Kryoterapie: historie a účinky
Historie léčebného používání chladu je známá již od období kolem roku 2500 před n. l. Starověcí Egypťané doporučovali hypotermie na zmenšení otoku, zastavení krvácení.
Hypokrates popisoval výrazný protibolestivý účinek při zchlazení postiženého místa. V napoleonských válkách chirurgové popisovali, že končetiny zraněných vojáků mohly být amputovány s minimální bolestivostí a krvácením, pokud byly předtím obložené sněhem a ledem. Stejně byla popisována tzv. narkóza chladem - hypotermie. Od minulého století jsou známy lokálně protibolestivé vlastnosti chloridu ethylu, které se využívají hlavně ve sportovní medicíně při pohmožděninách. Odpařováním chloridu ethylu v místě jeho použití se snižuje teplota okolí od -5 do -20 ° C. O současné léčbě chladem můžeme mluvit od doby, kdy zkapalnili kyslík, kysličník uhličitý, dusík, vzduch a vodík a umožnili i průmyslovou produkci těchto chladicích kapalin.
V 70. letech našeho století se ve světě začala rodit koncepce kryoterapie. Pod tímto pojmem je třeba chápat stimulující povrchové používání kryogenické teploty - minus l00 ° C působící velmi krátce - 2 až 3 minuty pro vyvolání a fyziologické využití reakcí organismu na chlad, s cílem podporovat základní léčení a usnadnění léčení pohybem. Kryogenické - tedy nízké teploty - mohou být uplatněny místně na chorobné změny na kůži, kloubech nebo na celý organismus v kryokabinách a kryokomoře při mnoha onemocněních. Zavedení kryoterapie v praxi se připisuje Japonci Toshiro Yamauchimu a jeho kolektivu. V Evropě se po jeho uvedení v roce l98l začali léčbou chladem zabývat Němci a postupně Poláci. Postupně na dobrovolnících zkoumali krátkodobý vliv extrémně nízkých teplot při onemocnění pohybového aparátu.
V komplexním pojetí lze účinky kryoterapie rozdělit na léčebně - rehabilitační, regeneračně - rekondiční, preventivní a kosmetické.
Léčebně - rehabilitační efekt - reakcí na chlad, tedy působením hormonů, snížením vodivosti nervů a svalovým uvolněním dochází k výraznému snížení subjektivního pocitu bolesti, což představuje pozitivum zejména při léčbě postižení pohybového aparátu, revmatických onemocnění i zánětlivých onemocnění kloubů, stejně jako při korekci poúrazových stavů. Nejnovější výzkumy také ukazují, že zvýšená látková výměna podmiňuje dokonalejší redistribuci minerálů a vitamínů, což příznivě ovlivňuje pacienty trpící osteoporózou. O využívání kryoterapie v případě malých dětí se dosud mluvilo jen velmi opatrně, podle studií japonských odborníků je však termoregulační vývoj ukončen v druhém roce života, takže od tohoto období lze podle nich metodu léčby chladem aplikovat i na pacientech nejnižší věkové kategorie. Další příklad pochází z Polska, kde se kryoterapii podrobila větší skupina dětí postižených mozkovou obrnou. Jejich rehabilitace vedla ke zlepšení stability, k podpoře pohyblivosti, ke snížení agresivity a ke klidnějšímu spánku.
Regeneračně - rekondiční efekt - vylučování hormonů, zejména testosteronu, v průběhu kryoterapie je zajímavé zejména pro sportovce. Tento jev má totiž přímý vliv na růst svalové hmoty a na zvýšení výkonnosti při silovém a vytrvalostním tréninku. Působení nízkých teplot zároveň urychluje léčbu měkkých tkání a kloubů po úrazech (pohmoždění s krevním výronem, podvrtnutí), eliminuje krvácení, analgézii a otoky, omezuje riziko přetrénování a podporuje svalovou relaxaci i celkovou biologickou regeneraci.
Preventivní a kosmetický efekt - současné laboratorní výzkumy evidentně svědčí o tom, že kryoterapie působí pozitivně na imunitní systém a posiluje tak obranyschopnost organismu. Vytlačením tuku z buněk při jejich stažení chladem a jejich následujícím prokrvení se dosahují úspěchy i při úpravách celulitidy.
Autor: Martina Dvořáková
