Porucha pozornosti a agresivita u dospělých může znamenat ADHD, kterou je třeba léčit
Poruchy pozornosti, aktivity (tím se myslí hyperaktivita, tzn. zvýšená aktivita) a impulzivity jsou známé i pod anglickou zkratkou ADHD (Attention deficit and Hyperactivity disorder). Začínají již v raném věku u dětí, kde postihují přibližně šest až sedm procent dětské populace.
Neléčená ADHD se přenáší z dětství do dospělosti
40 až 50 procent dětí přechází s touto poruchou i do dospělosti, zbytek dětí ji překoná. Tedy každý dospělý, trpící ADHD, jí trpěl již v dětství. Často se však může stát, že ji dotyčná dospělá osoba neměla diagnostikovanou a léčenou. Poměr výskytu poruchy u žen a mužů je téměř stejný. S touto poruchou je spojena i porucha kontroly vnitřních impulsů, proto dotyčná osoba může být označena jako impulzivní. V dospělosti převládá hlavně porucha pozornosti. Jistou výhodou v dospělosti je to, že se projevy ADHD mohou snižovat a nakonec zcela ustoupit.
Symptomy ADHD v dospělosti
Důležitým projevem u dospělých je jakýsi nejasný vnitřní neklid, potřeba pohybovat se, hýbat se (tělesný nepokoj), stále něco dělat. Tito dospělí mají problém déle sedět na místě, sedavé zaměstnání je velmi náročné, musí se neustále pohybovat a řešit doslova cokoliv. Takového chování může být zaměňováno za workoholismus. Pokud nemohou jinak, hrají si s prsty či tužkou a vypadá to pak jako nervozita, mají rychlý tok řeči, problém stát na jednom místě. Dospělý člověk trpící ADHD na sobě může pozorovat i tyto symptomy: problém koncentrovat pozornost, zapamatovat si informace, organizovat si úkoly, ukončit práci včas, postupovat podle pokynů, prokrastinace (odkládání úkolů na poslední chvíli), zapomnětlivost, pozdní příchody, problém koncentrovat se při čtení, problém kontrolovat hněv, změny nálad, slabé organizační schopnosti, užívání drog, závislosti a jiné.
Úroveň problémů ADHD
Může být různá u každého jednotlivce, od permanentního "zatížení" těmito příznaky až po méně závažné projevy, objevující se pouze občas a v určitých situacích. Někteří se dokáží soustředit při čtení, pokud jsou zaujatí, jiní vůbec ne. Někdo hledá stimulaci a adrenalin, jiný nemusí. Problém s ADHD je v tom, že ztěžuje danému člověku život ať už je to doma (např. pokuty za překročení rychlosti, ztráta řidičského oprávnění, možné havárie, časté kouření, užívání alkoholu a drog, nízký příjem, psychické problémy), ve vztahu ( více manželských problémů, častěji rozchody, více manželství) nebo v práci (častá změna práce, slabý výkon, menší spokojenost v práci, chabé úspěchy).
Dvě skupiny dospělých s ADHD
U postižených touto poruchou převládají jednotlivé problémy (tzn. porucha pozornosti, hyperaktivita, impulzivita) v různém poměru. Proto se dělí dospělí s ADHD na dvě skupiny. Obě tyto skupiny dospělých s ADHD mají pak i své typické problémy.
- V první skupině, kde převládá hyperaktivita je stav "horší", protože se příznaky spojují s agresivitou a poruchami chování (ve smyslu problémového chování vůči okolí). Dále to může být snížená kontrola impulsů (tedy impulzivita), slabá organizace věcí a zvýšená aktivita. Častěji převládá u mužů než u žen.
- Druhá skupina, kde převládá spíše porucha pozornosti. je jakoby lehčí, protože je zde menší agresivita a výskyt poruch chování, než v té první (méně konfliktů s okolím). Přidávají se však jiné problémy a potíže jako deprese, úzkosti, chronická únavy, nízké sebevědomí, nízká tolerance frustrace, vztahové problémy, odmítání okolí. Poměr mužů a žen je stejný.
Diagnostika ADHD u dospělých
Má několik úrovní- jsou to celkové vyšetření a vyloučení, že nejde o jiné problémy, psychologické testy a rozhovor. Rozhovor se týká celé minulosti pacienta, jelikož ADHD nenastupuje v dospělosti, ale problémy musely být už i v dětství, proto je potenciálně možné uskutečnit rozhovor i s rodiči, kteří by se uměli vyjádřit k symptomům v dětství daného pacienta.
Léčba
Při léčbě se vytváří plán jak postupovat v daném případě. Většinou se skládá z medikamentózní léčby (léková forma), terapie, edukace a učení se o ADHD plus podpory ze strany rodiny. Využívané léky jsou stimulanty, které jsou velmi účinné a zjistily se výzkumně značné pokroky při léčbě. Samozřejmě se využívají i jiné léky, podle zvážení lékaře. Při terapii se často využívá: kognitivně-behaviorální terapie (zvyšování sebevědomí, získávání dovedností), tréninky relaxace a zvládání stresu (snížení úzkosti a stresu), dále učení se managementu prací, činností a úkolů (vytváření si cílů, jejich plnění) nebo management práce (podpora výkonu v práci). Terapie může zahrnout i edukaci rodiny nebo i terapii rodiny (pomoc pacientovi i rodině pochopit a zvládat společně problém). Léčba pomáhá lépe se cítit. Kontrola u lékaře je důležitá, neboť s touto poruchou se mohou spojovat i jiné problémy, jako jsou úzkost, poruchy nálad, problémy učení, obsedantně-komplulzivní porucha nebo různé závislosti.
Důležité
V případě ADHD je důležité následující: brát léky, jako je předepsáno, organizovat si čas a úkoly, dýchat pomaleji, odstranit ze svého okolí všechno, co nás ruší (hudba, televize, preferovat tišší prostředí, umožňující lepší koncentraci), vybít extra energii - pomáhá zde cvičení, koníčky apod. V případě uvědomění si těchto problémů je dobré obrátit se na lékaře nebo psychologa, kteří vás nasměrují k získání účinné pomoci pro vás.
Autor: Martina Dvořáková
