Léčba alkoholismu
Primární péče nebo specializovaná léčba? Pokud člověk souhlasí s abstinencí, lze jeho závislost zvládnout v rámci primární péče. V případě, že alkoholově závislý člověk má za sebou neúspěšné pokusy o léčbu, odesílá se na specializovanou léčbu.
Závažné zdravotní komplikace, riziko středně až těžkých odvykacích příznaků či psychiatrická komorbidita jsou také důvodem pro tento typ léčby. Odvykací příznaky se obvykle projevují po skončení pití za 6 až 24 hodin. Léčba alkolismu, kterou poskytuje specialista, se skládá z behaviorálních postupů a farmakoterapie. Mezi osvědčené a úspěšné postupy se řadí nácvik sociálních dovedností, posilování v komunitě a behaviorální manželská léčba. Dalšími účinnými prostředky jsou akamprosát, antagonista opiátu naltrexon a disulfiram.
Akamprosát snižuje pití prostřednictvím ovlivnění funkce glutamátu v mozku, která souvisí s odvykacími příznaky a s relapsem. Je efektivní jako doplňková léčba v krátkodobém i dlouhodobějším smyslu. Naltrexon je lék proti neodolatelné touze po alkoholu. Působí na opiátové receptory v mozku a eliminuje některé stránky zažívání euforických účinků alkoholu. Používá se jako doplňková léčba při snižování konzumace alkoholu a snížení rizika relapsu v krátkodobém smyslu. Diazepamum se doporučuje jako první volba při léčbě odvykacích příznaků.
Standardní terapeutický režim dovoluje podávat lék po dobu pouze šest dnů. Edukace, konfrontace, léčba šokem, podpora náhledu o povaze a příčinách závislosti na alkoholu či povinné dojíždění na schůzky anonymních alkoholiků byly vyhodnoceny jako neúčinné metody. Jaká léčba je vhodná pro kterého pacienta?
Odpovědí na tuto otázku se zabýval americký projekt MATCH začátkem 90. let 20. století. Ačkoliv se všeobecně předpokládalo, že výzkum potvrdí zlepšení výsledku léčby správným přiřazením pacienta k léčbě, nestalo se tak.
