Sport s diabetes 1. stupně
Diabetes 1. stupně postihuje především mladé lidi. Zjeví se jako blesk z jasného nebe a člověk se s tím musí naučit žít po zbytek svého života. Mnozí z těchto lidí sportovali. Někdo rekreačně, jiní dokonce vrcholově.
Nová situace nemusí znamenat konec jakéhokoliv sportování. Bude to však vyžadovat větší přemýšlení nad svým zdravím, častější měření a přísné dodržování rad svého lékaře.
Berte tyto řádky jako obecné zamyšlení se nad skloubením tohoto zdravotního stavu a sportování.
Zdroje energie pro práci jsou: ATP, CP, cukry a tuky. První dva jmenované zdroje nám spolu zajistí energii na asi 20 sekund intenzivního zatížení. Pak nastupují cukry. Ty jsou významným zdrojem energie pro práci svalů a nezbytným zdrojem energie pro náš mozek. Při diabetes 1. stupně tělo nemůže využít tento zdroj energie. Ve zdravém těle přirozenou hladinu cukru udržuje inzulin a kontraregulační hormony. Pokud je hladina cukru příliš vysoká, snižuje ji inzulín. Kontraregulační hormony jako adrenalin, glukagon nebo růstový hormon mají účinek opačný. Inzulín se dá označit za moudrého hospodáře s cukrem. Ponechává část energie pro momentální potřebu a zbytek uskladňuje v buňkách, ve svalech a v játrech. Cukr skladovaný ve svalech a v játrech se nazývá svalový glykogen a je jedním z nejpohotovějších zdrojů energie při cvičení. Jeho zásoba je však velmi omezená. Vydrží jen pro několik minut svalového zatížení. Zásoba glykogenu v játrech je na několik hodin.
Pokud jsou zásoby svalového glykogenu vyčerpány, tělo sáhne po jiném zdroji energie - cukr v krvi. Ten se však při svalové práci rychle utrácí a proto se musí uvolňovat ze zásob. Aby mohla být energie z buněk uvolněna, je třeba utlumit práci inzulínu. O to se postarají regulační mechanismy.
Sportovci s diabetem 1. typu podstupují dvojnásobné riziko. Při zatížení spotřebují velké množství glukózy a pokud si už jednou aplikovali inzulín, nemohou zabránit přirozené funkci inzulínu bránit uvolňování uskladněné energie v buňce. Takto se vystavují riziku hypoglykémie. Hypoglykémie je stav, který nastává v organismu v důsledku akutního nedostatku cukru (3 milimetrů / litr) jako jediného paliva pro mozek. Je provázena např. bolestí hlavy, dvojitým viděním, závratí, výraznou svalovou slabostí atd. Proto čím aktivněji chcete sportovat, o to musí být vaše metabolická kontrola přísnější. Důsledná a pravidelná sebekontrola je nejlepším pomocníkem při úpravách režimu v průběhu sportování. Pokud začnete sportovat, provádějte aktivitu pravidelně a intenzitu zvyšujte postupně. Za žádných okolností nepodceňujte rizika, která s sebou sportování přináší.
10 faktorů, které zvyšují riziko hypoglykémie :
1. Intenzita a délka zatížení - čím déle a intenzivněji budete sportovat, tím více glukózy spotřebujete.
2. Předchozí hladovění, sportování, nebo zhubnutí drasticky sníží zásoby glykogenu a zvýší citlivost na inzulín.
3. Nepřiměřeně vysoká dávka inzulínu - zvyšuje koncentraci cukru v buňkách (uzavírá) a brání jeho uvolňování ze zásob - snižuje produkci. Čím větší dávka inzulínu, tím větší riziko.
4. Nedostatek sacharidů ve stravě - Vynechání plánovaného jídla nebo strava chudá na cukry zvyšuje riziko hypoglykémie.
5. Urychlená absorpce inzulínu - Pokud je místo aplikace bezprostředně fyzicky namáhané je vstřebání inzulínu zrychlené (např.: aplikování do stehna před jízdou na kole). To samé platí v horkých klimatických podmínkách nebo v sauně.
6. Sportovní aktivita v době maximálního účinku inzulínu - ve vrcholu působení inzulínu je riziko hypoglykémie největší.
7. Alkohol a některé léky - brání uvolňování glukózy z jaterního glykogenu.
8. Těhotenství - je potřeba počítat s větší spotřebou glukózy pro výživu plodu.
9. Předchozí opakované hypoglykémie - snižují citlivost pro vyplavení kontraregulačních hormonů. Jsou vyplavované až při skutečně nízké hladině cukru a pozdě varují svými klinickými příznaky.
10. Delší doba trvání onemocnění - Zvyšuje riziko tím, že postupně dochází k oslabení sekrece i kontraregulačních hormonů, hlavně glukagonu a adrenalinu.
Autor: Lenka Kostková
