Co dělat, když dítě neumí prohrávat?
Děti si rády užívají pocit vítězství, ale je důležité, aby uměly i prohrávat. A to je většinou musí někdo naučit. Pro dítě není vůbec dobré, když v kruhu rodiny neustále vyhrává. Přichází-li totiž později mimo okruh blízkých, na prohry není připravené a těžce je nese.
Máme rádi výhry, jenže život není jen o vítězstvích
Zklamáním se jednoduše vyhnout nedá. Důležité je přijmout je jako součást života, poučit se a jít dál. Vždyť právě cesta za úspěchem je nejednou vydlážděná prohrami a zklamáními. Americká autorka několika bestsellerů Gena Showalter řekla: "Vzdát se je jedinou jistou cestou k prohře." Pokud naučíme své děti, že neúspěchy jsou přirozené a že je obrovskou chybou vzdát bez boje, zklamání je posunou dál a jednou nám za toto poznání poděkují.
Mé dítě neumí prohrávat při společenských hrách
Důležité je, začít dítě připravovat na prohry již v útlém věku a v kruhu rodiny, protože tam cítí jistotu a bezpečnost. Vhodnou formou jsou například společenské hry, protože při nich může dítě zakusit nejen slastný pocit výhry, ale i trpkou příchuť neúspěchu. Je nám jí líto, když vidíme zklamání, trápí nás projevy zuřivosti a záchvaty pláče. Nejednou rodiče bojují s vlastním emocemi, snaží se zachovat si chladnou hlavu a sami sobě kladou otázku, zda mají své dítě chlácholit, nebo ho nechat, ať to zvládne samo.
Když se dítě zlobí a rozčiluje,
neměli bychom se snažit uklidnit ho. Je významné, aby dítě ze sebe dostalo hněv a negativní pocity. Pro děti je do jejich dalšího života rozhodující, aby si takové emoce prožily na vlastní kůži. Není vhodné, abychom s dětmi soucítili a chlácholili je. Rodiče by se neměli nechat strhnout vlastními emocemi. I když je pro ně obtížné vidět, jak jejich dítě pláče a zlobí se, měli by to vydržet, protože se jim to vyplatí a v budoucnu to jejich dítě ocení. Rodiče se tedy musí naučit akceptovat emoce své ratolesti, vyhnout se jakýmkoli formám hněvu či nadávek. Tolerance hraje v tomto směru významnou roli. Co je ještě důležité? Dítě by mělo mít pocit, že rodiče jsou zde pro něj a může se na ně vždy spolehnout a v případě potřeby ho podpoří. To i tehdy, když se mu nedaří a prohrává. Případný výsměch, provokace či připomínání prohry ze strany rodičů či ostatních účastníků hry jsou nevhodné.
Když ustoupí největší vztek,
dítě je připraveno, abychom si s ním v klidu popovídali. Je dobré vysvětlit mu, že pocity, které má, jsou správné a běžné. Později se třeba pokusit k započaté hře vrátit a dohrát ji. Pokud dítě s touto možností nesouhlasí, měli by ji dokončit alespoň ostatní. Protože pro dítě jsou vzorem rodiče a jejich chování, postupně tyto reakce odpozorovat a bude podobné situace zvládat snadněji. Proto své ratolesti ukažte, že prohru zvládáte s klidem a nevzdáváte se. Čím častěji tak učiníte, tím více se vám bude chtít dítě podobat. Tyto situace můžete využít i na rozhovor a vysvětlit mu, že prohry patří k životu. Jsou důležité na to, abychom se naučili být pokornější a více se snažili. Nezapomeňte zdůraznit, že snaha je sice nezbytná, ale někdy hraje podstatnou roli i štěstí či náhoda, které se ovlivnit nedají.
Vždy dítěti vysvětlete pravidla a hrajte ve dvojici
Společenské hry jsou tedy vhodným tréninkem zvládání proher později v reálném životě. Je důležité, abyste vybrali společenskou hru, která je přiměřená věku dítěte a důkladně mu vysvětlili pravidla. Pravidla dětem dodávají pocit jistoty. Pokud se dá, je vhodné, aby děti hrály spolu s někým, protože pokud se jim nedaří, může je dotyčný povzbuzovat a dodávat pocit jistoty a odvahu. Je dobré, že v takovém případě se nepříznivé pocity z prohry rozdělují na oba a na pocit, že dítě neprohrává samo. V případě, že se rozhodnete pro tuto alternativu, kromě zvládání prohry a vychutnávání si vítězství naučíte děti i to, co je pocit sounáležitosti a jak se komunikuje ve skupině.
Dvě otázky pro odborníka
- Mnoho rodičů nechává své děti vyhrát, aby se vyhnuli návalům hněvu a pláče. Jaký to má vliv na dítě?
V první řadě jsou si děti vědomy, že je necháváme vyhrát. Jenže ony chtějí vyhrávat samy a vlastním úsilím. Jen tak se naučí vyrovnat s neúspěchy v životě. Tím, že dítěti pomáháme vyhrát, dáváme mu najevo, že by to samo nedokázalo. Toto může mít za následek ještě větší hněv a pláč dítěte. Děti pak nevěří sobě ani svým schopnostem, jsou nejisté a úzkostné. Přestávají být motivovány hrát hry, protože mají pocit, že v nich i tak neuspějí.
- Nejednou se stane, že se rodiče vidí ve svých dětech a chtějí, aby dokázaly to, co se jim nepodařilo.
Například je nutí do pohybových aktivit, ve kterých se dětem nedaří, protože je nebaví nebo nemají na ně schopnosti. Co s tím? Je mnoho rodičů, kteří chtějí, aby byly jejich děti úspěšnější v daném sportu jako oni sami a dosáhli v něm úspěchy, které se jim nepodařily. Vede to k tomu, že děti jsou vystresované, cítí se méněcenné. Mají pocit, že zklamávají své rodiče a nejsou hodní jejich lásky. Je dobré, pokud rodiče v takovém případě zváží pokračování v daném sportu a pokusí se najít takový, ve kterém bude dítě dobré. Případně nechají dítě, aby si sport vybralo samo.
Šest doporučení pro rodiče
Tohoto se držte, pokud vaše děti nerady prohrávají při společenských hrách:
- Volte společenské hry, které jsou jednodušší a netrvají dlouho. Dítě snadněji pochopí pravidla a dokáže se dostatečně soustředit.
- Někdy je lepší vybírat hry, které jsou založeny na týmové práci, a ne na rivalitě.
- Je dobré, pokud vždy před zahájením hry vysvětlíte pravidla a zeptáte se, zda jim všichni rozumějí. Pravidla je třeba během celé hry důsledně dodržovat, výjimky povolené nejsou.
- Pokud se dítě zlobí, když se mu nedaří, nechte ho. Pokud uvidí a hlavně pocítí, že jeho emoce akceptujete, brzy se uklidní.
- Během výbuchu zlosti je třeba zachovat klid a počkat, dokud emoce přejdou. Pak se snažte ke hře vrátit, popřípadě ji dohrát bez dítěte s ostatními účastníky.
- Vždy pochvalte dítě, i pokud prohraje a oceňte, pokud se chovalo během hry čestně.
