Jak využít čas?
Ach tak rád bych chodil do posilovny. Bylo by fantastické, kdyby měl na to čas. Jenže nemohu. To je typický příklad výmluv, pro které se neumíme dostat k věcem, které by nás posunuly směrem k úspěchu. Je to však opravdu čas, který je na vině? Mnozí se ptají, kde vzít více času. No žádný čas navíc, ani nový čas nedostanete. Času máme všichni stejně. Musíte se s ním naučit hospodařit.
Dnešní doba nás zavalila velkým množstvím a objemem informací a možností. Moderní technologie nás obklopují ze všech stran. Pokud byste se například chtěli začíst do knihy v tichu domácnosti, zazvoní vám mobilní telefon, přes který se kamarád ptá, co je nového. Ještě nestihnete dotelefonovat a zazvoní pevný telefon, po kterém vám volá matka a ptá se, co děláte o víkendu, zda má uvařit kapustu nebo segedínský guláš. Sotva domluvíte, z rádia se ozve reklama na nějakou službu. Tuto reklamu doslova nenávidíte. Vždy vás naštve. Ale přesto necháváte puštěné rádio, ani nevíte proč. Chcete se tedy začíst do knihy, avšak v té chvíli vám přijde SMS s pozvánkou. A tímto způsobem je člověk schopen zabít i několik hodin nedělání ničeho - jen reagováním na situace a okolnosti kolem sebe.
Přesně v tomto schématu se pohybují neúspěšní lidé. Mají pocit, že utratí veškerý čas a žádný jiný nebo nový čas už jaksi nemají. Velkou část času stráví tím, že reagují na události kolem nich. Slovo reagují, je v tomto případě velmi důležité. Kdybychom ho chtěli říct cizím slovem je to reaktivní aktivita.
Neúspěšný člověk je ve víru událostí a reaguje na tyto stavy. Přijde do práce a zjistí, že v počítači ho čeká 36 mailů. Začne je tedy (úspěšně) řešit jeden po druhém, protože jsou asi třeba řešit a vlastně jsou to stejně jen maličkosti na pár minutek. Mezitím přijde několik telefonátů, navštíví ho několik lidí a každý něco chce. Jen na minutku. Tento člověk je schopen celou pracovní dobu jen reagovat na různé situace a věci a k vlastní práci, kterou se živí, se možná ten den ani nedostane. O to déle možná bude muset zůstat na pracovišti. Nebo ten den nesplní cíle, které si předsevzal. Pokud tedy nějaké měl…
Bohužel poté, co odejde z pracoviště, tento kolotoč vůbec nekončí. Čas nám berou podněty a okolnosti ze všech stran. Naše pozornost je stále bombardována podněty, nápady, názory a žádostmi druhých lidí, které však pro nás zpravidla nejsou důležité.
Pokud nejste úspěšní, velmi pravděpodobně nemáte pod kontrolou právě tuto složku svého života.
Všichni od vás něco chtějí a vy na to reagujete. Vaše reakce pohltí většinu vašeho volného času a pak vám nezbude čas na věci, které považujete za důležité.
Opakem reaktivity je takzvaná proaktivita. Proaktivita znamená, že člověk začne dělat věci aktivně. Ne proto, že už musí, ale proto, že jsou důležité.
Řekněme si to na příkladu. Rozhodnete se například, že by vám pomohlo, kdybyste se naučili cizí jazyk. Avšak v kolotoči běžného života si nedokážete najít týdně několik hodin na lekce angličtiny. Jste v pasti reaktivního způsobu života. Nemáte čas na důležité věci, protože vás zavalily věci naléhavé. Pokud chcete být proaktivní, musíte najít způsob, jak si vyčleníte čas na tyto činnosti, které nejsou naléhavé, ale jsou pro vás prospěšné. Například na angličtinu. Proaktivita znamená, že nyní začnete dělat činnost, kterou nemusíte začít dělat nyní.
Pokud chcete být úspěšní, tak musíte začít jednat proaktivně, jinak neuspějete. Znamená to udělat si analýzu vlastního života. To vůbec není jednoduché, ale alespoň se o to pokuste. Zkuste si formulovat, kolik času věnujete činnosti a na jiný papír si napište, co byste chtěli v životě dosáhnout. Zkuste ten papír rozdělit na několik částí a napište si výsledky pro každou oblast svého života samostatně. Jaké chcete dosáhnout výsledky v pracovním životě, jaké v rodinné, jaké zdravotní a jaké v osobním? Zde je důležité hledat kategorie, na kterých vám opravdu záleží. Řekněme to na příkladu.
Příklad. Měl jsem bolesti páteře a potřeboval jsem začít cvičit. Smrtelně se mi nechtělo. Nicméně můj trenér mi vysvětlil, že pokud cvičit nebudu, bolesti páteře se budou zhoršovat stále více. Moje lékařka už nezkoušela ani jen o tom cvičení mluvit, protože mě zná a věděla, že je to ztráta času. Proto mi řekla, že bolesti páteře už budu mít pravděpodobně navždy. Proto jsem se rozhodl, že to cvičení alespoň zkusím. Není jednoduché najít si čas. A toto znamenalo třikrát do týdne najít vždy asi tři hodiny času, které ztratíme tím, že se nachystáme do posilovny, odcvičíme svůj trénink a nakonec cestou domů. To je zhruba 9-12 hodin týdně navíc, které musím odkrojit z činností, které jsem dělal předtím. V té době mi mnoho lidí denně psalo a požadovalo e-mailem různé drobné službičky a rady. Vyznám se ve focení, v počítačích, v hubnutí… Byl jsem známý tím, že jsem každému rád poradil. Velmi často tito lidé ani jen nepoděkovali za rady. Proto jsem se rozhodl, že dříve, než budu řešit problémy ostatních, musím nejprve řešit svůj problém. A tak jsem přestal odpovídat na různé anonymní e-maily a diskuse na internetu. Vzniklo tak dostatečné množství času. Dali jsme si s trenérem přesný termín, kdy začne cvičení a kdy skončí a tento termín jsme se rozhodli dodržovat striktně bez ohledu na okolnosti. Bylo to zpočátku těžké, ale po několika týdnech jsem zjistil, že se to stává zvykem.
Někteří autoři říkají, že pokud se nějaká činnost opakuje asi měsíc, stane se návykem. Něco na tomto výroku asi bude. Pokud předtím jsem měl čas rozdělen na pracovní a rodinný, teď jsem si vyčlenil ve svém harmonogramu několik hodin na cvičení a tyto hodiny jsem do programu týdne jednoduše zařadil jako první. Pokud se někdo se mnou chtěl setkat, měl smůlu, pokud to mělo být v pondělí, ve středu nebo v pátek po páté. Tehdy totiž začínal trénink. Je mi líto, ale žádné setkání se v tomto termínu konat nemůže. Bylo mi to zvláštní, nebyl jsem zvyklý odmítat lidi, ale zjistil jsem, že to najednou jde.
Přesně tímto způsobem se dá ukázat, jak můžete dosáhnout úspěchu i v případě, že vaše pracovní nebo osobní dny jsou doslova nabité programem. To co považujete za důležité v jednotlivých oblastech svého života, dejte na svůj program jako priority číslo jedna, kterým bude přizpůsobovat všechno ostatní.
Ve velké většině případů totiž reagujeme na okolnosti a ty jsou důležité pro jiné lidi - ne pro nás. Já vím, zní to bezohledně, pokud vás nabádám, že se máte starat nejprve sami o sebe, a teprve potom o druhé. Ale tento přístup je jediný možný. Pokud totiž člověk dlouhodobě nedbá o své zájmy, ale stará se o zájmy druhých, je to sice od něj milé a hezké, je to ušlechtilé, ale člověk s takovým přístupem k životu se časem může stát vyčerpaným, může zanevřít na celý svět a hlavně stává se osobně neúspěšným. Pomalu přestane být schopen pomáhat svému okolí, protože začíná mít příliš mnoho problémů třeba se svým zdravím, rodinou, koníčky. S věcmi, které zanedbal kvůli schopnosti reagovat na požadavky ostatních.
Využití času tedy ve skutečnosti často vypadá tak, že upřednostňujeme drobnosti a nevýznamné věci na úkor těch důležitých významných. Ty důležité věci totiž zpravidla počkají, a pokud něco počká, můžeme to odložit na příště. Doporučuji vám proto, abyste si velmi dávali pozor na všechny podněty, které vaši pozornost odsávají od toho, co je důležité pro vás osobně. Pro vás osobně, pro vaši práci, v životě, v rodině, pro zdraví, relaxaci, vaše zájmy.
Čas totiž máme všichni stejný a je jen vaší volbou, jakým způsobem si ho rozdělíte. Čas se nedá ušetřit. Čas je možné pouze investovat.
