Beton a betonování

Beton

Beton je stavební materiál. Vzniká spojením částic výplně pomocí spojovacího tmelu do tuhého celku, jehož pevnost se blíží pevnosti některých druhů přírodních kamenů. Jako beton se obvykle označuje cementový beton, kde je spojovacím tmelem zatvrdlá cementová kaše. Podstatou jejího tuhnutí a tvrdnutí je chemická reakce cementu a vody (hydratace cementu). Beton může mít i jiný spojovací tmel (pojivo), např.. asfalt (asfaltový beton), magnezit (beton na xylolitové podlahy), makromolekulární pryskyřice (plastbeton), sádru (beton na zvukové izolační příčky). Jako výplň (plnivo) se používají většinou anorganické materiály přírodního nebo syntetického původu označované jako kamenivo do betonu, např.. štěrkopísek, drť přírodních hornin, struska, agloporit.

Beton je nejpoužívanější stavební materiál oblíbený zejména pro pevnost v tlaku, možnost zformovat žádaný tvar při mnohem menší pracnosti než při křesání přírodního kamene, pro nižší cenu než u jiných stavebních látek, objemovou stálost, trvanlivost, odolnost proti vysokým teplotám a vlivu chemicky působících látek.

Betony lze dělit podle různých hledisek, např.. podle dosažené pevnosti do pevnostních tříd, podle objemové hmotnosti na lehký, obyčejný a těžký, podle technologie výroby na litý, zhutňování propichováním, vibrovaný, lisovaný a vakuovaný, podle způsobu dopravy na beton vyráběný na místě, v ústředních výrobnách (transportní) a čerpaný. Kromě konstrukčních betonů, používaných na velmi namáhané části konstrukcí se vyrábějí výplňové betony, lehčené, s velkou izolační schopností, např.. provzdušněný beton, pórobeton, perlitbeton. Speciálními druhy betonu jsou vodo-stavební, silniční (používané na kryty dopravních komunikací), žáruvzdorné, pohledové (umožňují ponechat venkovní plochy betonu bez další úpravy) a vláknobeton.