Vše, co jste ještě nevěděli o spánku (2. část)
Pro noční spánek je typické střídání fází.
Začíná synchronním spánkem, nejdříve povrchními stádii A a B, které postupují přes C až do D a E. Po 80 až 100 minutách tohoto non REM spánku nastupuje první období paradoxního spánku, trvajícího 5 až 20 minut. Po něm nastupuje asi na 90 minut opět období synchronního spánku a znovu kratší fáze paradoxního spánku. Jedno období synchronního a paradoxního spánku tvoří jeden spánkový cyklus. Ty se střídají celou noc (asi 4 až 5 cyklů). Stadia D a E, tedy nejhlubší fáze synchronního spánku, jsou jen v I. a II. cyklu, pak spánek dosahuje pouze úrovně C stadia. Paradoxní spánek se postupně prodlužuje až na 40 minut, proto jsou i sny bohatší v ranních hodinách.
Proč se zabýváme poměrně podrobně neurofyziologickými aspekty spánkových mechanismů?
Víme, že trvání spánku, jeho kvalita i podmínky do značné míry ovlivňují výkon sportovce. Abychom mohli zajistit optimální regeneraci funkčního stavu neuronů, polarizaci povrchových membrán, metabolismus uvnitř nervových buněk apod., tedy abychom dosáhli optimálního vnitřního útlumu, musíme znát možnosti, jak se dá ovlivnit právě tato sféra regenerace funkcí centrálního nervového systému.
Hranice normy potřeby spánku jsou velmi široké. Ovlivňuje je věk, životospráva, zvyky, klima, zaměstnání, pohybová aktivita. Někdo potřebuje spát 6 hodin, jiný i 9. Někdo usne za 2 či 3 minuty, někomu trvá usnutí 20 až 30 minut. Únava, přepracování, dlouhé bdění, nezvyklé prostředí, rozrušení vedou k poruchám, které se však rychle upravují, pokud se odstraní příčina. Naší snahou je zajistit sportovci ať už v domácím nebo cizím prostředí optimální čas na spánek, přičemž je třeba vycházet z informací o neurofyziologii spánku. Na délku spánku není možné napsat recept a není možné ani určit závislost jednotlivých typů sportovní činnosti na spánku.
Všechny charakteristiky jsou podmíněny individualitou sportovce. Nezbytným však zůstává, abychom sportovci umožnili plnou regeneraci buněk nervového systému tak, aby po probuzení se ztratil pocit vší psychické a fyzické únavy, přičemž délka spánku má být optimální. Není dobré prodlužovat trvání spánkových fází. Často pak dochází k paradoxním únavovým reakcím. V experimentu se dělala deprivace spánku - pokusným osobám se bránilo spát jednak globálně, když nespali vůbec, jednak selektivně - osoby budili v jednotlivých fázích spánku. Při globální deprivaci si organismus nahrazoval nejdříve synchronní fázi, později paradoxní. Při selektivní deprivaci jen chybějící fázi spánku, přičemž se ukázalo, že ačkoli se nenahradí celá kvalita "ušlého" spánku, je tento náhradní spánek hlubší a intenzivnější.
Většina autorů se domnívá, že na restituci funkcí nervové buňky slouží výlučně synchronní spánek, a to zejména jeho hluboká stadia, o kterých víme, že jsou především v prvních dvou cyklech. Proto je třeba akceptovat starou lidovou moudrost, která říká, že spánek před půlnocí (tedy v prvních dvou cyklech, přičemž jeden cyklus trvá asi 120 minut) je nejzdravější.
Během paradoxního spánku pravděpodobně dochází zejména ke zpracování recentních stop získaných v bdělém stavu, což se často projevuje snovými stavy. Fyziologický spánek samozřejmě nevede jen k regeneraci CNS, ale má vliv i pro somato - vegetativní činnost, vliv na činnost srdce a šetření jeho činnosti i na gastrointestinální trakt, na svalový tonus. Toto vše zajišťuje obnovení plné výkonnosti jednotlivých funkčních systémů.
Poruchy spánkové činnosti jsou poměrně závažným terapeutickým problémem. Podobně jako u jiných lidí, i u sportovců se setkáváme s projevy hyposomnie až nespavosti, někdy naopak - projevy hypersomnie. Kromě těchto převážně fyziologických odchylek, podmíněných někdy jen změnou funkčního stavu a disharmonií procesů útlumu a dráždění v mozkové kůře, vyskytují se i patologické projevy, jakými jsou narkolepsie či somnabulismus.
Spánkový rytmus sportovce se snažíme dodržovat velmi důsledně, abychom nenarušili vypracovaný spánkový stereotyp. Pokud se vyskytují poruchy funkčního charakteru, snažíme se upravit denní režim a tréninkové dávky a odstranit možné rušivé faktory. Pokud to není dostatečně efektivní, rozhodneme se i k aplikaci optimálních hypnotik, které případně i s ataraktickou terapií navodí vhodný vnitřní útlum a obnoví narušený spánkový stereotyp.
Problém fyziologického spánku je u vrcholových, ale také rekreačních sportovců jednou z hlavních složek životosprávy.
