobilce Porsche. Vznikla tak manuální převodovka, jak ji známe dodnes.
Historie převodovky
1894 - první manuální převodovka
1904 - první automatická převodovka
1908 - Ford T - převodovka s planetovými převody
1928 - první synchronní převodovka
1937 - první automatická převodovka v sériové výrobě
1941 - Chrysler Vacamatic - první poloautomatická převodovka
1948 - první automatická převodovka s hydrodynamickým měničem
1989 - Ferrari 640 - první poloautomatická převodovka v F1
2003 - VW Golf R32 - první dvouspojková převodovka v sériové výrobě
Automatická převodovka je o něco mladší než manuál. S prvním prototypem přišli v roce 1904 bratři Sturtevanovci. Jejich vynález měl však řadu nedostatků a do výroby se nedostal. O třicet let později se objevila vylepšená verze s názvem Reo Self-Shifter, trpěla však také více neduhy. První automatickou převodovkou v sériové výrobě se v roce 1937 stala Automatic Safety Transmission od automobilky Oldsmobile.
V následujících letech prošel systém automatické převodovky více vývojovými stupni. V roce 1948 přišel Buick se systémem hydrodynamického měniče. Tento rok je považován za rok vzniku moderní automatické převodovky.
Plusy a mínusy na obou stranách
Oba základní typy převodovek mají své výhody a nevýhody, zastánce i odpůrce. Faktem zůstává, že manuální převodovka nabízí lepší kontrolu nad vozidlem. Automatická převodovka může být příjemnější zejména na pomalé posouvání se zácpami, kde odpadá nutnost neustálého řazení.
Důležitá je otázka bezpečnosti. Zastánci automatů argumentují, že řidič se může více soustředit na samotnou jízdu a nemusí dávat ruce pryč z volantu. Mince má však dvě strany. Pohodlnost jízdy s automatem často láká řidiče věnovat se jiným činnostem, například telefonování. Z hlediska bezpečnosti může být tedy "pohoda" u automatické převodovky kontraproduktivní.
Nevýhody automatické převodovky se často ukáží při pokusu o sportovní jízdu. Zejména starší automatické převodovky řadí velmi pomalu, nesmyslně drží otáčky či odmítají podřadit. A to i v případě manuálního výběru převodů. Při manuálním řazení je možné s automatem i brzdit motorem, v praxi to však používá málokdo. Výsledkem je obecně vyšší opotřebení brzd na autech s automatickou převodovkou.
Kontrola, cena a spotřeba
U manuální převodovky má všechno pod kontrolou řidič. To si cení zejména entuziasté. Pomocí spojky je možné automobil ovládat citlivěji a přesněji, zejména na sněhu či ledu je manuální převodovka výhodou. Oproti automatu je mechanická převodovka jednodušší, kompaktnější i lehčí.
Díky jednodušší konstrukci je manuální převodovka levnější. Navíc je méně náchylná na poruchy a případná oprava je menší zátěží pro peněženku. Při správné jízdě umí manuál nabídnout i hospodárnější provoz, protože v automatické převodovce vznikají větší ztráty pohonné energie.
Argument nižší spotřeby však již úplně neplatí vždy. Moderní automatické převodovky se sedmi nebo osmi stupni jsou někdy hospodárnější než manuál. Téměř pravidlem se to stává pro moderní převodovky se dvěma spojkami. Dvouspojkové převodovky jsou samostatnou kapitolou a jsou na rozhraní manuální a automatické převodovky.
Dvě spojky jsou více než jedna
S dvouspojkovými převodovkami experimentovali výrobci již během druhé světové války. Jejich opravdové nasazení však dovolili až nové technologie po přelomu tisíciletí. Prvním sériovým automobilem s dvouspojkovou převodovkou byl v roce 2003 Volkswagen Golf R32. Systém však nejvíce proslavilo kupé Bugatti Veyron.
Dnes dvouspojkové převodovky montují automobilky do různých typů aut. Skříně používají různé označení jako PDK (Porsche Doppelkupplungsgetriebe), DCT (BMW Dual-Clutch Transmission) či DSG (Volkswagen Direct-Shift Gearbox). Kromě sportovních automobilů, ve kterých se původně objevily, je lze navolit i do běžných aut jako Volkswagen Polo. Stále však zůstávají drahou alternativou ke klasické manuální převodovce.
Jak vyplývá z názvu, dvouspojková převodovka nemá jednu, ale dvě paralelní spojky. Převody ve skříni jsou rozděleny na liché a sudé, každá spojka se spojuje s jedním druhem. V případě že je zařazen první převodový stupeň, převodovka automaticky na druhou spojku zařadí druhý stupeň. Při přeřazení se jen vymění spojky, což je podstatně rychlejší.
Dvouspojkové převodovky procházejí prudkým vývojem a ukazují se jako výborná alternativa. V automatickém režimu nabízejí pohodlí automatické převodovky, netrpí však jejími neduhy. Jejich nevýhodou je vysoká cena, složitost a velké náklady na údržbu. Možnost výběru je však pro mnoho řidičů neocenitelná.
Co upřednostnit?
Výběr převodovky je tedy v konečném důsledku na prioritách kupujícího. Pokud preferuje pohodlí a nemá do kapsy hluboko, sáhne po klasické automatické převodovce. Pokud hraje prim lepší kontrola nad autem, spotřeba nebo výsledná cena automobilu, manuální převodovka je jasnou volbou. Dvouspojkové převodovky nabízejí lepší kontrolu než automat, často řadí velmi rychle a plynule, ale slabou stránkou je vysoká cena. Jakou převodovku upřednostňujete vy?
Autor: Lenka Kostková
