Natažený sval
Silový trénink, zvláště u nepravidelných sportovců, může způsobit poškození svalových vláken. Obvykle se tak stává při provádění extrémně obtížných cviků nebo při excentrických kontrakcích (prodlužování svalu). Nejčastěji se vyskytují tyto nežádoucí jevy:
Poškození šlach a úponů
Hromadění vápníku v buňkách
Dlouhodobé snížení výkonnosti svalů a rozsahu pohybu
Poškození svalů při excentrických kontrakcích je dočasné a napravitelné. Dokonce v procesu obnovy řádné fungování svalu se sval stává pro další trénink odolnějším.
Významnou roli při vzniku poškození hraje tzv. mechanický stres. Mechanický stres, tedy namáhání svalových vláken, se projevuje ve větší míře právě při cvicích, při nichž dochází k protahování svalstva na rozdíl od cviků, kde dochází k jejich zkracování.
Samotné poškození svalové tkáně závisí na rychlosti natahování svalu, trvání cviku a jeho vrcholné síly.
Bolest svalů se projeví nejdříve 24 hodin po nepřiměřené zátěži a na vrcholu se drží 2 až 3 následující dny. Bolest po uplynutí tří dnů začíná mírně ustupovat, ale úplně se vytratí až přibližně po 8-10 dnech. Až tehdy je sval opět plně připraven na obvyklou zátěž.
Poškození svalu spustí imunitní reakce organismu. Tělo začne ve zvýšené míře produkovat neutrofily a monocyty, které dokážou vytvářet množství prostaglandinů usidlujících se v nervových zakončeních svalových vláken, a tím snižují bolest.
Poškození svalů se může projevovat také vznikem puchýře nebo svěděním. Přetížení a následné poškození svalů nelze podceňovat. Přesto, že se tím naruší pravidelnost tréninku, je nutné dopřát postiženému svalu dostatek oddychu a času na regeneraci, čímž se předejde možnému chronickému poškození svalu v budoucnosti.
Autor: Lenka Kostková
