Čas bezcenný i vzácný
Čas jde stále jedním směrem, zhruba stejně rychle. Doba je rychlá, zdá se nám, že máme málo času. Chtěli bychom stíhat více. No pokud se podíváme, co po celý den děláte, jak svůj čas využíváte, často s hrůzou objevíte neslýchané plýtvání. To je velmi častý jev - hodně času ztratíme špatně, zbytečně, neefektivně.
Často ztrácíme čas na hloupostech. Bagatelizujeme. Řekneme si "nic se nestane, pokud tam skočím". A odejdete na návštěvu, o níž již předem víte, že nebude ani příjemná, ani užitečná. Třeba jen ze slušnosti. Problémem je to, že plýtvání časem je plýtvání vlastním životem. Sám cítím, že pojem "plýtvání vlastním životem" zní pateticky. No podívejme se na to podrobněji.
Jakou cenu má pro mě tato chvíle? Nevím. Asi to záleží na budoucnosti. No na přítomnost je nejlepší dívat se proaktivně. (Proaktivní znamená, že vyvinu iniciativu, aktivitu i když nejsem nucen.) Poté si položím otázku: co tato chvíle může udělat s mou budoucností?
Čas života je omezený. Pokud máme pocit, že času je hodně, máme tendenci plýtvat jím. Děláme věci, které bychom určitě nedělali, kdybychom znali termín vlastní smrti. Krutým příkladem jsou lidé, kteří mají smrtelnou chorobu. V jisté chvíli zjistí, že jim zůstává několik měsíců života. V té chvíli se jim změní pohled na všechny věci. Na druhé straně však můžete mít štěstí a žít ještě mnoho let ve zdraví. I pak vás může zajímat, co právě teď děláte.
To, co děláte, totiž může být pro vás prospěšné do budoucna (například studujete, nebo připravujete nějaký projekt, nebo relaxujete po tréninku).
Ale to, co děláte, může být pro vaši budoucnost i nepodstatné (sledování televizoru, klábosení se sousedkou).
Z těchto důvodů je výhodné, pokud co nejvíc času věnujete něčemu, co bude pro vaši budoucnost prospěšné. A teď přijde to nejdůležitější, co bych vám chtěl doporučit - najděte si své životní priority.
