Televize malé děti rozvíjí, ale může jim i škodit!
Televizní programy vychovávají naše děti za nás. Ale jak? Je to ta správná výchova? A je v pořádku, že často i velmi malé děti necháme koukat na programy, kde si neuvěříme jejich obsah a kvalitu? Víte, co taková "výuka" může udělat s vašim dítětem?
Škodolibé pohádky budují u dětí sklony k agresivitě
Jedna z největších výhrad odborníků na duševní zdraví a odpůrců televizorů v rodinách s malými dětmi je nahrazování lidského přístupu neosobní komunikací z přístroje. Matky, které s dětmi čtou knihy nebo si hrají s hračkami, s nimi totiž prokazatelně komunikují podstatně více než ty, které se s nimi dívají na televizor. Zjistili to vědci z Ohio State University na vzorku sedmdesáti tří párů matek a dětí od šestnáct měsíců do šesti let. A jelikož vzájemným mluvení s nejbližšími má dítě sociální růst, s domácnostmi ozářením televizory to vypadá přinejhorším bledě.
Lákavá svítící obrazovka
Druhou nejčastější výhradou je ohrožení vývinu nervového systému dětí s následkem poruchy pozornosti až hyperaktivity. Výzkumníci z Washingtonu se obávají, že velmi malé děti, které jsou vystavovány programům s náhlými změnami a množstvím dějových zvratů jsou později náchylné na poruchy koncentrace. Vedoucí studie upozorňuje na takto vyvolanou přestimulovanost křehké dětské psychiky. Hlavní hrozba je, že nepřirozená plošná stimulace může vyústit do toho, že mysl malého dítěte ji začne považovat za normální. Takto se skutečný život stane pro dítě neuspokojivým a v sociálních kontaktech tak zůstane neohrabanější.
Dobré pohyblivé obrázky
To, v čem televizor oproti jiným společným činnostem dětí s rodiči zaostává, se však podle jiných odborníků dá stejně využít i v jejich prospěch. Když se matka a dítě zaměřují na stejný objekt - ať už je to kniha, hračka, nebo televizní program, mají reakce matky významný vliv na dětské chápání a vnímání sebe sama. Dítě je od narození součástí rodiny a přirozeně se chce účastnit i společenské události, jako je sledování televize. Odborníci si myslí, že vhodný program dokáže podpořit výchovné úsilí rodičů. Kromě sociálního vývinu vidí psychologové prospěšnost obrazovky i v možnosti rozvíjet citlivost a empatii - když malý divák mává na postavičky, vyjadřuje své pocity a kopíruje ty, které vidí. Ale pokud vidí něco, co by nemělo ...
Vhodné a nevhodné pohádky
Nejohroženější skupinou podle washingtonského týmu vědců jsou děti mladší tří let, které jsou vystaveny programům s násilným obsahem. A ten se na ně valí i z na pohled nevinných animovaných pohádek. Vědci ve studií srovnávali přes pět set dětí ve věku do pěti let, jejich reakce a pozdější projevy po shlédnutí různých programů: naučných typu "Kostičky", zábavného "Medvídka Pu", "Flinstonových" a násilného "Lvího krále". Přestože všechny programy se vysílaly jako dětské, dětem do tří let Lví král škodil. I pohádky jako Tom a Jerry či Jen počkej, zajíci, produkované na škodolibosti a ustavičné odplatě, přispívají k agresivním sklonům a k větší shovívavosti k ní. Proto psychologové přejí relacím typu "Kostičky". Pro děti jsou zajímavé a vhodné příběhy, pohádky, písňové programy. Nenápadně se dozví o novém světě kolem sebe, při běžných činnostech, jako je jedení, koupání, ošetřování. Berou si zde příklady chování, získají nové poznatky, učí se toleranci, zodpovědnosti, slušnému chování či zdravému životnímu stylu.
Zátěž na mozek a smysly
Obsah však není vše, důležitá je i forma. Tvůrci pohádek v zájmu zvýšení atraktivity děje do něj často "nasekají" mnoho velmi rychle se měnících vizuálních scén a obrazů doprovázených hlasitým zvukem. I to během citlivého období malých dětí výrazně ovlivňuje mozek. Kromě poruch pozornosti tak dostávají zabrat i smysly.
Kdy se mít na pozoru?
Pokud například dítě sedí před televizí ochromeně a strnule a zdá se zataženo do děje, může to být signál, že jeho smyslová centra mají s dvojrozměrným blikajícím cirkusem řádný problém. Čím častěji sledovaly televizi děti mladší než tři roky, tím větší byla pravděpodobnost, že ve věku sedmi let budou mít problémy s pozorností. Konkrétně, za každou hodinu sledování televize u dětí mladších než tři roky, jejich šance, že budou mít problémy s pozorností v sedmi letech, stouply o deset procent.
Kdy televizní programy pomáhají
Když mají přiměřený obsah. Tedy, u dětí do tří let vybírat pouze vzdělávací charakter programů, který stimulujíce komunikační dovednosti a rozvoj dětí. Ale ani tehdy by to neměla být hlavní náplň dne a děti by si rozhodně neměly hrát před zapnutou televizí. Mylset by na to měli hlavně rodiče, které televizi téměř nevypínají a používají ji jako kulisu při běžných domácích úkonech.
