Váha jako fenomém a nebezpečí, která hrozí dospívajícím dívkám
Váha se pro mnohé dospívající dívky stává fenoménem. Fenomén, který může i zabíjet. Neustálé debaty s vrstevnicemi nad stránkami módních časopisů, shánění oblečení v co možná nejmenších velikostech a neustálá snaha, bojovat s kily údajné nadváhy. Někdy i v rodině je váha věčným tématem a nemusí jít nutně jen o dospívající dívky. I jejich matky jsou často schopné kvůli postavě porušovat zásady správné životosprávy.
Váha je fenomén
U dospívajících dívek, u matek, žen v přechodu. Stačí málo a jídlo se stane doživotním nepřítelem. Poznámka rodiče, známých, kamarádů či učitelů ve škole. Neškodné konstatování o kulatých tvářích, fajn bříšku a dobrém apetitu. Smutek, strach, nuda, perfekcionismus, zklamání, potřeba někam či někomu patřit, frustrace. Rodina, v níž se váha řeší neustále jako problém matky či otce. Rodina, ve které je vztah k jídlu opatrný, nenáviděný, nebo i přehnaný. Dospívání, které je doprovázeno fyziologickými změnami, některé dívky přinutí k extrémům, aby zabránily vzniku ženských křivek. Vzájemně si radí, podporují svou snahu mít velikost nula. Neboť v ní vidí svůj úspěch. Svou šanci. Vyřešení jiných problémů. Vítězství nad sebou. Možná v tomto pochybném cíli vidí jedinou možnost ovládat alespoň něco ve svém životě - své tělo.
Začne to nevinně
Blogem mladého děvčete, které chtělo zhubnout za každou cenu. Tipy, rady, selhání, tresty za každý gram navíc. Ztracená sebeúcta. Kontrola váhy, vlastních emocí, života. Fotografie vyhublých modelek (které měly sloužit k odstrašení) jsou hodnoceny palcem nahoru. Ne netu si takto vylévají své "tučné" problémy dívky, ale i dospělé ženy. Propagace poruch příjmu potravy prostřednictvím internetových stránek je fenoménem. Pod názvy pro-ana (propagace anorexie) a pro-mia (propagace bulimie) najdete stránky a blogy, které vytvářejí mladé dívky. Podporují se radami tipu: Vata namočená v citrónu k večeři, pokud máš bolesti z hladu, schoulit se do klubíčka, jaká diuretika či laxativa použivat a podobně. Mia (bulimie) a ana (Anorexie) jsou jejich kamarádky, samy je tak označují. Dnes mě navštívila mia, kvůli čokoládě. Všechno šlo ven. Jsem šťastná. (Tyto stránky jsou považovány za stránky s nevhodným obsahem. Je právem rodiče prohlížení těchto stránek svým dětem zakázat. Blokovací služby nebo nastavení rodičovské kontroly nabízejí poskytovatelé internetu a mobilní operátoři.) Je právem a povinností rodičů zasáhnout pokud zjistíme, že má naše dítě problém. Nezavírat oči před tím, co se děje. Nenechat se přesvědčit, že je vše v pořádku. Nelhat o tom, co se děje před ostatními členy rodiny. Je nutné připustit, že je tu něco, co vážně ohrožuje zdraví dítěte.
Jaké jsou varovné signály?
Dítě se omezuje v jídle, hladoví a tvrdí, že drží dietu. Nejí s ostatními, vyhýbá se společným obědům, často se vymlouvá na to, že už jedlo. Výrazný pokles váhy, případně velké váhové výkyvy v relativně krátkém čase. Zvláštní rituály při jídle (nejmenší talíř, miniaturní porce, krájení jídla na drobné kousky). Přehnaná fyzická aktivita, cvičení několikrát denně. Chybějící menstruace u dospívajících dívek. Výkyvy nálad, podrážděnost či deprese. Po každém jídle jde na toaletu či do koupelny.
Jsou věci, které jako rodiče můžeme ovlivnit
Můžeme svým dětem věnovat pozornost. Můžeme jim poskytnout objetí, pochopení, útěchu. Můžeme si s nimi povídat. Všímat si změn, které se dějí kolem nich, i na nich. Přijímat je takové, jací jsou. Milovat je i s chybami. Pomáhat jim. Vytvořit jim doma pocit bezpečí. Ptát se sami sebe, kde jsem udělal / a chybu? Neměl / a jsem příliš vysoké nároky na své dítě? Nezanedbával / a jsem ho, když mě potřeboval / a? Pátrat po příčinách je v případě poruch příjmu potravy složitý proces. Pomoci mohou v takovém případě specialisté na tyto poruchy. Vyhledat odbornou pomoc je nejlepším řešením. Není ostuda požádat o pomoc, ostuda je zavírat oči před problémem a ututlat ho. Dnes se o poruchách příjmu potravy mluví. Trpí jimi celebrity, i "obyčejné" ženy. Odborné články, různé publikace, i autobiografické příběhy mají upozornit na to, že jde o vážné poruchy, které mohou skončit smrtí. Zkomplikují život, zničí zdraví a umlčí duši. Mluvte o tom se svými dětmi. O falešných ideálech, retušovaných fotkách a tvářích jejich idolů. Řekněte jim o tom, že to, na co se dívají na stránkách časopisů či ve filmech, je jen iluze. Že nemusí jít "se stádem" a mít váhu pod padesát. Řekněte jim, že jsou jedinečné. Postarejte se o to, aby byly šťastné.
