Co je fobie?
Je těžké rozeznat co je "jen" strach a kdy už jde opravdu o fobii. Je to patologický a chorobný pocit strachu ze situací, věcí, zvířat, objektů.
Některým lidem, kteří danou fobií netrpí, se tyto situace mohou zdát banální až směšné, avšak člověk trpící fobií v té chvíli překonává neskutečně silný traumatizující zážitek. Je omezován, souzen a neumí si pomoci. Strach z vlastního strachu je tak silný, že už samotná myšlenka na daný strach jim přináší obrovskou tíseň a úzkost. Tyto symptomy se velmi často podobají různým kolapsovým stavům srdce a jiným životu nebezpečným onemocněním.
Vědci zkoumají, zda fobie nemají genetický základ, důvody proč jsou někteří lidé odolnější a jejich mozek daný zážitek nezpracovává jako traumatický. Ale dají se i okoukat. Pokud rodiče odmalička ukazují dětem jako se bojí myší, pavouků ... automaticky se bude bát i dítě. Odborníci předpokládají, že tak jako deprese i fobie souvisí s hladinou serotoninu, noradrenalinu a dalších látek v mozku.
Projevy jsou různé avšak nejčastěji se osoby vyhýbají situacím, které jsou pro ně nepříjemné. Pokud se to nepodaří, následují různé doprovodné projevy. Člověk se chvěje, potí, je nervózní, úzkostný má rozšířené zornice, nedokáže se nadechnout, cítí nevolnost, až mdloby, vyhýbá se tomu, čeho se bojí, žádá o pomoc. Často nastávají problémy v práci, v rodině, protože neumí překonat strach a jednoduše začne utíkat bez vysvětlení.
Při sociální fobii navíc červená a koktá, třesou se mu ruce, potí se, je mu na zvracení nebo ho ponouká na stolici, má prudký tlukot srdce, sucho v ústech, zpocené dlaně, ztráta schopnosti pohybu jsou častými projevy takového strachu, ale na druhé straně jsou zde i lidé, u kterých se fobie projevuje křikem, útěkem z místa, dokonce i následným pláčem, třesem a vzlykáním. Proti tomuto všemu se dá bojovat. Pokud na to nestačí vlastní síly, třeba bez studu zajít za odborníkem - psychologem.
Sociální fobie
Takto postižený člověk má silný strach při kontaktu s lidmi, vyhýbá se jim, což v konečném důsledku hluboko zasahuje do jeho života. Velmi často si člověk trpící fobií myslí, že úzkost, kterou v určitých situacích cítí, je rysem jeho povahy. Nechce požádat o to, co potřebuje, má hrůzu z toho, že se jiní na něj dívají a on se znemožní, bojí se použít veřejné toalety, navázat rozhovor, často nedokáže telefonovat, mluvit s cizím člověkem, vystoupit na veřejnosti nebo před malou skupinou lidí či nějakou autoritou.
Sociální fobii provázejí i nepříjemné tělesné příznaky: pocení, bušení srdce, zrychlené dýchání, závratě, pocit na zvracení, třes či průjem doprovázený přešlapováním, pobíhání, rychlá řeč, třes celého těla. Často se zaměňuje s trémou, při níž však neprožíváme tak silný stres. Sociální fobie se léčí psychofarmaky spolu s několika způsoby psychoterapie. Pokud se bere na lehkou váhu, takoví lidé často páchají sebevraždy.
Sociální fobik má strach, že se na něj všichni dívají, má neustálý strach, že se znemožní, má strach jíst před jinými lidmi, vyhýbá se večírkům a používání veřejných toalet, má strach mluvit na veřejnosti, telefonovat. Je těžké rozeznat ji od panické poruchy, či jiných poruch.
Xenofobie
Projevy, které souvisejí s nesnášenlivostí, ba až nenávistí vůči cizincům, jako představitelům všeho "cizího". Pochází z obavy a ze strachu a z nich vyplývající nenávisti zpravidla vůči všemu, co přichází z ciziny, nebo co má původ mimo vlastní sociální skupiny, vlastního kmene, národa a podobně. Mezi další časté strachy až fobického charakteru patří - strach ze samoty, strach ze změny, strach z omylu ...
Příklady některých fobií:
Ailurofobie (Kočky) - Alektorofobie (Kuřata) - Alliumfobie (Česnek) - Androfobie (Muži) - Anemofobie (Vítr) - Anthofobie (Květy) - Apifobie (Včely) - Akrofobie (Výšky)-Arithmofobie, numerofobie (Čísla) - Aurofobie (Zlato ) - Akustikofobie, Fonofobie (Zvuky) - Agliofobie, odynofobie (Bolest) - Bacilofobie (Mikroby) - Dorafobie (Svěrací kožešina nebo kůže) - Decidofobie (Dělání rozhodnutí) - Dromofobie (Procházení cestu) - Eisoptrofobie (Zrcátka, sledování se v zrcadle ) - Elektrofobie (Elektřina) - Enochlofobie (Zástup lidí) - Entomofobie (Hmyz) - Equinofobie (Koně) - Eufobie (Poslech dobrých zpráv) - Ergofobie (Práce) - Ecclesiofobie (Kostely) - Gamofobie (Manželství) - Chrometofobie (Peníze) - Chromofobie (Barvy) - Olfactofobie (Vůně) - Pagofobie (Led nebo mráz) - Pediofobie (Panenky) - Pedofobie (Děti) - Phasmofobie (Duchové) - Plutofobie (Bohatství) - Pogonofonie (Mužská brada) - Pupafobie (Loutky-například v divadle) - Pyrofobie (Oheň) - Sciofobie (Stíny) - Scriptofobie (Psaní na veřejnosti) - Selenofobie (Měsíc na obloze) - Siderofobie (Hvězdy) - Siderodromofobie (Vlaky) - Wiccafobie (Čarodějky) - Xanthofobie (Žlutá barva) - Xerofobie ( Sucho) - Xylofobie (Lesy) - Zelofobie (Žárlivost) - Zoofobie (Zvířata) - Anglofobie (Británie) - Japanofobie (Japonsko) - Francofobie (Francie) - Frigofobie (Chlad) – Automysofobie (Zašpinění se) - Aviofobie, pteromerhanofobie (Létání) - Philemafobie (Líbání se) - Didaskaleinofobie (Škola)
Autor: Lenka Kostková
