Princip izometrického napětí
Jedná se o jeden z méně vědomě používaných principů v posilovně. Důvodem, proč sáhnout po cvičeních na něm založených, může být více.
Jednou z výhod, které s sebou přinášejí, je zlepšování vnitrosvalové a mezisvalové koordinace. Zjednodušeně řečeno, pomáhají nám při lepším ovládání svalů. Tento efekt prospívá ke zkvalitňování pohybových činností v mnoha sportech a využívají ho například i kulturisti. Zatímco ve většině sportů se jedná o podvědomé zlepšení vnitrosvalové a mezisvalové koordinace, kulturisti využívají tento efekt vědomě. Fakt, že člověk dokáže lépe ovládat konkrétní svaly, umožňuje na soutěžích napnout a lépe oddělit předváděné části těla.
Významným prostorem pro cvičení založené na izometrickém principu je situace, kdy i přes úsilí, systematický trénink a množství vynaloženého času, se výkonnost prostě nezvyšuje. Takový stav je frustrující a sportovce může jen odradit. Pokud se nejedná o stav přetrénování, je pravděpodobné, že tělo se již na trénink adaptovalo a je proto nutné systém zatížení změnit. Většinou se změna dotkne počtů sérií, opakování a hmotností závaží. Pokud je však již i účinek takové změny málo efektivní, možná pomohou izometrická cvičení.
V převážné míře aktivity mají dynamický charakter. Znamená to, že se při nich mění délka svalů (smršťují se). Dochází tak k provádění pohybů. Prakticky všechny sporty jsou ve značné míře založeny právě na dynamické síle a dynamických vlastnostech svalů. Existuje však i síla statická. Statická síla je schopnost udržet tělo nebo břemeno ve statické, nezměněné poloze. Neprojevuje se pohybem a hovoříme při ní o tzv.. izometrické kontrakci. Je to kontrakce, při níž se mění ve svalových vláknech napětí, ale jejich délka zůstává nezměněna. Známým testem úrovně statické síly je například vis na hrazdě na čas.
I přes již zmíněné účinky by se zdálo, že možnosti těchto silových schopností jsou velmi omezené a smysl využití izometrických cvičení v praxi rekreačním sportovcům minimální. Pokud chodíte do fitness centra, asi víte co je to mrtvý bod. Pro ty, kterým tento výraz není jasný, uvedu příklad. Při tlačení činky v lehu na lavičce (s přiměřeným závažím) nedělá zátěž zpočátku problém. Jak se však paže vztyčují, dojdou do stejného bodu, kdy se na okamžik zpomalí až úplně zastaví. V tomto místě se činka nachází v mrtvém bodě a subjektivně pociťujeme, že závaží je nejtěžší. Mrtvý bod rozhodne, zda bude činka vytištěna, nebo ne. O úspěšném zvládnutí opakování tak rozhodne jen krátký okamžik, kdy svaly nemění svou délku a mění se v nich jen napětí - izometrická kontrakce. Mrtvý bod při posilování je jen jedním příkladem důležitosti statické složky silových schopností sportovce. Podle sportovní aktivity si lze vymyslet různá izometrické cvičení. V uvedeném příkladě tlaku na lavičce by to znamenalo nastavení výšky stojanů asi v úrovni mrtvého bodu a naložení závaží, které není možné zvednout. Série by nespočívala s předepsaného počtu opakování, ale z předepsané délky trvání maximálního úsilí (od 3 do10 sekund). Výhodou izometrických cvičení je jejich časová nenáročnost. Postačí 10 až 15 minut.
Autor: Lenka Kostková
