Jak pomoci dítěti překonat strach ze školy?
Prvňáčci mají za sebou premiéru a ne všichni ji stejně zvládli. Někde byly i slzičky, jinde ” jen” strach z neznámého prostředí a cizích lidí. Z malých dětí jsou školáci se všemi povinnostmi. Některé děti vše zvládají lehce a jiným je třeba více pomoci. Pokud jste rodiče dětí, které i po pár týdnech škola víc děsí, než by měla, pozorně čtěte následující řádky.
Strach z neznámého
Zatímco si dítě zvykne na nové prostředí, chvíli to potrvá. Dejte mu čas. Adaptační proces je individuální záležitost, protože každé dítě jinak prožívá změnu. Obecně však můžeme hovořit o šesti týdnech až třech měsících, kdy si malý člověk zvykne na nový kolektiv, systém práce a na školu jako takovou. Pro prvňáčka je nástup do školy velmi náročným obdobím. V první řadě si musí uvědomit, že má i nějaké povinnosti, nejen hru jako tomu bylo doposud. První pocity z tohoto poznání nejsou většinou pozitivní. Další změnou jsou noví spolužáci. Pokud se ocitl prvňáček ve třídě, kde nikoho nezná, musí se začlenit do kolektivu. To bývá náročné zejména pro zakřiknuté tiché děti, které na "cizí" nejsou zvyklé. Příznaky stresu u dítěte může být snížení sebevědomí, náladovost, nebo agresivita. Dítě je podrážděně a například si začne kousat nehty. V neposlední řadě je zde nová autorita, kterou se musí naučit respektovat. Učitel nebo učitelka to má s malými prvňáky těžké. Vybudovat si autoritu a důvěru, být dostatečně empatický a přísný zároveň, to nezvládají občas ani rodiče. Proto je důležité, abyste si s pedagogem, který bude mít vaše dítě během následujících let na starosti, popovídali. Zvláště pokud víte, že vaše ratolest má v novém prostředí problém.
Mami, já tam nejdu ...
... A boj začíná. Pokud máte doma dítě, které už ráno fňuká, že do školy ani za svět nepůjde, musíte se vybavit trpělivostí. V první řadě pátrejte po příčině. Možná přijdete na to, co mu povinnou školní docházku tak znechucuje a společně se vám to podaří eliminovat. Namísto křiku své dítě poslouchejte.Příčin může být mnoho. Možná přijdete na to, že mu spolužák dělá špatně, nebo že je vaše dítě samotář a spolužáci ho vyčleňují. Jedním z důvodů, proč se mu nechce chodit do školy, může být i fakt, že se mu nedaří. Problémem může být přizpůsobení se školním pravidlům (hlášení se, čekání na vyvolání, systém pozornosti během hodiny a čas odpočinku během přestávky apod.). Poraďte se s třídní učitelkou a poslechněte si i její názor na chování vašeho dítěte. Věnujte prvňáčkovi více času a povídejte si s ním o škole. Nejen o samotném vyučování a obsahu učiva. Nechte ho, ať se vám postěžuje. Dejte mu najevo, že se na vás může s čímkoliv obrátit, že mu pomůžete. Mějte trpělivost při domácích úkolech. Dopřejte mu po návratu ze školy čas na odpočinek a hru. Vysvětlete mu, že i přesto, že má určité povinnosti, které musí plnit, čas na hru bude mít vždy, když si své úkoly splní. Je chybou rodičů, pokud je dítě zavalené prací nad domácími úkoly a nemá čas na vlastní aktivity, fantazii, odreagování a hru. Nestrašte a nevyhrožujte mu školou i doma. Poznámky tipu "počkej, řeknu to tvé učitelce" jeho vztah ke školnímu prostředí ještě zhorší. Pokud vidíte, že dítě je vysloveně nešťastné a školu nenávidí, může se stát, že adaptaci na školní prostředí nezvládlo. Všímejte si, zda nenastaly vážné změny v jeho chování, zda nemívá noční můry, bolest hlavy, břicha, zvracení a podobně. V takových případech je dobré požádat o pomoc školního psychologa. Ten může dítěti jen pomoci a včas zjistit, zda je dítě na školu připravené.
Nemějte přehnané nároky
Každý rodič chce, aby jeho dítě bylo nej. Vidíme v nich to nejlepší z nás a máme o něm ideální představy. Snad nejhorší, co se může vystrašeným prvňákům stát, jsou přemotivovaní rodiče. Ke škole přidají pár kroužků a celé odpoledne jsou schopni strávit nad dokonalým tvarem psaného L. Když přijdou první hodnocení a ty nejsou nejlepší, bývají zklamáni. Dítě velmi citlivě vnímá neúspěch a zvlášť pokud ví, že rodičům na tom záleží. Bojí se, že přijde o jejich lásku, pokud nebude ve škole nejlepší. Z veselého človíčka se stane vystresovaný a frustrovaný prvňáček, který školu nenávidí. Buďte realisté a nechtějte mít doma malého génia. Přizpůsobte své požadavky dítěti, aby je bylo schopno zvládnout a nemějte přehnané nároky. Nešlapejte po jeho sebevědomí, naopak podporujte jeho sebedůvěru. Vaše dítě nemusí být nejlepším žákem ve třídě. Oceňte jeho snahu a dejte mu najevo, že vaše láska k němu se nezmění špatným ohodnocením ve škole.
