Poznejte tajemství řeči těla!
Všímejme si nevědomých gest a pochopíme, co si ten druhý myslí a to pouze na základě pozorování jeho pohybů a postoje. Všechny neverbální komunikační projevy je třeba si uvědomit jak na sobě, tak i na druhých. Umožňuje to lépe ovládat svou osobnost a tím i působit na druhé lidi.
Řeč gest je mnohem starší než řeč mluvená. Využíváme ji nevědomky. I když dospějeme, podvědomě si v mnoha gestech zachováváme chování dětí. Jen si jich všímejte, jak si zakrývají ústa, když řeknou něco, co nechtěly, nebo si zacpávají uši, když nechtějí něco slyšet. V zjemnělejší podobě to dělají i dospělí. Uši si sice nezacpávají, ale třou si je, ohýbají, překrývají, dotýkají se zadní strany, nebo mnou. Tím prozrazují, že už slyšeli od vás dost, chtějí začít sami mluvit.
Gestikulace se různí od etnik, národností. Neverbální komunikace je zprostředkování nějakých informací druhému člověku jinak, než slovy. Projevuje se v jedenácti různých, ale navzájem se prolínajících oblastech lidského bytí.
Tvář
Pohled na prostor kolem vás prozrazuje, že se očního kontaktu straní a tedy chce mít projev co nejdříve za sebou, bojí se, nebo má trému. Netřeba ho v tom momentě násilím překrucovat na pohled do očí. Mozek pokouší vytisknout klam nebo pochybnost. Muži si obvykle třou oko nebo se dívají na zem. Ženy si nepatrně a zlehka třou místo pod očima. Já osobně zavírám oči, když něco chci důkladně vysvětlit a potřebuji se soustředit. Lidí na to upozorním, že se musím odizolovat, mít tmu a samotu, i když je to jen na krátký čas. Všechny konvenční poučky třeba brát jen orientačně.
Při lhaní se podráždí jemná nervová zakončení na špičce nosu a člověk chce ten pocit zahnat třením podrážděného místa. Pokud se škrábete ukazováčkem pod uchem, nebo na krku, vyjadřujete pochybnost a nejistotu. Toto gesto je typické pro toho, kdo si není jistý, zda bude souhlasit. Pokud neupřímného člověka podezříváte ze lži, začíná se potit na krku a potřebuje se poškrábat. Dělají to ale i muži, kteří nebyli zvyklí na kravatu, kteří ji momentálně musí mít.
Když si někdo přikrývá ústa, když mluvíte vy, domnívá se, že lžete vy. Pokud se vám stane, že si někteří z vašich posluchačů zakrývají ústa, zeptejte se, zda mají připomínky. Dostanou tak možnost se vyjádřit. Zakrytá ústa jsou jedním z mála projevů, které jsou u dospělého stejně výpovědní jako u dítěte. Mozek dává ruce pokyn, aby potlačila neupřímná slova.
Prsty v ústech znamenají nejistotu. Takto se projevuje člověk, který se cítí pod tlakem. Podvědomě chce získat jistotu dítěte žmoulajícího matčin prs. Malé děti mají ve zvyku cucat si palec, dospělý si do úst nevkládá prsty, ale cigaretu, dýmku, tužku nebo si okusuje nehty. Okousané nehty mívají lidé, kteří nevědomky chtějí otupit svou útočnost, své "zvířecí drápy". Zatímco většina gest rukou kolem obličeje prozrazuje klamání nebo podvádění, prsty v ústech vyjadřují nejistotu a touhu po pocitu bezpečí.
Výraz obličeje - mimika
Vyjadřují se jí především emocionální stavy člověka (strach, radost, smutek, překvapení atd.) Pocity, nálady, zážitky. Lidská tvář odráží emocionální stavy, vzájemné postoje lidí, kteří spolu komunikují, poskytuje zpětnou vazbu, odpověď na to, co jsme druhému člověku řekli. Je nejdůležitější sdělovací prostředek v lidském styku spolu se slovem.
V obličeji je možné vidět 7 primárních emocí:
• štěstí - neštěstí
• překvapení - splněné očekávání
• strach - pocit jistoty
• radost - smutek
• klid - rozčílení
• spokojenost - nespokojenost
• zájem - nezájem
Mimické projevy nevnímáme a nedáváme celou tváří. Existují určité části obličeje, které se aktivněji podílejí na mimice:
• oblast čela a obočí - překvapení
• oblast očí a víček - štěstí
• oblast dolní části obličeje, tváře, nos, ústa - strach, smutek
Z nich je možné složit nespočet dalších emocionálních výrazů, které běžně používáme. Nejvýraznější neverbální projevy jsou ty, které je možné vnímat navenek - úsměv, pláč, smích a podobně.
Autor: Martina Dvořáková
